Inspirace

Konfrontovat člověka se stínem znamená ukázat mu jeho vlastní světlo.

C. G. Jung

Vědomým pozorováním ega získáváme svobodnou volbu: buď je budeme řídit, nebo se jím necháme využívat. Je nejvyšší čas povolat na scénu hereckou a uměleckou dimenzi své duše, abychom mohli být opravdu sami sebou a současně měli možnost vědomého odstupu.

Duše je posvátný herec, opravdové a celistvé Já v činnosti, neustále proměnlivé, ale zároveň trvalé. V tom je rozdíl mezi  duší a egem: duše hraje sama sebe, a proto umí hrát jakoukoli roli a zaujmout jakýkoli postoj s odstupem, ale i s naprostým soustředěním a zaujetím. Osvícení nedosáhneme klidem v klášterní samotě, ale vědomou činností v každodenním životě. Staneme se hercem, který ví, co dělá, který v každém vydechnutí, v každém pohybu a setkání s lidmi rozezná překážky, jež stojí v cestě jeho instinktivní odpovědi na život.

Pro určité situace si nasazujeme různé masky a přijímáme různé role. Rozhodující ale je, abychom se v nich neztratili, neidentifikovali se s nimi, ale vstoupili do nich a opustili je v okamžiku, kdy se stanou nevhodnými a nepotřebnými. Abychom se mohli účinně projevovat, musíme hrát hru, ale abychom neztratili svou duši, musíme si to jako hru uvědomovat a být schopni volby, kdy a jak ji budeme hrát.

Není snadné zvrátit obvyklý proces a osvobodit svou duši, aby vedla ego. Vyžaduje to bojovníka, o kterém píše Castaneda ve „Vnitřním ohni“ : „Bojovník je orientován na sebe, nikoliv však sobecky, ale ve smyslu naprostého a trvalého zkoumání sebe sama.“

Ego reaguje. Duše odpovídá. Odpovídá v nevinnosti, lásce, čistotě, skromnosti, pravdě, odvaze, nezávislosti, střízlivě a integrovaně. Naše životní role nejsou součástí melodramat ega, ale archetypem duše: naším nejzákladnějším a nejryzejším životním povoláním je povolání tanečníka, zpěváka, básníka, herce a léčitele. Tyto hodnoty duše rozehrává v tvůrčí hře sama se sebou, s druhými lidmi a se světem, a tak otevírá cestu k životu v duchu.

Gabriela Roth