12 inspirujících citací

Vladimír Kafka

1.) V současnosti je v módě boj proti egu. Nevím, proč bych proti čemukoliv měl bojovat. Rozum, stejně jako jeho ego, miluji a vážím si ho. Ale na druhou stranu, mi moje ego nebude diktovat, kým bych měl být.

2.) Pro uzdravení je důležité věnovat pozornost lásce, nikoliv nemoci. Protože tam, kam vysíláme svoji pozornost, vzniká vnější realita. Tak se tvoří buď nemoc, nebo zdraví.

3.) Podvědomí rozhoduje téměř o všem. Často se stává, že někdo opravdu nechce žít a touží se vyvíjet na jiné úrovni než na Zemi. Člověk zemře teprve tehdy, až když si to sám přeje a dá k tomu pokyn.

4.) Při úspěšné léčbě, stejně jako při tvorbě uměleckého díla nebo jakékoliv jiné činnosti je totiž důležité dělat věci naplno a ne polovičatě. Vlažnost nás pomalu zabíjí.

5.) Tou největší prevencí je, když se život nebojíme prožít, z čehož žel většinou máme strach. Je to tak trochu začarovaný kruh. Poznání totiž člověk nabývá, až když něco prožije.

6.) Každé ráno se probuďte a rozhodněte se, kým ten den chcete být.

7.) Svět je most, přejdi ho, ale nestav na něm dům.

8.) Život se pohybuje ve vlnách, ale stejně jako moře nikam neteče, pouze se vlní na jednom místě tady a teď. Je, jaký je, což zjišťujeme prožitím ve vlnách vzedmutí k úspěchu, ke štěstí, ale stejně tak v propadech a zklamáních. Výšky a hloubky našeho života jsou podmíněny nadšením a odporem. Pochopil jsem, že v dostatečné hloubce utrpení je možné poznat lásku a naopak ve vrcholném okamžiku lásky lze zažít hloubku utrpení.

9.) Cestu ke Stvořiteli si každý musíme najít samostatně, protože cesta k Němu vede jen skrze vlastní vnitřní prožitky.

10.) Mnohokrát v životě překročíme hranice možného v dobrém i ve zlém s následnými propady na samé dno, kde důkladně poznáme nejen sebe, ale i své milující či své okolí. Podstatné je v těchto chvílích projevit vlastní odvahu a opravdový úmysl se z toho vymanit činem.

11.) Žádná nemoc, ani život, dokonce ani smrt, nás nehodlá zabíjet, pokud nejprve my nepohřbíme svůj život neustálými obavami, touhou po moci nebo válečnými postoji zbavenými lásky.

12.) Změníme-li představu o nemoci, začneme-li s ní jednat s láskou a přijmeme ji, přetvoříme tím původní myšlenkové jádro, a tím i realitu. Přijetím nemoci umožňujeme lásce transformovat i tu nejtěžší chorobu. Strach je totiž také jen myšlenka, která při nakumulování energie tvoří právě to, čeho se nejvíc bojíme.