Korunovace vírem
Jasně vnímáme to, co nás vede. Strach anebo Láska. Ústa si zakrýváme anebo jimi mluvíme Pravdu, Lásku, Soucit. Ruce si drhneme alkoholovou dezinfekcí anebo jimi hladíme a zklidňujeme bližní, zvířátka, rostliny.
Zpomaaluuujeeeemeeeee. Byla to nekonečná expanze, která končí a přechází do kontrakce. Všechno má svůj rytmus. Kdo tvrdohlavě odmítal i jen uvažovat o vystoupení z kolotoče, byl odstředivou silou vyvržen ven. Se závratěmi, nevolností, hlavou ztracenou kdesi, s třesoucíma se nohama a totálně zmaten. Kdo už (dávno) z kolotoče vystoupil, vidí, jak rozvířený prach sedá a ukazuje se příležitost.
Příležitost zpomalit a jít pěšky a třeba se i zastavit. Uvidět, že je plné jaro, ačkoliv podle kalendáře by se teprve mělo klubat ze zimního spánku.
Příležitost nahlédnout do učiva svých dětí a uvidět hromady nesmyslů, polopravd a aspektů, jejichž jediným posláním je zacpat podvědomí. Příležitost k vytvoření jiných způsobů předání učitelské moudrosti, která v mnohých dřímala překryta prašným mračnem systémových požadavků.
Příležitost uklidit vše, co jsme odkládali na nikdy. Uklidit naše domá-ctnosti, promazat mobily i počítače, vytřídit staré oblečení a odvézt je do charit, útulků a azylových domů. Probrat spíže i sklepy a pročistit odpady. Všechno jsou to zhmotnění našeho energetického stavu.
Příležitost pro péči o fyzické tělo. Pro zjištění, že ke cvičení není třeba návštěva posilovny, jen odhodlání a třeba i sousedská návštěva pro podporu. Pro improvizaci a inovaci v přípravě pokrmů pro sebe i ostatní.
Příležitost pro tvoření ve hmotě. Pro zjištění, že home-office vezme mnohem menší část dne a my můžeme vytvořit nová díla vzešlá z údivu nad tím, jak dokonalí v tom jsme.
Příležitost pro vnitřní práci. Pro meditaci a modlitbu. Pro pomalé žvýkání jablka i požehnání vody ve sklenici.
Zatím nejsme vidět, ale jsme připravení a korunovaní. Koruny jsme si nasadili sami svýma rukama spojenýma s vlastním Srdcem. Chodíme v lidském hemžení a naše vnitřní Světlo ozařuje okolí plné zvířeného prachu. Nevědomost do nás naráží a my už ani nemáme modřiny.
Až, pokud vůbec, toto vířivé šílenství skončí, nic už nebude jako dřív. Matrixová slupka sesychá a rozpadá se. Matrixová pokožka nám už je malá. Nový člověk, člověk světelný, homo luminous, dokáže každou vířící nečistotu a ne-Jasnost proměnit ve hvězdný prach. Nová Země září zlatem, diamanty, krystaly, duhou. Je to země královských výsostí, jimiž jsme.
I.
Přidat komentář