Jsem zpět

„Nemocnice a cesta mají společné rysy. Naprosté a blahodárné rozbití starých stereotypů. Odložení masek. Bezmoc, zranitelnost. Nahota. Se všemi pihami, jizvami, nedokonalostmi. Vysoká škola tolerance a lidskosti. Jenže je tu přece jen zásadní rozdíl. K cestě patří totální svoboda. K nemocnici totální závislost.“

Na pokoji, kde jsem ležela, jsem z jedné strany měla 81 let starou paní F. a z druhé strany paní J., které bude letos 85 let. Byly mi poslány do cesty, aby mi ukázaly, s jakou grácií a humorem se dá i ta totální závislost zvládnout. Zvláště v paní F. jsem vytušila obrovskou vnitřní sílu. Po operaci páteře s dlouhodobou rehabilitací přišla na kontrolu do nemocnice a když ji na vozíku vezli na rentgen, sklouzla z něho a roztříštila si koleno. Je to ani ne měsíc a ona se již pokouší s pomocí chodítka o první kroky. Má můj neskutečný obdiv a úctu.
Po operaci jsem nemohla spát a noc jsem prochodila po pokoji. Od okna ke dveřím a zase zpět. Paní F. také nespala, a tak jsme si povídaly. Na tu bolest si časem určitě ani nevzpomenu, ale paní F. už navždy zůstane v mém srdci. A víte, jaké mi předala poselství? Tady ho máte, třeba pomůže i vám…

„Vydrž, pozoruj a moudři.“

P. S. Moc vám všem děkuji za láskyplná slova povzbuzení a podporu, kterou jste mi posílaly; dojali jste mě!

S láskou

Sofie