Pamela Kribbe: Můj osobní příběh

Zpravodaj stránek www.jeshua.net, květen 2010

Je to už skoro rok, co jsem rozeslala svůj poslední zpravodaj a byl to vskutku drsný rok. Prošla jsem velmi intenzivním obdobím, kdy jsem byla nemocná a prožívala jsem strach a depresi. Nepracovala jsem a cítila jsem se nějakou dobu zcela odříznutá od světa. Při pohledu zpět je zřejmé, že tento velmi obtížný přechodný proces, měl určitý smysl, ale když jsem tím procházela, tak jsem to takto samozřejmě necítila.
V tomto zpravodaji vám povím něco více o procesu, kterým jsem prošla, protože jsem přesvědčená, že něčím podobným prochází mnoho pracovníků světla po celém světě. Zdá se, že nám nastal čas obrovského pročišťování a ačkoli je dost těžké zachovat si víru a důvěru v průběhu tohoto očistného procesu, má to určitý význam a je za tím jistý účel.
Jeshua mi říká, že tím musíme projít a musíme dovolit sami sobě, abychom byli otočeni naruby a hlavou dolů, abychom skutečně porozuměli tomu, o čem je světelná práce. Jedním z plodů tohoto procesu je, že nám umožní stát se mnohem soucitnějšími učiteli. Když sestoupíte do nejtemnějších zákoutí vlastní osobnosti, když dovolíte temnotě, aby vstoupila do vašeho bdělého vědomí, stanete se v pravém slova smyslu pokornými a pokořenými. Na vlastní kůži poznáte extrémy v lidských pocitech a jejich chování. Veškerá půda pod nohama pro posuzování druhých nebo dokonce sebe sama se zhroutí ve chvíli, kdy pravdivě čelíte své vlastní temnotě. A je to ta chvíle, kdy si uvědomíte, že jste na prvním místě a především člověkem, stejně jako kdokoli jiný.
Jakožto lidská bytost, která se účastní úrovní duality, a umění života na Zemi spočívá v tom přijmout tuto skutečnost a dokonce ji oslavovat namísto toho, abychom ji překonávali a povznášeli se nad ni. Může to znít divně, protože neočekávali bychom spíše, že se máme v této době posunout za hranice duality? Není to právě to, o čem je duchovnost? Nyní jsem přesvědčená, že je daleko lepší přijmout dualitu než ji chtít překročit. Důraz na překročení duality s sebou často nese nedostatek úcty k realitě na Zemi, strach se jí pravdivě odevzdat a takový trochu blahosklonný postoj vůči lidem, kteří na sobě „duchovně nepracují“. Nepochybně jsem se provinila vším, z těchto tří věcí. Myslím si však, že toto je pastí pro mnoho pracovníků světla. Paradoxem je, že jakmile jednou opravdově s přijetím obejmete dualitu jako způsob, jakým jsou věci na planetě Zemi uspořádané, nebudete už nikdy zápasit se svojí vlastní přirozeností a tohle může být natolik úlevné, že se člověk nakonec cítí jakoby se dostal za hranice duality!
Poté, co jsem v průběhu uplynulých osmi roků udělala spoustu „vnitřní práce“ (pomocí regresní terapie, léčení, meditací, channelingu), jsem si myslela, že jsem s vlídně uchopila svoje temné stránky a více méně jsem je překonala. Ale jak jsem se mýlila! Trvalo mi jeden rok, než jsem si uvědomila, že je pro mě moudřejší přijmout a usmířit se se svými temnými stránkami spíše než s nimi bojovat, protože boj to celé ještě zhoršuje, zatímco jejich konečné přijetí mi přineslo pocit hluboké úlevy a nové uvědomění si zázračnosti života.
Tento proces u mě začal na jaře 2009, když jsem se potýkala s neustávajícím zánětem žaludku (gastritidou), který se stával čímdál bolestivější. Obzvláště jsem trpěla „pálením žáhy“, což mi působilo po celé dny a noci pocit, jakoby mi hořel krk. Tyto problémy jsem začala mít už o dva roky dříve a věděla jsem, že byly způsobeny především vlivem stresu, který jsem prožívala v důsledku mé stále se rozrůstající klientely a praxe.
