Trocha poesie…

Bělostný měsíc
svůj bledý jas
rozlévá v lesích,
je slyšet hlas,
jak listím padá…

Ó měj mě ráda!

Nad tůní vrby
ladí svůj stín
v zrcadle hlubin,
hlas bolestín
v nich větrem kvílí…

Sněme v tu chvíli!

Nesmírné, něžné
utišení
s oblohy hvězdné
jako mžení
měsíčné, bílé…

Jak vzácná chvíle!