K zamyšlení
„V čem vlastně spočívá lidské utrpení?
Lidé trpí, když se jich dotkne láska, když je probudí láska, když se zamilují i když milují, ale zároveň když samotnou lásku nerozpoznají a když správně nepochopí, co je láska. A to všechno kvůli tomu, že lásku zakrývá mysl svými myšlenkami, projekcemi, očekáváními a chce lásku vlastnit namísto toho, aby se lásce odevzdala.
Je to jako slunce, které hřeje do obličeje slepého muže, jenž ho ale nevidí. Je to jako osvěžující letní deštík na jeho obličeji, který může cítit, ale protože je slepý, neuvidí, co je déšť. Může si to představit, ale jen si domýšlí, protože představit si můžeme jen to, co jsme už viděli. Může o tom jen přemýšlet ve snaze vytvořit obraz z miliónů kousků představ, které má o lásce. Tento slepý muž hledá lásku, má zkušenost lásky, ale není schopen doopravdy uvidět lásku takovou, jaká je. A to je, dozajista, to největší utrpení.
Pouze zkušený lékař v podobě Satgurua může odstranit slepotu a ukázat realitu lásky; jedině touto cestou může být člověk vyléčen z dlouhodobého utrpení. Lidé jsou uvyklí a touží více po pozemské lásce, která se zamlouvá jejich sobeckým potřebám. Ale skutečná láska je ohněm, který obrací ego v popel. Protože pouze duše může prožívat Jeho lásku a doopravdy Ho milovat. Láska sama o sobě a odevzdání se lásce jsou modlitbou za tento druh ohně a toto světlo, které probouzí spící duši. Proto je důležité číst o lásce oddaných, o oddanosti Pánovi a také příběhy světců. Jsou totiž ukazateli správného směru skrze iluze naší mysli a nadvládu ega.
V této pozemské realitě nemůžeme poznat, co je a jaká je opravdová láska, protože se vyhýbáme utrpení, které láska přináší našemu egu.“
—Paramahamsa Vishwananda
Moje jméno je Sofie a již řadu let jdu novou cestou. Kéž vás tyto stránky inspirují k tomu, abyste se i vy vydali novou cestou!
Přidat komentář