Přestože jsem svoji práci milovala (nabízení workshopů, veřejných channelingů a individuálních konzultací), měla jsem v sobě spoustu strachu a nejistoty, které se vynořovaly na povrch kdykoli jsem musela dělat channeling nebo „čtení“. Cítívala jsem strach, že budu zesměšněná, nebudu vědět, co říct, že se Jeshua neobjeví, stručně řečeno strach z odmítnutí. Tento strach nezmizel ani, když jsem začala dělat více workshopů a konzultací a způsoboval mi spoustu stresu. Výsledkem bylo, že mi můj žaludek dával najevo, že toho bylo ke strávení přespříliš. Dlouho jsem mu nenaslouchala.
V květnu 2009 se tato bolest stala velmi těžko snesitelnou. Zašla jsem do nemocnice, kde mi diagnostikovali gastritidu (zánět žaludeční sliznice). Léky, které jsem užívala, nezabíraly a stejně tak se i přísná úprava jídelníčku zdála bez jakéhokoli účinku. Během letních měsíců, jsem se začala obávat fyzické bolesti a už jsem dále nemohla ani moc dobře spát. Zrušila jsem všechny workshopy a konzultace a po několika měsících bolest ustoupila. Nicméně, problémy ještě nebyly u konce. Nyní se hlavním problémem stal strach. Zažívala jsem intenzivní strach, který projížděl mým tělem a který neměl žádnou jasnou příčinu. Nevídala jsem v té době už moc lidí, protože jsem nepracovala, a potíže se žaludkem se zlepšily, ale strach zůstával.
V minulosti jsem prošla mnoha regresními terapiemi a věděla jsem, že tento nevysvětlitelný strach může být velmi dobře způsobem traumatem z minulého života. Abych byla upřímná, myslela jsem si, že jsem se s tímto traumatem z minulého života do velké míry už vypořádala, avšak nyní jsem zjistila, že ačkoli člověk porozuměl tomuto traumatu ve svojí mysli, uzdravení emočních zranění vyžaduje spoustu času. Skutečnost, že jsem měla takový strach z channelování a mluvení na veřejnosti, souvisela s minulými životy, ve kterých jsem dělala něco podobného a byla jsem za to odmítaná a dokonce pronásledovaná. Fakt, že jsem věděla, že toto je tou příčinou, nicméně nepostačoval k tomu, aby tento strach rozptýlil. Rozhodla jsem se, že tedy musím ten strach odžít, nechat jej skrze sebe takříkajíc projít. Můj manžel Gerrit prožíval podobné strachy před deseti roky a zjistil, že když těmto strachům říkal znovu a znovu „ano“, vítal je jako součást své duše, která chce být uzdravena, stávaly se mnohem snesitelnější a nakonec ustoupily. Jeshua říkal totéž v několika channelinzích a četla jsem několik dalších knih, které tvrdily úplně to stejné.
Nicméně holou skutečností, bylo, že mně to nešlo. Jednoduše jsem nedokázala přijmout ten strach, protože byl tak hrozný. Nikdy předtím jsem nezažila tak obrovský strach. Způsoboval mi chronickou hyperventilaci (zrychlené dýchání) a na podzim 2009 jsem začala trpět čímdál větší nespavostí. Až jsem nakonec sotvakdy usnula a vytratil se tak rozdíl mezi bděním a spánkem. Moje vnímání reality začínalo být narušené a já jsem se bála, že moje mysl už nikdy nebude znovu schopna normálně fungovat. A také jsem začala být velmi depresivní. V mé duši se objevila skleslost a základní nedůvěra v život, o kterých jsem vždy věděla, že tam jsou a takříkajíc se schovávají na pozadí. Nyní se vynořily ze svých úkrytů a projevovaly se jako temné stavy mysli, ve kterých jsem zcela uzamčela sama sebe před okolním světem.
