Od iluzí k lásce

Milí přátelé, kniha, kterou vám chci dnes znovu připomenout, volně navazuje na témata knihy Probouzení zranitelnosti od amerického psychiatra Krishnanandy Trobe a jeho ženy Amany Trobe.

Jmenuje se Od iluzí k lásce s podtitulem Jak vystoupit ze starých vzorců v partnerských vztazích. Do hloubky zkoumá zranění, které jsme prožili jako děti a které nám stojí cestě k osvobození a v prožívání lásky a radosti.  Jako děti jsme přišli na svět zcela otevření a nastavení na lásku. Té se nám ale často z různých důvodů nedostávalo, naše vnitřní dítě bylo zraněno. Naše otevřenost se postupně skryla za vrstvami šoků, bolesti, studu a strachu, které nám brání prožívat opravdovou blízkost s druhým člověkem. Je to proto, že opakujeme staré vzorce chování, ztotožňujeme se se zraněným „emočním dítětem“ ve svém nitru. Neseme v sobě zdeformovaný obraz sebe sama a věříme, že jsme to my.

Dokud se ztotožňujeme se svým emočním dítětem ( tou částí nás, která je nabita mocnými emocemi, které nemůžeme nijak ovládat a které si mnohdy ani neuvědomujeme), nejsme pány svého života a to, co náš život řídí je strach. A my se snažíme žít tak, abychom svůj strach a nejistotu skryli. Nemáme jinou možnost, prostě pořád znovu a znovu opakujeme staré vzorce a přitahujeme situace a lidi, kteří podporují zkreslený obraz toho, jak sami sebe vnímáme. Potřebujeme si uvědomit, že jsme mnohem víc než toto emoční dítě.

Autor strávil víc než 20 let v blízkosti osvíceného duchovního Mistra. Podstatou cesty, kterou Mistr Osho učil je schopnost vnášet vědomí do života a být přítomen současnému okamžiku a to v atmosféře hravosti a radosti.

Krishnananda Trobe začlenil do této knihy přístupy, které se naučil u svého Mistra  a které prozkoumal na sobě a tak je mohl obohatit svými zkušenostmi.

Kniha je napsaná jako učebnice, je v ní mnoho praktických cvičení, které vás postupně povedou k seznámení se s vlastním emočním dítětem, k jeho pochopení a osvobození se od  jeho destruktivních emocionálních vzorců.

Nabízím vám malou ukázku z knihy.

Jedná se o kapitolu 2.

Bublina

„Když se nacházíme ve stavu dětské mysli, když nás má naše emoční dítě ve své moci, tak to vypadá, jako bychom žili v nějaké „bublině“. Uvnitř této bubliny je naše zraněné dítě, lapené do pasti všech svých přesvědčení a všech svých očekávání. Když žijeme v takové bublině, nemůžeme vidět svět kolem sebe takový, jaký je. Vidíme jej pouze přes síto utkané z našich přesvědčení a z našich očekávání.

Kupříkladu, jedna naše klientka měla se svým kolegou v práci konflikt, který trval už dlouho a byl pro ni bolestný. Byla vedoucí, ale měla pocit, že ji nikdo nebere vážně. Když jsme rozebralu její situaci hlouběji, objevili jsme, že podobné situace už v jejím životě nastaly – byly to  situace, kdy se cítila bezmocná a měla pocit, že ji nikdo nerespektuje. Dlouhou dobu omezovala své potřeby a dovolovala lidem, aby překračovali její hranice. Když byla uvnitř své bubliny, měla pocit, že nemá sílu ani právo prosadit  své potřeby či stanovit hranice. Okolní svět – tak jak ho viděla ze své bubliny – byl plný lidí, kteří byli silnější, měli ve věcech větší jasno a byli důležitější než ona. Když byl v tomto prostoru, automaticky a opakovaně potlačovala svoji energii a cítila nevýslovnou vinu, kdykoli se nějakým, způsobem prosadila. Reakce, které pak od svého okolí dostávala, jen odrážely tav, ve kterém se ve své bublině nacházela. Nikdo ji nerespektoval, ba ani neposlouchal to, co  chtěla říct.

Každý máme svůj vlastní druh bubliny, ke které patří jedinečná sada přesvědčení, negativních očekávání a reakcí, které odrážejí specifický stav naší zraněnosti. Může se jednat o obrovský stud a nejistotu, hluboký šok a strach či nedůvěru a osamělost. Nebo o všechna tato zranění dohromady. A toto rozpoložení lze kdykoli vyvolat. Reagujeme ze své vlastní bubliny, ze stavu, ve kterém jsme, když se nacházíme ve své bublině, a reagujeme každý svým vlastním, jedinečným způsobem.

