„Tak tomu jest: nedostává se nám života krátkého a nestrádáme nedostatkem, nýbrž jsme marnotratnými. Roky tvoje ti nikdo nenahradí, nikdo tě tobě samému nevrátí, věk tvůj, jak započal, tak půjde a běhu svého neobrátí ani nezastaví. Nebude hřmotiti, nebude ti rychlost svou připomínati – tiše poplyne. A neprodlouží se ani na rozkaz krále. Jako první den, kdy v dráhu svoji vstoupil, tak proběhne a nikdy spěchu svého nepozmění. Jak to dopadne? Ty jsi příliš zaměstnán – život utíká – smrt přichází – a pro tu – chtě nechtě čas si udělat musíš.“
L. A. Seneca, z knihy O krátkosti života
„Žít se však musíš učit po celý život, a čemu se asi budeš divit ještě víc, po celý život se musíš učit umírat.“
Senecovy knihy uchovávám ve své knihovně jako poklad již více než 40 let – zejména jako vzpomínku na mého tátu, který mne od mala vedl k zamýšlení se nad smyslem života a jeho pomíjivosti a vetkl do mne hlubokou lásku ke knihám. Když mi je ouvej, často po Útěchách sáhnu.
Abych to ale trochu odlehčila, tady je ještě jedno Senecovo moudro:
„Dovede-li se člověk zasmát sám sobě, nevyjde ze smíchu po celý život.“
S láskou,
Sofie
Přidat komentář