Cítila jsem se odpojená od svého manžela a 8-leté dcery stejně jako od svých nebeských průvodců Jeshuy a Marie. Byla jsem zcela osamělá a měla jsem pocit, že v tomto světě pro mě není žádné místo. Myslela jsem si, že musím úplně zmizet a cítila se naprosto bezcenná. Hodně jsem zhubla a vpodstatě jsem celé dny nic nedělala. Čas plynul neuvěřitelně pomalu a přišlo mi, že jedna hodina trvá celý den. A úplně nejhorší bylo to, že jsem v průběhu zimních měsíců, téměř vůbec nic necítila. Zatímco předtím jsem byla velmi citlivá, nyní jsem nebyla schopná cítit emoce ve svém těle. To bylo velmi děsivé a v té chvíli jsem si uvědomila, že bylo mnohem lepší cítit strach než necítit vůbec nic.
Na počátku jara 2010 se situace konečně změnila. Přijala jsem pomoc a léčení u psychiatra. Zpočátku jsem odmítala vše, co říkal a byly mi velmi nepříjemné léky, které mi předepsal. Nicméně to, že jsem s tímto problémem vyšla ven a otevřela se, vytvořilo změnu, i přes to, že to bylo velmi bolestivé a trapné. K mému překvapení mě mí přátelé a rodina po celou tu dobu podporovali, i přes to, že jsem k nim byla nepřátelská a neodpovídala jsem na jejich telefonáty a dopisy. Lidé neustále posílali pohledy, několik žen zorganizovalo léčebné kruhy a můj drahý manžel a dcera zůstávali nablízku dokonce i tehdy, když moje chování bylo podivínské, náladové a iracionální (ušetřím vás vtipných historek;-)
Bylo pro mě naprosto neuvěřitelnou zkušeností, když jsem zjistila jak jsou lidé ve skutečnosti milí a laskaví. Když jsem se cítila odcizená sama sobě a styděla jsem se za to, že mi bylo diagnostikované psychiatrické onemocnění, moji přátelé mě stále navštěvovali, i když jsem nechtěla. To pro mě bylo hluboce léčivou zkušeností. Má základní nedůvěra v život byla jednoduše vyvrácená touto laskavostí od lidí kolem mě. A tak jsem zažila uzdravení mých vnitřních zranění takovým způsobem, který bych nikdy nečekala. Nyní jsem si uvědomila, že mě lidé opravdu mají rádi, odhalenou až na kost, což v mém případě může být vzato doslova;-), protože jsem vážila pouhých 42 kg.
Nyní cítím, že jsem na zemi vítaná a vychutnávám si každý den. Raduji se z blízkosti, kterou nyní prožívám se svými přáteli a rodinou, jsem vděčná, že opět cítím spojení s Jeshuou a matkou Zemí a rovněž miluji maličkosti běžného života jako když sleduji květinu, jak se rozvíjí, když se ke mně po ránu přitulí moje dcera nebo když pozoruji svoji kočku, jak se důkladně protahuje. To je to, kde chci být. Cítím se hluboce vděčná za život na zemi.
Temná stránka mě samé, stejně jako temná stránka kohokoli jiného, má co do činění se strachem ze života. Ve své podstatě jsem nedůvěřovala životu na zemi, obzvláště druhým lidem, od okamžiku, kdy jsem narodila. Vím, že nejsem sama, kdo to tak má, protože mnoho pracovníků světla, kteří jsou nyní naživu, vstoupili do této inkarnace s podobnými pocity. Nedávno jsem channellovala poselství od Jeshui pro jednoho přítele, který se taktéž potýkal s hlubokým strachem, který vypadal, že nemá žádnou příčinu. Rozloučím se citováním Jeshuových slov pro tohoto přítele, protože cítím, že jsou použitelná pro to, čím nyní prochází mnoho pracovníků světla. (Toto následující poselství je určeno pro osobu-muže, proto Jeshua hovoří v mužském rodě, o vnitřním chlapci, atd.).
