Pro potěchu duše

Moji milí,možná jste stejně jako já díky probíhajícím transformačním procesům a dlouhé zimě už trochu vyčerpáni, a tak ani nemáte chuť nořit se do studia nějaké odborné litratury,ať už vás dané téma sebevíc zajímá.Přesto byste třeba ale v chvílích klidu rádi sáhli po nějakém kvalitním,a při tom nenáročném čtení.Potom je knížka,kterou vám chci dnes doporučit,pro vás jako stvořená.Pochází z dílny autorů Esther a Jerry Hicks a jmenuje se Sára.Pojednává o věčném přátelství dvou blízkých duší – desetileté dívky a jejího opeřeného učitele – moudré sovy.Toto útlé dílo je velmi podnětné a inspirativní,ač je psáno lehkým jazykem.Vlastně  se na první pohled tváří jako kniha dětská.Přesto v ní lze nalézt hlubokou moudrost,vtipné postřehy a co je hlavní – dýchne z ní na vás kouzlo bezvýhradné lásky. Pro mne byla tato kniha doslova pohlazením pro duši.Dopřejte si ho také!

Třeba vás navnadí následující ukázka :

„Šalamoune,proč jsou lidé tak zlí? postěžovala si Sára.

Jsou všichni lidé zlí,Sáro? Nevšiml jsem si.

Dobrá,všichni ne,ale je jich hodně,a já nechápu proč.Když jsem zlá já,cítím se hrozně.

A proč býváš zlá,Sáro? „Většinou proto,že je někdo jiný zlý na mě.A já jsem pak taky taková,abych mu to oplatila.“

A pomáhá to? „Jo.“,řekla Sára nepřesvědčivě. Jak to,Sáro? Opravdu máš dobrý pocit,když oplácíš zlem? Změní se tím něco k lepšímu?Ubude zla?

„No,vlastně ne.“ Podle mých zkušenoatí to dokonce další zlo světu ještě přidává.Je to,jako by ses připojila k řetězci bolesti.Někdo způsobil bolest tobě,tak ubližuješ i ty,a tím pomáháš ubližovat někomu dalšímu.Tak to jde pořád dál a dál.

„Ale Šalamoune,kdo tenhle strašný řetězec bolesti začal?“

Na tom přece vůbec nezáleží,Sáro.Důležité je,jak si s tím poradíš,až na tebe přijde řada.O co tady jde,Sáro? Co tě přinutilo,aby ses do toho řetězce zapojila?

Sáře se trochu sevřel žaludek,když začala Šalamounovi vyprávět o novém klukovi jménem Donald a jeho prvním dni ve škole.Pověděla mu také o těch surovcích,kteří si nacházeli stále nové a nové důvody k zesměšňování slabších.A pak také o tom,co se přihodilo na chodbě.Jak Šalamounovi postupně líčila,co se stalo,cítila při tom zase čím dál větší bolest a zlost.Z oka jí ukápla slza a stékala dolů po tváři.Vztekle ji utřela rukávem,rozzlobená,že místo obvyklého příjemného klábosení se Šalamounem tady teď vzlyká a popotahuje.Takhle si společné setkání nepředstavovala.

Šalamoun dlouho nic neříkal a nechal Sáru jejím nesouvislým,zmateným myšlenkám.Sára cítila,jak si ji prohlíží svýma velkýma láskyplnýma očima,a nebyla z toho nesvá.Skoro to vypadalo,jako by z ní Šalamoun cosi vytahoval.

No,je snad jasné,co nechci,pomyslela si Sára.Nechci se cítit takhle.Zvlášť když mluvím se Šalamounem.

Výborně,Sáro.Teď jsi  právě vědomě udělala první krok k přerušení řetězce bolesti.Sama jsi poznala,co určitě nechceš.

„A to je dobře? zeptala se Sára.„Moc dobrý pocit z toho nemám.“ To proto,že jsi udělala teprve první krok,Sáro.Zbývají ti ještě tři.

„Jaký je ten další,Šalamoune?“ No,Sáro,ono není těžké zjistit,co nechceš – souhlasíš? „Hm,asi ano.Vlastně to většinou vím.“

Jak poznáš,že myslíš na něco,co nechceš? „Prostě to tak nějak poznám.“

Poznáš to podle toho,jak se cítíš,Sáro.Když myslíš na něco nebo mluvíš o něčem,co nechceš,vždycky při tom prožíváš negativní emoce.Cítíš vztek,zklamání,rozpaky,vinu nebo strach.Vždycky se budeš cítit zle,když budeš myslet na něco,co nechceš.

