Zlato v bahně

Postupte od já k Já – a naleznete zlatý důl.

Rúmi

Asi se mezi vámi nenajde nikdo, kdo by v průběhu svého života neudělal nějaké  „to nejhorší rozhodnutí svého života.“ Mně se to stalo mnohokrát, a vždy když jsem se tím dostatečně protrápila (a věřte, že v tom jsem dokázala opravdu být mistr :-)), nakonec vždy z mého nitra vyplulo to samé uvědomění a sice: „Ze špatných rozhodnutí se naučíš víc než z dobrých.“
Jak napsal James Joyce:“chyby jsou branou k objevům„. Přesto si mnoho z nás vlastní chyby a mylné úsudky nedokáže odpouštět. Nedokážeme si odpustit, že nesplňujeme nedosažitelný standard „dokonalosti.“
Robert Kennedy řekl, že „pouze ti, kteří mají odvahu udělat velikou chybu, mohou dosáhnout velkého úspěchu.“ Ve velkém dobrodružství, kterým je život, se nepochybně tu a tam rozhodneme špatně. To nijak ale nesnižuje naši hodnotu. Je potřeba jít dál – vina  totiž patří mezi ty pocity, které nám rozhodně k růstu neslouží.

Je potřeba si uvědomit, že nehledě na chyby, kterých jsme se dopustili, vždy jsme jednali a jednáme tak, jak nejlépe umíme. A tak je potřeba si odpustit, přenést se přes vlastní chybu, zbytečně se nedívat zpět a soustředit se spíše na to, co je před námi- na naše ohromné duchovní možnosti, které mají schopnost nás lehce přenést dál – když je rozpoznáme a správně uchopíme.

Aby se nám lépe dařilo vypořádat se se špatným rozhodnutím, potřebujeme se na situaci podívat nejen z vyšší perspektivy, ale také z vnitřního pohledu vlastní Božské reality. Musíme se ujistit, že jádro naší bytosti stále zlatě září. Abyste lépe porozuměli své duchovní podstatě, můžete zkusit představu „zlata v bahně“, kterou užívají Budhisté. Říkají, že zlato našeho Ducha může být ukryto ve vrstvě světského bláta, to ale nikdy nezničí krásu přirozeného ducha. Zkrátka a dobře naše duchovní podstata je nenarušitelná – právě tak jako zlato ukryté ve špíně – zachovává si své vlastnosti, i když jeho lesk je skrytý – žádná špína nemá moc zlato poškodit.
Takže nezávisí na tom, čím jsme prošli, nezáleží na tom, kolik „bláta“ potřísnilo naši duši. Nezáleží na tom, co o nás říkají ostatní. Jsme přesto dítětem Božím – čisté zlato. Máme právo na duchovní cestu, pro kterou jsme se narodili a co je důležité –  jsme schopni ji projít!

Průvodcem na této cestě je naše Vyšší Já.

Vyšší Já je částí našeho zlatého pokladu. Vyšší Já je vrozené vyšší vědomí, Světlo, moudrý vnitřní učitel a zároveň nejlepší přítel. Pro Ježíše bylo toto Vyšší Já Kristus, pro Gautámu Buddha. Proto se Vyšší Já někdy nazývá vnitřní Kristus nebo Kristovské Já či vnitřní Buddha.

Když se dostaneme do obtížné situace, Vyšší Já je pro nás tím nejlepším spojencem a učitelem. Můžeme se vědomě ponořit do svého nitra, do vlastního srdce a sladit se s vnitřním hlasem moudrosti, kterým k nám naše Vyšší Já promlouvá. Můžeme své Vyšší Já požádat, aby nám ukázalo, jaké kroky je potřeba udělat, abychom stávající situaci vyřešili a abychom se z našeho „špatného rozhodnutí“ co nejvíce naučili.

A  už jen když  jsme schopni toto si uvědomit, tak se nacházíme v proudu Boží Milosti…

Sofie Natarani