Jeshua na téma zacházení se strachem:
„Strach, který prožíváš je tím nejhlubším strachem, kterému může lidská bytost čelit: strachem žít.
Lidé si myslí, že se bojí smrti, avšak ve skutečnosti se bojí žít, protože život je mocnou a nepředvídatelnou silou, která je vede nejvyššími vrcholy lásky a radosti a nejbídnějšími hlubinami strachu a osamělosti. Život je o cítění.
Bojíš se cítit svůj strach, protože si myslíš, že tě zničí.
Nicméně, tato myšlenka je jednoduše také strach v jiné podobě.
Jediným řešením je čelit tomuto strachu, nechat jej být, přijmout jej takový, jaký je. Jako součást života.
Abys byl schopen žít se svým strachem, potřebuješ učinit rozhodnutí.
Je to rozhodnutí žít, výslovně žít na zemi právě teď. Toto rozhodnutí za tebe nemůže učinit nikdo jiný. Ty je musíš učinit a musí vzejít z tvého srdce: z tvých pocitů spíše než z tvých myšlenek.
Hluboko uvnitř tebe je vnitřní chlapec, který čeká, až bude přivítaný a pohlazený.
Nedostal to od své pozemské matky takovým způsobem, kterým by se cítil milován za to, kým byl. Necítí se na zemi jako doma. A také v sobě nese smutek minulých životů.
Tento malý chlapce se cítil zklamaný a opuštěný životem. Není si jistý, zda chce ještě někdy žít na zemi.
Nyní tě žádá, abys k němu vztáhl svoje srdce. Tvůj je strach je jeho hlas, kterým tě volá.
Abys mohl přijmout současný život na zemi, je třeba obejmout tohoto malého chlapce uvnitř.
Chtěl bys, aby někdo jiný převzal péči o jeho zranění?
Chtěl bys předat toto svoje drahocenné dítě komukoli a ne sobě samému?
Ono čeká na tebe.
To, co od tebe potřebuje především a na prvním místě, je přijetí. Chce, abys za něj převzal zodpovědnost a řekl mu, že jsi zde pro něj, bez ohledu na to, co se děje. Potřebuje vědět, že jsi zde dokonce i tehdy, když nemůže přestat plakat a je vystrašený. Potřebuje vědět, že zde budeš nepodmíněně. Jedině tak se může uvolnit…
Víš, že jeho strach nemůžeš zahnat žádnou vnější metodou. Myšlenka, že potřebuje být uzdraven nebo „stabilní“ – s pomocí léčitele nebo nějakých léčebných metod – v něm může vyvolat pocit, že s ním je něco v nepořádku. Může se tím cítit odmítnutý. Nemá žádnou důvěru v život. Jediným způsobem jak může být jeho důvěra obnovená, je ten, že s ním budeš zde i přesto, že zůstává vystrašený. Musíš jej bezpodmínečně přijmout, a jedině tehdy se dostane tomuto zraněnému dítěti opravdového léčení.
Jestliže opravdově přijmeš a obejmeš toto svoje vnitřní dítě, odvděčí se ti mnoha dary, z nichž ten největší bude, že znovu nalezneš radost ze života, budeš se radovat z putování mezi nejvyššími vrcholy a nejnižšími hlubinami, budeš se cítit v bezpečí a doma na zemi v přítomném okamžiku.
Srdečně zdraví
Pamela &Gerrit
©Pamela Kribbe 2010
Zdroj: www.jeshua.net
II. Pamela Kribbe: Osobní poznámka
Ze zpravodaje stránek www.jeshua.net, červen 2010
Ze všeho nejdříve bych vám ráda poděkovala za všechny srdečné reakce na můj poslední zpravodaj, ve kterém jsem vám vyprávěla o obtížném transformačním procesu, kterým jsem prošla v průběhu uplynulého roku, tento proces vedl přes mnoho strachu a depresi (viz předchozí zpravodaj). Byla jsem dojata vaší laskavostí a podporou a vaší ochotou sdílet se mnou vaše osobní příběhy. Zjistila jsem, že mnoho z vás v různých podobách procházelo tím stejným, intenzivním procesem „obrácení sebe sama naruby“.
