Jak propustit bolest

Velice často si v sobě neseme všechny ty věci

z naší minulosti, které nás nejvíce bolí.

Nedovolte staré bolesti,

aby vás okrádala o současné štěstí.

Museli jste si to v minulosti prožít a

už se to nedá změnit,

ale pokud existuje místo ve vaší mysli,

kde to dnes přežívá,

pak Odpusťte,

Propusťte a

Osvoboďte se.

 Doe Zantamata

Odpoutejte se od minulosti, nechte to být – snadněji řečeno než provedeno, že?

Mnoho témat o našem životě má co dělat s propouštěním bolesti z minulosti, neboť

1. Lpíme na ní

2. My všichni ji potřebujeme nechat odejít, abychom byli šťastní,

Následují tři velké otázky:

1. Jak?

2. Jak?

3. Jak?

Pouhou snahou na to všechno zapomenout, obzvláště prostřednictvím alkoholu nebo drog, je velmi špatný nápad. Nic z toho nezmizí, dokud to nebude vyřešeno. Přežívá to ve vaší paměti a dokud se s tím neusmíříte, tyto vzpomínky mohou být vyprovokovány kdykoli a čímkoli.

Bolest, které jednou porozumíte, může být následně propuštěna. Několik největších zdrojů bolesti a způsoby, jak jim porozumět, jsou zde:

* * *

1. Hněv

Hněv obvykle cítíme, když si připadáme poškozeni, okradeni nebo podvedení někým jiným. Léčba pro hněv spočívá v soucitu a odpuštění. Odpuštění neznamená „všechno je v pořádku“, jen to znamená, že jste našli cestu, jak propustit svou zášť vůči dané osobě.

Jak najít soucit ke zlým lidem?

Podívejte se na věc z jejich perspektivy, i přesto, jak to může být těžké. Co to v nich vyvolalo? Nepřipadali si velmi ohroženi? Mnoho lidí jedná z pocitů ohroženosti, protože jsou vyděšeni skutečností. Nepřijímají sami sebe, takže nedokážou přijmout ani nikoho jiného. Pokud se pokusíte milovat někoho takového, můžete se setkat se špatným zacházením.

Soucit může být nalezen skrze pouhé malé porozumění tomu, z čeho tito lidé vycházeli. Nejčastěji byli na své pocitové úrovni vystrašení a pokoušeli se chránit sami sebe. Toto se pak projevuje skrze lhaní, kontrolu, někdy i manipulaci. Cítí, že své pocity nemají pod kontrolou, že jsou zranitelní a tolik se bojí, že se musí snažit udržovat kontrolu nad lidmi ve svém životě. Je to velmi smutná pozice. Nikdy nemohou zažít štěstí, dokud budou takto žít.

Nejsou to lidé, kteří by mohli být vašimi nejlepšími přáteli, a pokud někdo takový byl vaším rodičem, neměli jste skutečně na výběr. Ale nyní si můžete vybrat život svobodný. Porozumějte tomu, že jejich chování k vám byla jediná cesta, kterou tehdy znali a kterou použili, aby mohli pocitově přežívat, i když to bylo zneužívání vůči vám a dalším osobám, které se vyskytly v jejich životě. Osvoboďte se od hněvu a zaměřte se dnes na svůj život a na to, jak moc jste nyní svobodní.

2. Lítost

Lítost cítíme, když sami sebe trestáme za to, že jsme nevěděli něco, co teď víme. Možná jsme jednali způsoby, nebo jsme řekli věci, před kterými se při pohledu zpátky skrčíme. Možná jsme pobývali na místech nebo v okolí lidí, kteří se k nám chovali jako k ničemu, a litujeme, že jsme tam setrvávali tak dlouho.

Ale trestat se za to, že jsme dříve něco nevěděli lépe, než jsme to skutečně poznali lépe, je naprosto nefér. Museli jste tyto věci prožít takto, právě proto, abyste se stali těmi moudřejšími osobami, kterými jste dnes. Naučili jste se mnoho o své vlastní hodnotě, o tom, jak být hodní, o velké moci slov. Všechny tyto lekce nesete v sobě a jste dnes mnohem lepším člověkem, právě díky nim. Lekce v životě mohou přicházet přímo skrze radost nebo nepřímo skrze bolest. Aby se však staly pouze lekcemi, musíme propustit bolest a najít radost v přítomnosti a budoucnosti díky této bolesti. Lekce, kterou se jednou naučíme, už nikdy nebudeme muset projít. Už to všechno víte a znáte. Nyní jen musíte osvobodit svou mysl od bolestivých vzpomínek.

3. Stud

Stud, stejně jako lítost, cítíme kvůli minulým slovům nebo činům. Pokud jste byli sobečtí nebo jste jednali jako osoba, jakou jste nechtěli být, tak takoví nebuďte dnes, zítra a nikdy více. Proveďte potřebné změny, pokud můžete. Omluvte se, nezávisle na tom, jak je to dlouho. Můžete se stále stydět za věci, které druzí lidé již dávno zapomněli. Nebo také setrvávají ve stejné bolesti a vaše omluva pomůže ji propustit jim, stejně jako vám.

Jakmile se jednou pokusíte provést změny, je to všechno, co jste mohli udělat.

Nechte to být, ale když někdo jiný jedná stejně jako vy předtím, nesuďte je. Vězte, že jednoho dne to také uvidí a budou také litovat. Nejsou špatní a ani vy jste nebyli špatní, jen jste se chovali špatným způsobem z nějakého důvodu.

