Samhain

Milovaní, máme před sebou magickou noc (z 31. 10. na 1. 11), které kdysi staří Keltové přikládali velkou důležitost. Jedná se o keltský svátek Samhain. Samhain je konec a zároveň začátek keltského Nového roku přinášející poselství o smrti a znovuzrození. Je to doba vhodná pro uctění předků a komunikaci s nimi; čas pro snění a pro spojení se s hlubokou vnitřní moudrostí. Podle starých mýtů je to čas, kdy se závoj mezi viditelným a neviditelným světem ztenčuje a do našeho věta proudí touto trhlinou nadpřirozené síly. Proto je to vhodná doba i pro hledání znamení a pro věštění. Ze stromů se snáší listí víc a víc, ptáci odlétají do teplých krajin a zvířata se zvolna ukládají k zimnímu spánku; blíží se zima a s ní i čas transformace, čas, kdy to staré umírá a rodí se nové.
(Pokračování textu…)

Beltaine – čas probuzených smyslů


Máme před sebou poslední dubnovou noc, která je v germánské tradici zasvěcena svaté Valpurgii, bojovnici proti temným silám. Máme možnost účastnit se slavnosti ohně a spálit v něm vše staré. V keltské tradici v tento večer začíná svátek zvaný Beltaine. Je to čas lásky. Příroda je již zcela probuzená, vše je jakoby čisté a plné barev. Probouzí se touha plodit. V před­večer prvního máje dosahují sexuální síly světa vrcholu. Beltaine je svátek s dvojí symbolikou – plodnosti a smrti. Nedříve je třeba odevzdat ohni vše staré a přežité, aby se mohlo narodit něco nového. (Pokračování textu…)

Myšlenka na dnešní den

„Každá podoba štěstí je důvěrná. Naše nejkrásnější momenty jsou osobní, nedotknutelné. Věci, které jsou nám drahé, nesdílíme s celým světem.“

Ayn Rand

Advent

Advent značí „příchod“, a je dobou očekávání. Abychom cítili příchod Boha, musíme nejprve přijít sami k sobě. Jen pokud jsme ve svém srdci, vyjeví se nám tajemství adventu a Vánoc… a nejen to.

Jedna jediná svíčka může rozjasnit

temnotu – a dávat naději, že se rozjasní

také noc v našem nitru.

(Pokračování textu…)

Myšlenka na dnešní den

„Co je posvátné? To, co bylo přijato.

Co je posvátné? To, čemu jsme přítomni.“

Joan Borysenko

Dušičky

Ta nejcennější vteřina je ta první. Ten okamžik, kdy do rodiny přijde dítě a vy ho můžete vzít do náručí. A pak ta poslední, když můžete někoho vyprovodit na cestu. Držet u toho za ruku. Naposledy pohladit a říct, co se má. Nebo taky mlčet, když není potřeba mluvit. Být u konce je stejný zázrak jako být u začátku.
Někdy vás ale prostě zázrak mine.

(Pokračování textu…)