V současné době se stále cítím zahalená pocitem úžasu a radosti. Zotavila jsem se docela dobře a co víc, cítím se mnohem uvolněnější a šťastnější než předtím než jsem se „zhroutila“. Cítím vděčnost za život, který mohu žít, s mým manželem a dcerou, které hluboce miluji, s prací, která naplňuje moji duši a se svobodou moci si organizovat své dny tak, jak mi to vyhovuje a nemuset být závislá na žádné vnější autoritě, která by mi říkala, co mám dělat. Čím dál více a více mám pocit, že je to radost, která je mým nejlepším zaměstnavatelem. Když chci vědět, zda „mám dělat tohle nebo tamto“ nebo zda „musím dělat tohle nebo ono“, objeví se vnitřní hlas, který se mě ptá:“ bude to to nejradostnější, co teď mohu udělat?“ Jestliže následuji svůj pocit radosti, věci plynou hladce, nejen když píšu nebo zprostředkovávám channeling, ale také, když nakupuji nebo peru prádlo.
Ta představa, že musím dělat spoustu věcí, abych byla milá, zodpovědná a „vzorná holčička“, mě postupně začíná ztrácet ze svých spárů. A je nádherné, že to nejsem pouze já, kdo se kvůli tomu cítí osvobozený. Lidé kolem mě z toho také těží, protože jsem méně vystresovaná a podrážděná. Jako stimul je radost mnohem více inspirující než jednání z pocitu povinnosti. Radost vyjadřuje energii hojnosti: tohle dělám protože to dělám ráda, ne protože to musím dělat z nejrůznějších důvodů. Nebylo by to zábavné žít neustále tímto způsobem?
V reakci na můj minulý zpravodaj, se několik čtenářů podivovalo, jak jsem mohla upadnout do tak hlubokého strachu, sebepochybností a deprese, když jsem napojená na vysoce vyspělé učitele jako je Jeshua. Budu zde citovat svoji odpověď jednomu z těchto čtenářů, protože vnímám, že je velmi důležité uvědomit si za 1. že lidé, kteří channelují, jsou velmi lidští, 2. vysoce vyspělí učitelé vás nikdy neodmítnou proto, že máte negativní emoce a za 3. takový prožitek negativity může být smysluplný dokonce i tehdy, když to v dané chvíli nevíte.
Otázka: Jak můžete vy, s vaším přímým napojením na bytost jako je Jeshua, i přes to být vržena do takového zla?
Nemyslím si, že byste měli být překvapeni mým „propadnutím se“ do deprese, pochyb a zoufalství. I přes to, že channeluji Jeshuu, jsem stále velmi lidská a cítím to tak, že duchovní cesta je o tom, přijmout a obejmout lidské části nás samých spíše než je překračovat/ překonávat. Tedy, život je plný paradoxů. Je to právě proto, že jsem začala channelovat, že jsem narazila na tolik strachu uvnitř sebe. Strach z toho být odlišná, strach, že budu zesměšněná. Někdy se také říká, že veliké světlo přitahuje velikou temnotu, provokuje ji k tomu, aby se vynořila na hladinu. V tomto smyslu tedy napojení se na někoho jako je Jeshua znamená „koledování si o průšvih“…
Nyní mám pocit, že tato temná epizoda mého života nebyla beze smyslu. Zaprvé, nyní se cítím hluboce vděčná za to, že jsem naživu. Cítím více radosti než v předchozích letech. Těším se z každého dne a dokonce se čas od času cítím blaženě, obzvláště když nepřemýšlím a jenom „jsem“. A také se nyní mohu napojit na lidi, kteří prošli podobnou zkušeností, zatímco dříve jsem tohle nemohla. Nevěděla jsem, jaké to je prožít depresi na vlastní kůži. Když jsem se dostala do deprese, nevěděla jsem, že jsem byla v depresi. Myslela jsem si, že být depresivní znamená prožívat silné pocity smutku a beznaděje. Ale já jsem necítila nic, byla jsem v takové zemi nikoho. Odmítala jsem pomoc a myslela jsem si, že mi lidé lžou. Byla jsem velmi podezřívavá. Ztratila jsem spojení s Jeshuou. Věřila jsem, že duchovní svět existuje, nestala jsem se ateistkou. (Avšak to nebyla žádná úleva, protože to znamenalo, že smrt neukončí moje utrpení). Myslela jsem si, že moje odpojení od mých duchovních průvodců nenastalo proto, že by oni neexistovali, ale proto, že jsem nebyla hodna toho, abych byla jejich „channelem“ (prostředníkem).
