Tanec jako cesta k sobě

 

Přátelé,

již několik let se s vámi na svých stránkách dělím o knihy, které mne zaujaly a nějak obohatily.Většinou jde o spirituální knihy či tituly z oblasti zaměřené na psychoterapii a seberozvoj.

Ta, kterou vám představuji dnes, na první pohled do této kategorie nespadá. Jmenuje se Cabeceo Rozhovory o argentinském tangu, autorkou je Kristina Vojířová. Byla pokřtěná přesně před rokem.

Koho by hned napadlo, že argentinské tango může být i cestou k sobě sama, k odblokování strachu z doteku, k získání většího sebevědomí a v neposlední řadě k propojení se s těmi nejhlubšími emocemi v sobě a posléze i jejich přijetí?

Cabeceo je knížka rozhovorů s tanečníky a tanečnicemi o argentinském tangu, viděném jejich očima, slyšeném jejich ušima, tančeném jejich těly, cítěném jejich dušemi.

Ukázka z knihy: 

Z rozhovoru s Juliem Martinezem, argentinským rodákem a učitelem Argentinského tanga v Praze.

„Co je podle tebe základ tanga?

Esencí tanga je objetí. Bez objetí neexistuje tango. Tango je tak trochu záhadou. Mnoho lidí začne tančit ze zvědavosti, anebo kvůli partnerovi, který tančí. Tango se začnou učit, protože je chtějí udělat šťastnými. Partner může být prvotním impulzem, ale záleží na každém individuálně, jestli začne tančit. Přicházejí lidé, kteří doufají, že najdou toho pravého, nebo lidem kteří nikoho nechtějí, ale chtějí někam patřit. Nebaví je koukat denně na televizi, chtějí se rozvíjet… Proč lidé tančí tango? Nejdříve je to nadchne. Vidí před sebou vášnivý obraz dvou lidí pohroužených do tance. Intimní chvíle. Začnou chodit na kurzy, ale nikdy nejdou na milongu, protože se asi stydí. Nakonec u tanga zůstane přibližně třetina lidí, kteří s ním začínali. A ti se stanou na tangu závislými. Buď jsi chycena nebo ne.

Věřím, že tango má obrovskou schopnost lidi proměnit. Umí dát pocit štěstí. Vidím, že i tanečníci v Praze jsou veselejší. V běžném životě je blízkost vzácná. Na milongách vytváříme společnou radost. Lidé jsou spokojenější a odcházejí z milongy sice utahaní, ale šťastní.

Myslím si, že tango je pro všechny, ale ne každý je zrozen pro tango. Není lehké se ho naučit. Lidé, kteří přicházejí ze standardních tanců nebo z latiny, se touží naučit choreografii. Chtějí mít nějaký koncept, podle kterého tančí. Tango je především improvizace. Čistá improvizace a k té se člověk potřebuje dopracovat. Učíš se chodit, spojuješ sekvence, začínáš vnímat hudbu… Je to dlouhá cesta.

Každý z nás má různé tělesné dispozice, které může využít. Začínáš na nějaké úrovni. Časem se dostaneš do fáze, kdy cítíš, že jsi pokročila dál. Už vnímáš pohyb. Čím to je? Je to především technikou. Pokud nemáš ovládnuté tělo, nemůžeš se posunout dál. Jedna věc je nadání a cit, ale to zdaleka nestačí. Technika je prostředek, jakým lze dosáhnout porozumění s druhým beze slov. Technika sama nefunguje, ale bez ní je komunikace těžká. Tango je vášnivý tanec a jsou jisté pohyby, které bez techniky nebudou vypadat plynule.“

Kniha je napsaná srdcem a určitě se mnohých srdcí dotkne. A jsem naprosto přesvědčena o tom, že některé čtenáře podnítí k tomu, že začnou pátrat po tom, kde a kdy začíná v jejich okolí nejbližší kurz argentinského tanga a co že je to vlastně ta milonga…

Cabeceo – Rozhovory o argentinském tangu si můžete objednat prostřednictvím stránek www.cabeceo.cz. 

Autorkou knihy Cabeceo je moje dcera Kristina Vojířová, pro kterou se argentinské tango stalo cestou k sobě samé; cestou, na které objevuje nepoznané stránky sebe sama a přibližuje se k sobě a k ostatním.

Argentinské tango ji natolik změnilo život, že se rozhodla oslovit další lidi, kterým se přihodilo totéž a vznikla z toho  tato knížka, která  si již rok žije svým životem a našla si cestu k mnoha lidem. Třeba osloví i vás…

Sofie Natarani