Jste dokonale nedokonalí

Vaše méně vyvinuté oblasti mají na svůj stav právo.

Šeptají příběhy o minulosti věcí.

Šeptají příběhy o zmatcích, nenaplnění,

o bolesti duší oddělených od Boha

a o jejich touze po opětovné Jednotě.

Uvědomte si, že na této Zemi

může nastat jen relativní dokonalost.

Uvědomte si také, že proto, abyste byli milováni,

nemusíte ještě být dokonalí.

Milujte navzájem svou nedokonalost,

něžně a úplně. Buďte na sebe jemní.

Požadavek dokonalosti na hmotné úrovni

se může stát tím nejhorším nepřítelem.

Trvání na dokonalosti zabraňuje postupu.

Přijetí nedokonalosti jako součásti Vašeho lidství

znamená rozvoj.

Pokud začnete milovat tu část sebe,

o níž si myslíte, že je nedokonalá,

tehdy může začít proces transformace.

Pokud ji budete odsuzovat

a odmrštíte ji pryč od svého srdce,

stane se tvrdou slupkou,

která bude stínit Světlu.

Popřete-li svou přirozenost,

hluboce se k tomuto popírání připoutáte.

Pokud ve Světle Pravdy přijmete to, co již máte,

budete osvobozeni.

Člověk se nikdy neosvobodí popíráním.

Osvobozuje se pomocí Lásky.

Boj o Světlo je nádherným voláním,

ale Světlo nemůžete nalézt bez toho,

abyste uznali existenci temnoty.

Ten, kým jste nyní, je jen nezbytným mezistupněm

na cestě k tomu, kým budete později.

Tak postupujte ve věčnosti.

Buďte se svou nedokonalostí spokojeni,

nebuďte jí však uspokojeni.

Kdo požaduje dokonalost?

Jen Vy – duše uzamčené v lidské formě

z nějakého důvodu věříte,

že dokonalost je požadavkem.

Není.

Požadavkem je dobrá vůle, otevřené srdce.

To je ta dokonalost, která se vyžaduje –

dokonalá touha.

Dokonalost vesmíru obepíná

nedokonalost lidského světa.

Snažte se porozumět svým negativním pocitům,

tak jako milující matka chápe

zmatené a vyděšené dítě.

Pokud u Vás dojde k nahlodání slupky

Vašeho zapírání Boha,

jedná se o nejslibnější okamžiky Vašeho života.

Nezapírejte tu část své osoby, která dlí v temnotě

nebo se opět projeví.

Když si uvědomíte své chybné úsudky,

špatně načasované nebo zle míněné myšlenky a činy,

když rozpoznáte svoji touhu po odplatě,

své strachy a neodpouštění,

tehdy si teprve můžete gratulovat.

Váš nový vhled do těchto věcí Vám umožní zvládat je

mnohem vědoměji.

Tato příležitost tady je.

Dveře již byly otevřeny.

Světlo bylo zažehnuto.

Uvědoměním si dáváte dar,

kterým se otevíráte růstu a změně.

Nekritizujte se, v temnotách totiž nejste schopni vidět.

Když objevíte Světlo ve svém nitru,

pochopíte, že jste vždy byli

v samotném středu moudrosti.

Při svém hlubším zkoumání toho, kým skutečně jste,

se vší svou nehybností a zmatením,

se svými strachy, touhami a deformacemi,

naleznete pravého živoucího Boha.

Tehdy  řeknete:

„Znal jsem Tě celý svůj život

a nazýval jsem Tě mnoha jmény.

Nazýval jsem Tě matkou, otcem, dětmi.

Nazýval jsem Tě láskou.

Dával jsem Ti jména Slunce a květin.

Nazýval jsem tě svým srdcem.

Ale nikdy, až dosud, jsem Tě nenazýval Sebou.“

Emanuelova kniha