Ptáte se, jak se mi to vše mohlo přihodit. Nyní to chápu následujícím způsobem. Problémy se strachem jsem měla od samého počátku, co jsem začala s channelingem v roce 2002. Ta poselství, která skrze mě přicházela byla (samozřejmě) stejně tak určena pro mě jako pro ostatní lidi. Asi dva roky předtím jsem cítila silné vnitřní přání osvobodit se od strachu, být schopná být mezi lidmi a projevovat se spontánně, uvolněně a otevřeně. Oni říkají: buďte opatrní s tím, co si přejete, protože se vám to může splnit. Jsem přesvědčená, že ta temnota, která mě v uplynulém roce přepadla, byla nějaká část mé duše, která potřebovala být uzdravena, abych mohla být více spontánní a uvolněná mezi lidmi. Nyní cítím, že jsem si tuto zkušenost mohla k sobě přitáhnout, protože byla tím, co bylo potřeba, aby se stalo proto, aby se mohlo naplnit moje přání.
Z mnohem více přízemnějšího úhlu pohledu se můj mozek „pomátl“ kvůli nedostatku spánku. Kvůli tomu jsem začala být psychotická. Nicméně, na úrovni duše cítím, že za tímto procesem byl určitý smysl. V současné době se cítím mnohem otevřenější ve vztahu k lidem a méně bojácná. Jednou z výhod toho, když člověk na veřejnosti hovoří o svých vlastních temných stránkách je to, že jej lidé uvidí jako lidskou bytost. Poznají vaši zranitelnou, ne-osvícenou stránku a to je skutečná úleva, protože pak se nemusíte zaměřovat na zevnějšek a můžete se spojit od srdce k srdci. Skutečnost, že jsem se otevřela se svými temnými stránkami, učinila moje vztahy s lidmi mnohem otevřenější a srdečnější, intimnější a veselejší.
Myslím, že jen velmi málo lidských bytostí se nepřetržitě nachází ve vědomí založeném na srdci. Učitelé jako je Jeshua nám pomáhají, abychom uviděli velkolepý obraz naší evoluce a povzbuzují nás, abychom udělali další krok směrem k vědomí založeném na srdci. Nacházíme se uprostřed transformace od ega k srdci a ačkoli může být naše srdce otevřené, je uvnitř nás stále spousta částí ega, dokonce i když cítíte spojení s anděly nebo někým jako je Jeshua. Myslím, že nejlepší způsob, jak se vyrovnávat s touto nedokonalostí je nepopírat, že zde je (dokonce i tehdy, když jste prošli hlubokými duchovními zkušenostmi), pokusit se ji přijmout a mít s ní soucit – a občas se na její účet dobře pobavit.
Ať radost prozáří vaši cestu!

Srdečně zdraví
Pamela & Gerrit

© Pamela Kribbe 2010
Zdroj: www.jeshua.net

Oba texty z anglického originálu pro www.kruhysvetla.blog.cz a www.channeling.wbs.cz přeložila Lenka S.

Podmínky pro kopírování článku:
Tento článek je možné volně kopírovat a nekomerčním způsobem dále šířit pokud bude uvedena celá tato poznámka se zdroji textu a aktivními odkazy.