Odložit nepotřebné kousky svého Já

„Všechny změny, i ty, po nichž jsme nejvíce toužili,

mají nádech melancholie,

protože opouštíme kousek svého Já.

Musíme zemřít, abychom se mohli narodit do nového života.“

Anatole France

V procesu objevování svého autentického Já musíme hledat a přijmout kousky sebe sama, které jsme vyřadili a zamítli – musíme kopat hluboko, abychom je našli, abychom odkryli svůj stín a zahrnuli ho do svého vědomí, abychom dali hlas tomu, co jsme umlčeli. Při pohybu vpřed však musíme udělat pravý opak – zbavit se kousků sebe sama, které nám už nejsou k užitku, zřeknout se rolí, jež nás drží v minulosti, a zbavit se všeho, co nám brání v rozletu.

Miluji oceán a ráda se dívám na filmy o mořích, hlavně o dobrodružných výpravách. V těchto příbězích se obvykle objevuje tradiční scéna strašlivé bouře. Odvážný kapitán si uvědomuje, že loď je příliš těžká, a pokud ji neodlehčí, určitě se potopí. „Vyhoďte přes palubu všechno, co nepotřebujeme!“ zavelí a posádka horečnatě vyhazuje vše, co není přibité, do běsnícího oceánu. Kamera snímá širokoúhlý záběr a divák sleduje, jak vlny odnášejí prapodivnou směsici předmětů – bednu s pomeranči, sazenice, kovové předměty, oblečení, knihy, pytle obilí, dokonce i drahocenné lahve s rumem. Konečně bouře polevuje, za mraky vykoukne slunce a loď – sice zbavená značné části nákladu – je v bezpečí. Překonala kritický moment.

I v životě občas nastanou bouře, při nichž nám začne být jasné, že se musíme zbavit všeho, co nás může „potopit“. Staré role musí jít „přes palubu“. Připadá nám, že vyhazujeme věci, bez nichž se neobejdeme, ale opak je pravdou – pokud se jich nezbavíme, stáhnou nás ke dnu a my se utopíme ve vlastní frustraci, neštěstí a nedostatku uspokojení.

Přestože víme, že to, co děláme, je nezbytné, zbavování se kousků sebe sama v nás vyvolává žal. Když se zříkáme starých rolí, které nám už nejsou k užitku, připadá nám to – a ono to tak vlastně je – jako bychom jistým způsobem umírali. Nedílné součásti našeho Já zemřely. Pociťujeme bolestnou nostalgii po starých totožnostech a zvycích, přestože jsme se usilovně snažili se jich zbavit. Dokonce se pokoušíme lpět na minulých rolích o něco déle, abychom zjistili, že už nejsou. Už nemůžeme být stejným člověkem, i kdybychom chtěli.

Barbare De Angelis