Proč je nezdar nemožný

Jennifer Hoffman

Neúspěchu se bojíme nejvíce, a přitom to není nic, co – ve skutečném významu toho slova –  bychom kdy zažili.  Proč? Protože, bez ohledu na to, co dle našeho názoru nefungovalo, nikdy se nevracíme na úplný počátek, tedy do bodu, kdy nic nevíme. Když ,,neuspějeme“, jdeme nazpátek  k úplně poslednímu okamžiku transformace, bodu, kde jsme zahájili tuto část svého putování. A jak nazveme zkušenost, když výsledek nesplní naše očekávání? Tak co třeba ,,opětovná úprava“, ,,uzpůsobení“, ,,změna plánů“, ,,přepracování“ anebo ,,nové zvážení“… protože to rozhodně není, a nikdy být nemůže, ,,naprosté selhání“, ,,nezdar“, ,, neúspěch“.

Co vlastně znamená slovo ,,neúspěch“? Obecně slovo ,,neuspět“ či ,,selhat“ užíváme k popisu něčeho, co se nevyvinulo tak, jak jsme doufali nebo plánovali. Ale kde přesně byl onen bod selhání či nezdaru – v samotném plánu nebo ve výsledku? Výsledek nikdy nemůže být lepší než plán a plány, jež vytváříme, odrážejí naše uvědomění a frekvenci v té chvíli.

Jakmile jsme na cestě, začneme hodnotit svůj pokrok, a jestliže se nám nelíbí směr, rychlost nebo místo určení, říkáme tomu nezdar. Jenže ve skutečnosti je to příležitost znovu zvážit náš plán a provést jeho úpravy s využitím nové energie a bodů souladu, které jsme získali díky tomu, že jsme se na cestu vydali.  Potřebujeme včlenit to, co jsme do té doby zjistili a naučili se, provést nutné přizpůsobení, vytvořit plán nový… a začít znovu. Nezačínáme však již na úplném prvopočátku, začínáme znovu na místě, kde jsme se zastavili.

Pak postupujeme kupředu, dokud nepotřebujeme integrovat další energii, abychom mohli pokračovat v pohybu dopředu. Mírně to připomíná jízdu autem, kdy musíme zastavit, abychom doplnili benzín a mohli pokračovat dál. Je to snad  nezdar, když nejsme schopni cestu dokončit bez doplnění nádrže? Záleží na tom, jak daleko jedeme, na velikosti benzínové nádrže, na způsobu naší jízdy, zda máme zapnutou klimatizaci, zda je cesta kopcovitá a jaká je spotřeba auta. Naše cesty se tomuto příkladu dosti podobají, mají stejné množství (nebo ještě více) proměnných.

Cesta je vždy delší, než předpokládáme, a trvá déle, než plánujeme, možná proto, že pokaždé chceme  všechno provést v co možná nejkratším čase. Avšak my tyto přestávky, jež máme tendenci nazývat ,,selhání“  či ,,neúspěch“, potřebujeme k tomu, aby nás donutily pouvažovat o úpravách naší stezky a našeho plánu. Existuje řada náznaků, s nimiž se po cestě setkáváme, třeba když nejsme šťastní, cítíme se uvízlí, nejsme schopni se pohnout dopředu, věci se vážně komplikují anebo nic nefunguje tak, jak si přejeme, nebo jak si myslíme, že by fungovat mělo. Nejedná se ale o okamžiky neúspěchu, jsou to chvíle k opětovnému zvážení plánu a výsledku, aby bylo zajištěno, že jsou  spolu v souladu a že my jsme v souladu s nimi.

Nejsme schopni stvořit výsledek lepší, než je samotný plán, a každý plán – bez ohledu na to, jak dobře je rozmyšlený, je limitován energií, kterou ztělesňujeme v době, kdy plán vymýšlíme. Tudíž, než abychom ztráceli čas  kritikou, odsuzováním a spíláním sobě samotným za to, že jsme selhali, měli bychom raději považovat vzniklou pauzu za zastávku na našem ,,výletě“ a měli bychom tento čas odpovídajícím způsobem využít – zkontrolovat pneumatiky (přehodnotit plán), dát si něco k jídlu (osvěžit se), použít umývárnu (vyloučit to, co již nepotřebujeme), znovu prostudovat mapu (ujistit se, že jsme ještě na té správné trase vedoucí k cíli) a možná se i trochu prospat, jen abychom zajistili, že pro další fázi cesty budeme ve vrcholné formě. A pamatujte, že  smyslem každé cesty není cíl, nýbrž sama cesta.

Copyright ©2013 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc. http://enlighteninglife.com

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pouze pro bezplatné/nekomerční webové stránky, a pokud je připojen aktivní odkaz na původní zdroj/autora a tato poznámka – pro www.reiki-centrumpraha.cz přeložila Lucka K.) 28.11.2013