Nechala to jít.
Bez přemýšlení či slov.
Odevzdala strach. Pustila se rozsudků. Nechala jít soutok
přesvědčení a hemžení kolem hlavy.
Nechala jít svou nerozhodnost.
Nechala jít všechny „správné“ důvody.
Zcela, teď a tady, bez váhání a obav, vše nechala odejít.
Nežádala nikoho o radu.
Nečetla knihu o tom, jak to pustit a nechat odejít.
Nebádala v písmech.
Jen to nechala plavat.
Odevzdala všechny vzpomínky, které ji držely.
Nechala jít všechny úzkosti, které ji držely v pohybu vpřed.
Pustila plánování a veškeré výpočty o tom, jak to udělat tak akorát.
Nic neslíbila, jen to nechat jít.
Nechtěla si o tom koupit časopis.
Neměla ve svém diáři zapsaný plánovaný termín.
Vzdala se veřejného oznámení a nepodala inzerát v novinách.
Nekontrolovala zprávy o počasí ani si nečetla svůj denní horoskop.
Prostě to nechala jít.
Neměla v ruce analýzu, zda by to vůbec měla nechat jít.
Nepsala si s přáteli a neprojednávala s nimi svůj krok.
Necvičila pětistupňovou duchovní léčbu mysli.
Neodříkávala si pozitivní afirmace.
Nešla do kostela.
Cítila, že nemusí pronést jediné slovo.
Ona to jen PUSTILA.
Nikdo u toho nebyl, když se tak stalo.
Nebylo potlesku ani gratulací.
Nikdo jí poděkoval a nepochválil ji.
Nikdo si ničeho nevšiml.
Stejně jako list padající ze stromu, se jen pustila.
Nebylo žádné úsilí. Nebyl to ani boj.
Nebylo to dobré a nebylo to špatné.
Bylo to jen to, co to bylo, a to je právě to, co je teď.
V prostoru vše opustila a nechala vše BÝT.
Malý úsměv se jí snesl do tváře.
Slabý vítr foukal skrze ni.
A Slunce a Měsíc svítí navždy.
Rev. Safire Rose/She let go
Zdroj: http://www.shumavan.cz/
Přidat komentář