Sára se vrátila v myšlenkách k posledním dnům,kdy zakusila víc negativních emocí než obvykle.“Máš pravdu,Šalamoune,“ řekla pak. „Za poslední týden,když jsem viděla ty kluky trápit Donalda,se mi tyhle pocity vracely.Byla jsem tak šťastná,že jsem tě potkala,Šalamoune,ale pak taky hrozně naštvaná,že ti dva Donaldovi usouvisí s tím,na co myslím.“

Dobře,Sáro.Teď si probereme druhý krok.Když už víš,co nechceš,není už celkem jednoduché ujasnit si,co chceš?

„Hmm…“ Sára se snažila Šalamouna pochopit,ale moc jasné jí to nebylo.

Co si přeješ,když jsi nemocná?

„Chci se cítit líp,“ odpověděla hned.

Když nemáš dost peněz,aby sis koupila věc,kterou chceš,co si přeješ?

„Chi víc peněz.“

Vidíš,Sáro,tak tohle je krok číslo dvě pro přerušení řetězce bolesti.Prvním krokem je rozpoznání toho,co nechceš.Tím druhým je pak určení toho,co chceš.

„No,to je docela jednoduché.“ Sára už se začala cítit lépe.

Krok číslo tři je ten nejdůležitější,Sáro.Je to také krok,který většina lidí naprosto nechápe.Krok číslo tři vypadá následovně:Jakmile rozpoznáš,co chceš,musíš to převést do skutečnosti.Musíš mluvit o tom,proč to chceš,popsat,jaké by to bylo mít,vysvětlit,předvést to,vzpomenout si na podobnou situaci – zkrátka myslet na to,až to skutečně ucítíš.Nepřestávej sama se sebou mluvit otom,co chceš,dokud se nebudeš cítit dobře.

Když Sára poslouchala Šalamouna,jak ji povzbuzuje,aby cíleně trávila čas představováním si věcí a situací,sotva věřila svým uším.Vždyť právě kvůli tomu se už několikrát dostala do pořádných potíží.Měla pocit,že Šalamoun jí říká pravý opak toho,co jí zdůrazňovali učitelé ve škole.Už se ale naučila Šalamounovi důvěřovat.A rozhodně chtěla zkusit něco nnového.Učitelské rady totiž nijak nepomáhaly.

„Proč je ten třetí krok nejdůležitější,Šalamoune?“

Protože dokud nezměníš způsob svého cítění,nezměnila jsi vůbec nic.Pořád zůstáváš součástí  řetězce bolesti.Jakmile ale začneš cítit jinak,vstupuješ do jiného řetězce.Stáváš se součástí,abych tak řekl,Šalamounova řetězce.

„A čemu ty říkáš Šalamounův řetězec?“

No,já tomu vlastně nijak neříkám.Je to spíše věc pocitu.Ale můžeš tomu říkat třeba řetězec radosti nebo řetězec pohody,řetězec dobrého pocitu.Tenhle řetězec je přirozený,Sáro.Takoví všichni ve skutečnosti jsme.

„Když je tedy přirozený a když takoví všichni jsme,proč je tak málo lidí,kteří se cítí dobře?“

Lidé se doopravdy chtějí cítit dobře a ve své většině také chtějí být dobří.Moc po tom  touží.A v tom je ten hlavní problém.

„Co tím myslíš? Jak může touha být dobrý znamenat problém?“

Víš,Sáro,když lidé chtějí být dobří,dívají se,jak žijí ostatní,aby se mohli rozhodnout,co je dobré.Rozhlížejí se po svém okolí a to,co vidí,pokládají buď za špatné nebo dobré.

„A to je,Šalamoune,špatně? Nechápu,Šalamoune,co je na tom zlého.“

Víš,Sáro,všiml jsem si,že zatímco lidé sledují okolní poměry,ať už dobré nebo špatné,vlastních pocitů si většinou nevšímají.A z toho vznikají problémy.Než aby se zamyleli,jak je ovlivňuje to,na co se dívají,zaměřují se ve své honbě za dobrem na vyhledávání toho špatného a snaží se to vytěsnit.Hlavní potíž je v tom,Sáro,že soustředěním se na vytěsňování toho zlého vstupují do řetězce bolesti.Lidi mnohem více zajímá sledování,rozebírání a porovnávání vnějších okolností než jejich vlastní pocity.A tyhle okolnosti je pak často zatáhnou rovnou do řetězce bolesti. Zkus si promítnout posledních pár dní a vzpomenout si na své nejsilnější prožitky,Sáro.Co se dělo tento týden,v jakých situacích ses necítila dobře?