Když jsme ve své bublině, ztotožňujeme se se svým zraněním.

Když se nacházíme ve své bublině – a nezáleží na tom, o jakou bublinu se jedná – , tak se hluboce ztotožňujeme s dítětem uvnitř ní. Například, když jsme v bublině studu – což jinými slovvy znamená, že věříme tomu, že jsme špatní, nehodní lásky, že jsme k ničemu -, tak potom si myslíme, že takoví jsme. Že my jsme stud. Kdyby před nás v tu chvíli někdo postavil zrcadlo, neviděli bychom v něm nic jiného než stud. V určitých životních situacích pocity z bubliny vyplouvají na povrch velmi intenzivně – například když jsme odmítnuti nebo když nás někdo kritizuje, může se stát, že vstoupíme do bubliny studu.

Avšak mnozí z nás jsou v takové bublině neustále. Existují různé bubliny, různé varianty toho, jak se ztotožňujeme s některými aspekty svého zranění, jako jsou nedůvěra, stud, opuštění, pohlcení nebo šok. Také se někdy vzácně stane, že bublina praskne, a my se pak vnímáme takoví, jací jsme, jenže potom přijde další spouštěč a jsme zpátky v bublině.

Metaforu o bublině jsem zvolil z několika důvodů. Jedním z nich je ten, že bublina je jako vězení, nemá dveře ani okna. To, co cítíme, slyšíme, vidíme, to, o čem jsme přesvědčeni, když jsme uvnitř bubliny, to vše se nám jeví jako naprostá pravda. Nic jiného nevidíme ani neslyšíme. A dokonce, i kdyby někdo zvenku k nám vysílal lásku, říkal nám, že to, čemu věříme a co vidíme, je falešné, kdyby náš ujišťoval o tom, že jsme milováni, že svět je bezpečné místo plné lásky a my jsme překrásné, tvořivé a cenné stvoření, neuslyšíme to a ani to nebudeme schopni přijmout. Jsme izolováni uvnitř své bubliny. Vše,  co přichází zvenčí, lze vnímat jako invazi.

Dalším důvodem, proč volím tuto metaforu, je, že bublina může každým okamžikem prasknout. Chceme-li ji rozbít, nepotřebujeme k tomu kladivo ani tunu dynamitu. Je k tomu potřeba pouze bdělost a ochota riskovat. Když bublina praskne, jsme najednou venku a je těžké uvěřit tomu, čemu jsme věřili a cítili to, co jsme cítili ve chvíli, kdy převládal tento stav vědomí. Ale to pouze do té chvíle, než se v ní zase ocitneme. Potom si možná matně vybavujeme to, jaké to bylo, být mimo ní, ale tato vzpomínka je nejasná.

Když pochopíme fenomén bubliny, pomůže nám to uvidět, že my jsme víc než tato bublina. Prohlédneme, že se jedná o stav mysli, který se nás zmocní, ale že jsou chvíle, kdy jsme od něj osvobozeni. A jestliže existují chvíle, kdy jsme osvobozeni od této identity tvořené studem, nedůvěrou a tak dále, musí to znamenat, že to, s čím jsme se ztotožňovali, nejsme skutečně my.„

Milí přátelé, na stránkách této knihy najdete návod, jak prozkoumat své bubliny – pokud budete pečlivě pracovat s doporučenými cvičeními, záhy rozpoznáte co je spouštěčem toho, že se ocitnete v bublině, poznáte jak reagujete a jak se chováte, když jste uvnitř bubliny, uvědomíte si jak vidíte sami sebe, když jste v bublině; co si myslíte o životě, o ostatních lidech a o sobě samých, když jste v bublině,  budete si vědomi toho jak se cítíte, když tam jste a i toho jak na vás v ten okamžik  reagují ostatní.

Najdete zde i popisy všech možných stavů, které může vaše emoční dítě  může prožívat ( prázdnota a citová bída, strach, stud a vina, šok, vnitřní soudce, opuštění a strádání, nedůvěra a zlost atd), dozvíte se proč neustále opakujete staré vzorce a jak je lze prolomit.

Vskutku hodnotné čtení !!!  Naučíte se  své emoční dítě důvěrně znát, přestanete se s ním ztotožňovat, získáte od něho odstup a to vám přinese velkou úlevu. Když váš život přestane řídit vaše emoční dítě a vládu převezme duše, rozvine se v něm jiná kvalita. Prostoupí jej klid a mír a také radost a láska. A to stojí za to, co říkáte ?

Tak ať vám tato kniha pomůže posunout se ze stavu dětského vědomí do vědomí dospělého a přinese do vašich životů nový jas!

S láskou,

Sofie