Správný člověk nás uvnitř svléká, zbavuje nás nejistot, trhá z nás strach, dotýká se toho nejhlubšího a nejkrásnějšího v nás. Správná osoba, když přijde, nenechává prostor pro pochybnosti.

Když se objímá ten správný člověk, je to, jako by se vám do náruče dostal celý Vesmír. Strach je menší, čas se zpomaluje a na pár sekund se není třeba starat o zítřek nebo o to, jaký je smysl života. Ten okamžik, ten pocit s sebou nese všechny odpovědi.

Kéž vy, moudré ženy, znovu získáte sílu a povedete osud našeho světa, naší země, moudrostí svého srdce. Každá z vás. To jsi ty. A každá z vás je důležitá. (Pokračování textu…)

Nelpění v nespoutanosti

Představ si, že potkáš muže svého života. Je to on. Cítíš s ním spojení, které jsi ještě necítila.

Jenomže v ten okamžik kdy sis to uvědomila, začala jsi zároveň mít strach z toho, že o něj přijdeš. Možná že si to neuvědomuješ, ale v každé vteřině narůstá snaha nějak si to podržet na pořád.

A je tu další otočená role.

Jednou z nejčastějších výzev, kterým hvězdná semena čelí, je pocit odlišnosti nebo izolace od společnosti.

*

Individuaci chápu jako proces tvarování, v němž se z nás svět čili božství v pohybu čili Tao pokouší vydestilovat naši unikátní svébytnost, vaše Já, vaši esenci, vaši osobnost. Pokud tuto cestu následujeme až do morku kostí, tzn. nechápeme ji jako intelektuální diskurz, ale jako skrz-naskrz osobní zkušenost, objevíme cestou k vlastní jedinečnosti i něco o tom, co je to svět a co je to Tao, zahlédneme (možná) kousek přediva univerzálních zákonitostí, protože o ně cestou mnohokrát nějak zakopneme – přitom za nimi ale nejdeme; neříkáme si: jdu poznat Tao nebo Univerzum, protože to by bylo trochu nabubřelé – jak může toto ‚omezené se savčím mozečkem cosi‘ nahlížet ‚kosmické‘? (Pokračování textu…)