Jaký je rozdíl mezi psychologem, psychiatrem a psychoterapeutem?
Psycholog
Psychologem se zpravidla stává absolvent pětiletého magisterského studia filozofické fakulty (příp. fakulty sociálních studií), jehož základem jsou humanitní vědy, a to především psychologie. Možnosti uplatnění jsou širší, od personalistiky a světa obchodu, koučování, dopravní psychologie, psychologického poradenství až po oblast klinické psychologie.
Psychiatr
Psychiatrem je vystudovaný lékař, který při svém šestiletém studiu získává orientaci v přírodovědném směru, zejména pak v biologii člověka. Psychiatrem se stává lékař další praxí a systematickým vzděláváním, které je ověřeno atestační zkouškou.
Psychoterapeut
Psychoterapeutem se stává v širším slova smyslu absolvent psychoterapeutického výcviku, který trvá zpravidla několik let a jehož součástí je získání teoretických znalostí a psychoterapeutických dovedností, vlastní zkušenosti s procesem psychoterapie (dotyčný sám je tedy v roli „pacienta“) a supervize vlastní terapeutické práce. V užším slova smyslu a s přísnějšími kritérii na předepsané vzdělání a praxi je doporučováno, někdy je podmínkou, aby měl adept na psychoterapii dokončené univerzitní vzdělání lékařského nebo humanitního směru. Po absolvování daného psychoterapeutického výcviku a na základě dalších splněných podmínek a zkoušky mohou kliničtí psychologové a lékaři získat psychoterapeutické osvědčení na subkatedře psychoterapie IPVZ (Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) v Praze. Toto osvědčení znamená tzv. funkční specializaci v systematické psychoterapii, to je také nejvyšší možné dosažené psychoterapeutické vzdělání v ČR.
Spolupráce psychologa a psychiatra
Psychiatr a klinický psycholog (což je psycholog s klinickou atestací) spolupracují při léčbě pacientů zejména ve zdravotnických zařízeních (nemocnici, psychiatrické léčebně, ambulanci, krizovém centru apod.). Oba, formovaní odlišným přístupem (biologickým a humanitním), se spolupodílejí na diagnostice a léčbě duševních poruch, které jsou vymezeny v mezinárodní klasifikaci nemocí (viz Klasifikace duševních poruch a poruch chování). Optimálním cílem je respektující spolupráce a společný postoj vedoucí k celkovému zlepšení pacientova stavu na úrovni tělesné i psychické. Psychiatr stejně jako klinický psycholog je při diagnostice odkázán na klinické metody pozorování a rozhovor, navíc sleduje pacienta po tělesné stránce a spolupracuje s dalšími lékaři-specialisty, včetně internisty, neurologa aj. a využívá také služeb zobrazovacích metod, např. CT a magnetické rezonance.
Klinický psycholog je vyškolen a současně se dále postgraduálně vzdělává v používání diagnostických testových metod, které napomáhají při hodnocení osobnostních charakteristik člověka-pacienta, dále jeho případných duševních poruch na úrovni myšlení, emocí a chování.
Psychiatr léčí léky, psycholog slovem
Na základě předchozích postupů lze dále stanovit léčebné opatření. Psychiatr je tím, kdo předepisuje léky, příp. současně může doporučit pacientovi psychoterapii. Pokud nejsou léky nezbytné a jako účinná je indikována právě psychoterapie, je žádoucí motivovat pacienta pro tento způsob léčby. Právě klinický psycholog je zpravidla tím, kdo poskytuje psychoterapeutickou péči a provází pacienta či klienta problematickou životní fází či krizí. Jednodušeji řečeno psychiatr léčí medikamenty, psycholog především slovem. Odborněji řečeno psychiatr aplikuje farmakoterapii, zatímco psycholog (zpravidla) psychoterapii. Psychoterapeutický a farmakoterapeutický postup nejsou v praxi protipólem, ale pokud je třeba, vzájemně se doplňují.
Použitá literatura:
Vymětal, J. (2003): Úvod do psychoterapie, Grada
Přidat komentář