Inspirace

 

 

Začít si uvědomovat úmysl, záměr – to je klíč k probuzení v řadě okamžiků. V každé situaci, která se dovolává našeho zájmu, je naše odpověď předurčena určitým niterným záměrem. Právě záměr je faktorem, který vytváří vzorce naší karmy. Karma, příčina a důsledek každého činu, vychází z úmyslů srdce, jež každému činu předcházejí. Když máme úmysly vlídné, karmický důsledek je velmi odlišný od důsledků záměrů agresivních či plných lačnosti. Pokud si tohle neuvědomíme, budeme mimoděk jednat pod vlivem zvyku či obav. Ale jestliže svým záměrům věnujeme pozornost, dokážeme postřehnout, odkud se berou: zda vycházejí z těla strachu, nebo ze záměrné uvážlivosti a péče.

Každá duchovní tradice nám poskytuje modlitby a meditace, díky nímž lze v srdci vybudovat ten nejlepší úmysl. Někdy se jedná o úmysly obecné: „Kéž slova mých úst a oddanost mého srdce, slouží Tobě, ó Pane!“ „Kéž je každý můj čin modlitbou!“ Kéž moje srdce nabízí láskyplnou vlídnost a odpuštění!“ „Kéž každou myšlenkou, slovem i skutkem přináším probuzení každé bytosti, s níž se setkám.“

Úmysly se mohou zaměřovat na jediný den nebo na jedinou situaci: „Kéž vždycky, když mi dnes zkříží cestu konflikt, neztrácím ze zřetele svůj dech a soustředění!“ „Kéž si v tomto týdnu udělám čas na to, abych dal své rodině najevo, jak je miluji!“

A právě tohle opakovánÉ nastavování kompasu našeho srdce určuje v obdobích nesnází, k jakému výsledku se dopracujeme. Než promluvíme, či začneme jednat, můžeme si uvědomit, jaký je nejniternější z našich záměrů. V závislosti na našem záměru mohou i slova z nejprostších mít ohromně rozdílný účinek. Věta, Co tím myslíš? může mít podtext obvinění či odsudku anebo může vyznít taktně a pokorně. Naše srdce je jako seismograf: zachycuje chvění záměrů.

Místo abychom rozdmýchávali nepříjemnou situaci, můžeme hledat způsob, jak se v ostatních lidech dotknout dobra. Naše duchovní cvičení může být takhle jednoduché: dívejme se soucitnýma očima a jednejme pod vlivem nejmoudřejších úmyslů! To má překvapivý účinek. nelson Mandela to vysvětluje následovně: „Smýšlíme-li o lidech dobře, nezřídka jim to dovolí chovat se lépe, než by se jinak chovali.“

Z knihy Po extázi prádelna, Jack Kornfield