„Božské světlo přichází ke každému, protože jsme se všichni narodili s tímto božským Světlem uvnitř naší podstaty, duše. Toto světlo není plně zvědoměno do doby, než je vymazána karma, nahromaděná v průběhu mnoha životů.
Když nadejde čas, duchovní hledající se konečně, z Boží milosti, setká se svým Guruem, protože Mistr ho najde kdekoli. Mistr pak zpochybní vše. To je období, kdy musí mít člověk nezlomnou oddanost své duchovní cestě a vůli dosáhnout Nejvyššího Pána. Očišťování vynese do popředí vaší mysli a srdce všechny karmické věci. A to provází bolest a utrpení, které ale budou opadat, jak budete postupně přeměňovat karmické věci jednu po druhé na božskou lásku, kterou má uvnitř sebe každý jedinec.
V Himálaji žil jogín, žák, který se jednoho dne procházel po horách, když tu jeho pozornost upoutal kámen, stojící u kraje cesty. Když se k němu přiblížil, všiml si malého ptáčka, který na něm tiše seděl. Ptáček se na něj podíval a jako by plakal. Zjevně měl zlomené křídlo. Jogín láskyplně a se soucitem ptáčka sebral a jemně křídlo prohlédl.
Věděl, že pták se zlomeným křídlem je v nebezpečí, že ho napadnou predátoři. Utrhl pruh látky ze svého oděvu, vzal větvičku odpovídající velikosti a udělal na zlomené křídlo dlahu. Tento jogín potom vzal ptáčka k sobě. Časem se ptáčkovi křídlo zahojilo a odletěl za horizont.
K čemu je dobré být duchovním hledajícím trávícím hodiny a roky studiem a memorováním posvátných písem nebo jogínem, provádějícím po tisíce let pokání, pokud nezačlení učení do svého života s takovou láskou uvnitř svého srdce? Jogín vlil božskou lásku do toho malého ptáčka skrze svoji péči a soucit. Stejně tak musí hledající vetknout Guruovo učení do svého života tím, že bude tuto lásku z celého srdce sdílet se všemi, které na své životní nebeské cestě za svobodou potká.“
Džagadguru Mahávatár Babaji
Zpráva přenesená dnes, 4. dubna 2018
Přidat komentář