K zamyšlení

 

Když člověk není v kontaktu se svou Duší, chybí  mu i vlastní touhy a cíle, kterými se Duše projevuje. namísto vlastních osobních snů a tužeb kopíruje šablonu touhy po obecných hodnotách, které mu diktuje duch jejich rodiny, rodu a duch času. On se ale domnívá, že jsou to jeho  nejosobnější sny a cíle. Mýlí se, ale skrze úroveň svého vědomí na toto poznání zatím nedosáhne.

Jakmile Duše zesílí a dozraje, tj. duše vědomá získá dostatečnou sílu, aby si uvědomila sebe samu a díky tomu vlastní cestu a sny, které by skutečně naplnily ji samotnou, člověk už není schopen zůstat v negativních či vyhořelých vztazích. Neudrží jej v nich už žádné majetkové důvody, a už vůbec ne strach. Jakmile duše vědomá povyroste, postaví se člověk do své síly a už jej nic na cestě za jeho naplněním nezastaví.

Čím silnější vědomá duše člověka, tím více člověk stojí ve své síle, a tím méně je ochoten ke kompromisu vůči věcem, které jej o tuto sílu i o jeho energii okrádají.To jest vůči všemu, co je nepravdivé, předstírané, neobohacující, bez života a bez radosti.

Z knihy Známe se celé věky, Andrea Homovlová