„Cítila jsem se strašně,když Tommy a Lynn trápili Donalda.Bylo mi hrozně,když se děti ve třídě Donaldovi smály,a nejhůř mi bylo,když na mě Donald křičel.Přitom jsem se mu snažila pomoct,Šalamoune.“

Dobrá,Sáro,tak si to probereme.Co jsi dělala v těch chvílích,které ti byly tak nepříjemné?

„Já nevím,Šalamoune.Vlastně jsem nedělala nic.Většinou jsem prostě jen přihlížela.

To je přesně ono,Sáro.Sledovala jsi situaci.Ale ty sis vybrala k pozorování takovou situaci,která tě přinutila zapojit se do řetězce bolesti.

„Ale,Šalamoune,“nedala se Sára,“jak můžeš nevidět něco tak špatného a necítit se mizerně,když to vidíš?“

To je velmi dobrá otázka,Sáro,a já ti slibuji,že ti  na ni včas podrobně odpovím.Vím,že  není lehké tomu  naráz porozumět.A důvod,proč je to zpočátku tak těžké,spočívá v tom,že máte ve zvyku sledovat okolí,ale nenaučili jste se při tom vnímat vlastní pocity.Proto se zdá,že právě okolnosti ovládají vaše životy.Když vidíš něco dobrého,odrazí se to ve tvém dobrém pocitu,zatímco když sleduješ něco zlého,odpovědí je špatný pocit.Život ovládaný okolnostmi většinu lidí frustruje,a proto tolik z vás stále vstupuje do řetězce bolesti.

„A jak mám tedy zůstat mimo řetezec  bolesti,abych mohla pomoci ostatním,když se do něj dostanou?“

Víš,Sáro,je mnoho způsobů,jak toho dosáhnout.Já mám nejradšji způsob,který účinkuje nejrychleji.Spočívá v tom,že do svého myšlení zapojíš oceňování.

„Oceňování?“

Ano,Sáro,soustřeď se na něco nebo na někoho a snaž se najít takové myšlenky,při kterých se budeš cítit co nejlépe.Zkus tu věc nebo člověka ocenit,jak jen to půjde.To je ta nejlepší cesta,jak se zapojit do řetězce radosti.

Vzpomínáš si na krok  číslo jedna?

„Vědět,co nechci,“odpověděla Sára s hrdostí.To jí šlo jako po másle.

A krok číslo dvě?

„Vědět,co chci.“

Výborně,Sáro.A krok číslo tři?

„Jé,Šalamoune,ten jsem zapomněla,“ zakvílela Sára,zklamaná,že jí to uteklo tak brzy.

Krokem číslo tři je dosažení stavu,kdy to chtěné skutečně cítíš.Znamená to mluvit o tom,co chceš,dokud se nebudeš cítit,jako bys to už měla.

„Šalamoune,ještě jsi mi neprozradil,jaký je ten čtvrtý krok,“ vyhrkla vzrušeně Sára.

Á,čtvrtý krok je ze všeho nejlepší,Sáro.Ten přijde,když to,co chceš,získáš.Krokem číslo čtyři je zhmotnění tvého přání.

Dobře se u toho bav,Sáro.Nemusíš se příliš snažit všechno si pamatovat.Hlavně procvičuj oceňování.To je klíč k úspěchu.Teď už bys měla běžet,Sáro.Můžeme si o tom promluvit zase zítra.

Oceňování,dumala Sára.Zkusím myslet na něco,co se dá ocenit.První,na koho si vzpomněla,byl její malý bratr Jason.

Páni,tohle tedy bude těžké,říkala si,když odcházela z Šalamounovy houštiny.

Začni s něčím lehčím! Zavolal na ni Šalamoun,který právě vzlétal ze svého sloupku.

„Jo,radši jo,“ zasmála se Sára.

Já tě miluju,Šalamoune,pomyslela si.

Taky tě miluju,Sáro,zaslechla jasně Šalamounův hlas,přestože už jí zmizel z dohledu.„

Tak co tomu říkáte,moji milí? Pokud vás ukázka zaujala,neváhejte a knížku si kupte.Takové dítě jako je Sára je totiž v každém z nás.Stejně tak má každý z nás na dosah Šalamounovu moudrost.Nemusíme ji složitě hledat – je uvnitř nás !

Kéž vám tato útlá knížka pomůže opět hledět na svět dětskýma očima a vnímat všechny jeho krásy!

S láskou

Vaše Sofie