Nemůžete se hnout kupředu ve svém životě a mít šťastné vztahy nebo úspěchy, když nemůžete vystát sami sebe. Odpuštěním sobě samým se stanete šťastnějšími, více přijímanými. Budete lepším člověkem v očích každé osoby ve vašem životě dnes i v budoucnosti. Je to dar nejen pro vás, ale pro každého, koho znáte nebo koho teprve potkáte.

4. Nedůvěra

Důvěra je přirozená. Nedůvěra přichází, jen když je důvěra zlomená. Důvěřiví lidé jsou tolik zraňováni, neboť je jim tak lehké lhát. Nedůvěřiví lidé si myslí, že mají navíc díky tomu, že nevěří nikomu, ale přitom sami celou dobu trpí. Odhánějí od sebe dobré lidi, protože žádná nevinná osoba nechce být obviňována z ošklivých věcí, a nikdy nemohou žít v mírumilovných vztazích. Neustále zkoumají to, co druzí dělají, a hledají, jaké jsou jejich motivy, a vytvářejí si ve své mysli dramata v těch nejhorších scénářích. Vyberte si důvěru. Přijměte, že ano, někdy můžete být raněni, ale stále je to lepší než ta druhá alternativa.

5. Pochybnosti

Protikladem pochybností je víra. Víra znamená, že věříme bez důkazů. Pochybnost není víra, ať už máme důkazy nebo ne. Pokud máte víru sami v sebe, dojdete v životě dál. Vaše vztahy jsou silnější. Pokud máte víru v druhé, inspirujete je k tomu, aby se stali něčím více, než by jinak byli sami. Pokud máte víru ve svět, ve Vesmír, v Boha nebo jednoho z těchto tří, pak i bez jakéhokoli důkazu o tom, že věci se zlepší, když jsou špatné, prostě budete vědět, že to tak bude. Budete schopni projít i těmi nejtemnějšími dny a objevit sílu. Budete mít zcela nové ocenění pro všechny věci a lidi, jakmile se všechno zlepší. Také pak najdete hodnotu těchto tvrdých časů.

6. Strach

Jeden z hlavních konceptů náboženství a spirituality je jednat z lásky, nikoli ze strachu. Jakékoli jednání založené na strachu povede k dalšímu strachu. Jejich základy jsou vystavěné na písku a mohou se kdykoli zbořit. Každé jednání založené na lásce povede k větší lásce a bude mít své základy upevněné ve skále. Pomyslete na někoho, kdo se dostal do vztahu jen proto, že měl strach být sám. Tam není žádný prostor pro lásku. Teď místo něj pomyslete na osobu, která nejedná ze strachu, ale vyčkává, dokud nebude sama sebe skutečně milovat a nepotká někoho, kdo je otevřený a svobodný, aby mu mohla svou lásku dát.

Strach je zuřivý, panický, vytváří bolest a je dvojstranný. Láska je klidná, bezpečná, stálá a ochranitelská. Láska k sobě je v první řadě o tom, že nemůžeme vždy v lidech číst nebo vědět, na co myslí. Pokud se osoba, o níž si myslíme, že nás miluje, rozhodne, že nás nemiluje a odejde, potřebujeme cítit lásku k sobě samým, abychom neupadli. Uvědomíme si, že jejich odchod byl pro nás dobrý, neboť poslední věc, kterou bychom chtěli, je někdo, kdo o nás nestojí. Jakmile odejde, poznáme, že náš prostor byl otevřen pro někoho, kdo je stejně jako my ochotný a schopný oplácet lásku, kterou dáváme, a ve zbývajícím čase jsme v bezpečí, milováni a ochraňováni i přesto, že jsme single.

7. Bolest

Jakmile jednou vyřešíme všechny tyto věci, bolest odezní. Pokud si někdy připomenete nějakou záležitost jako je jedna z již prožitých, už budete mít odstup. Je to jako když slyšíte příběh někoho jiného. Je to stále ošklivé a nepříjemné a vždy bude, ale už vás to nikdy nezraní tolik jako tehdy. Myšlenka je jen myšlenkou, než se k ní připojí i emoce. To se pak stává velmi bolestivým, nebo i radostným, apod. Když se vaše myšlenka potlouká okolo starých bolestí, nedovolte bolestivým pocitům, aby se k tomu připojily. Vědomě myslete na něco dobrého, co z toho vzešlo, nebo vědomě pociťte vděčnost za onu skutečnost, kterou dnes, v přítomnosti, již nemusíte prožívat. Je to za vámi. Buďte vděční za svou svobodu. Může to jít ztuha, když se poprvé pokusíte oddělit všechny ty pocity, ale půjde to lépe.

* * *

„Snaději řečeno než provedeno“  znamená jen „ne hned“. A stát se znovu celistvými nikdy není chvilková záležitost. Zabere to nějaký čas. Ale žádné myšlenkové nastavení není nijak složité. Jen si buďte velmi jasně vědomi svých myšlenek a pocitů, a reagujte na ně, když se ty špatné snaží dostat na povrch. Nedovolte svým myšlenkám šílet. Usměrněte je, když se začnou dostávat do míst, kde je nechcete. Nedostanete žádnou odměnu za to, že budete setrvávat v pozici oběti pod veškerou bolestí. Usměrňování myšlenek se stane návykem skrze pilný a zaujatý trénink. Odměnou je pak velké štěstí. Ne štěstí typu „nevědomost je sladká“, ale skutečné, blažené, moudré a oceňující štěstí, které se skrze boj stalo úplným. Toto je kouzelná a hodnotná pozice, kde se vyplatí být. Toto je význam vnitřního míru.

Doe Zantamata

zdroj: http://networkedblogs.com/wKQFb

přeložila: Magda