Odvaha být aspoň chvíli nic a nikdo

Milí moji, všichni tedˇprocházíme  určitou transformací. A je dobré mít na paměti, že znovuzrození nějaký čas trvá. Podobně jako fyzický porod ho nelze uspěchat. A v určité fázi proměny se najednou dostaneme do situace, která  vyžaduje obrovskou emocionální odvahu – odvahu být na chvíli nic a nikdo. Zkoumáme kým jsme byli a kým chceme být.

Nejtěžší rozhodnutí, ke kterému jsem v procesu vlastní proměny za posledních 15let dospěla, nebyla ani tak volba, co dělat, ale spíše nedělat nic. Znamenalo to pustit spoustu věcí, na nichž jsem lpěla, a vytvořit tak prázdný prostor. Aby to nové mělo kam vstoupit. Je to pro mne nyní velmi aktuální téma – jsem ve fázi, kdy se vyprazdňuji, abych se mohla znovu naplnit- novou vizí, novou láskou, novou inspirací, smyslem. A řeknu Vám, že být ochotna cítit bolest prázdnoty a udržet na uzdě nutkání okamžitě ji něčím zaplnit, je někdy úkol téměř nadlidský a vyžaduje velkou vnitřní sílu.

Ale nic nelze uspěchat. Nemůžeme pobízet své probuzení k větší rychlosti. Musíme být trpěliví. Neboť ve Vesmíru platí,že vše má svůj správný čas.

Zamyslete se dnes spolu se mnou nad moudrostí Tao te tíng ,kterou sepsal asi před 2500 lety čínský filozof a taoista Lao-c´

Kdo umí zacházet se svou nehybností
jako se zakaleným proudem
a nechá se zklidnit a zjasnit?
Kdo umí zacházet se svou nehybností,
dlouze ji míchat a tím opatrně přivést k životu ?