Propouštění své rodiny

….z archívu, ale stále aktuální!

Jeshua skrze Pamelu Kribbe

Drazí přátelé, je mi velkým potěšením být tu opět s vámi. Všichni jste stateční bojovníci. Vaše samotná dnešní přítomnost na Zemi ve fyzickém těle mluví o vaší ohromné odvaze a připravenosti čelit temnotě uvnitř a venku a vrhnout na ni vaše světlo, světlo vašeho vědomí. Jste bojovníci ve spirituálním smyslu a vaše výzbroj se skládá jak ze soucitu, tak pronikavosti.

Člověk nepřekoná strach a iluze své reality pouze láskou a soucitem. Je zapotřebí, aby tyto základní, převážně ženské kvality, byly doplněny mužskými kvalitami jasnosti a pronikavosti. Soucit vám umožňuje vnímat jádro světla v jakémkoli vyjádření duality, například rozpoznat světlo něčí duše, i když je jeho osoba plná negativity. Pronikavost vám pomáhá uvědomit si přítomnost strachu a moci – energií, které jsou s nimi jakkoli spojené a umožňuje vám z těchto energií odstoupit, propustit je ze svého energetického pole.

K tomu abyste poznali, kdo jste, musíte propustit to, co nejste. Pronikavost vám pomáhá propustit to, co nejste. Pronikavost je „energie meče“, energie, která pomáhá stanovit si hranice a najít vlastní cestu. Nazývám ji mužskou energií a je důležitým doplňkem ženských kvalit pochopení a odpouštění. V tomto poselství zdůrazňuji důležitost „pronikavého meče“, neboť se velmi týká záležitosti, o které budeme dnes hovořit.

Dnes bych rád hovořil o vztazích s vašimi rodiči a s vaší rodinou obecně. Když vstoupíte na cestu spirituálního růstu, toto téma bude v určitém okamžiku v popředí vaší pozornosti.

Na vaše zrození ve fyzickém těle by se dalo dívat jako na pád do temnoty, když ji oddělíte od jakýchkoli představ hříchu či viny. Proces zrození je ve skutečnosti ponořením do hloubky, pro které jste se z části své duše rozhodli. V jádru své duše jste se na sebe rozhodli vzít tuto současnou inkarnaci a cítili jste víru a vytrvalost potřebnou k „vykonání svého poslání“. Nicméně ve chvíli, kdy jste se tak říkajíc ponořili, jste byli prosáknutí neznalostí, stádiem dočasného neznalosti. Jakmile jste vstoupili do hmotné reality Země, vaše vědomí se zastřelo či zhypnotizovalo jistými iluzemi, které nejsou ničím jiným než hluboce zakořeněnými zvyky většiny lidí na Zemi. Je to síť rozhozená kolem vás.

Když vstoupíte do pozemského života, vzpomínka na „druhou stranu“ je stále čistá a živá. Nemáte však slova, kterými byste ji vyjádřili. Popravdě, nemáte žádný způsob, který by říkal pravdu o této vzpomínce – tzn. jednoduché věci jako je bezpodmínečná láska a bezpečí, které vás obklopují, kdekoli jste. Energie Domova je vám stále zřejmá jako voda pro rybu. Ale pak vstoupíte do fyzického světa a duševní reality svých rodičů. Natahujete k nim své ruce, chcete udržet pocit Domova živý, ale zdá se, že jste odříznuti jako síť, která se spustila na vaši „rybí část“. Tohle je porodní trauma, které má fyzické aspekty stejně tak jako hluboce spirituální.

Síť, která vás chytila, když jste padali, byla převážně upředena způsobem bytí vašich rodičů, jejich základním názorem na život, jejich nahlížením na sebe sama, jejich nadějemi a touhami k vám. Když jste se narodili, kolektivní vědomí na Zemi bylo stále v sevření vědomí založeném na egu, jako je tomu ještě nyní. Časy se mění, ale existuje druh počátečního stádia, ve kterém věci potřebují čas, aby získaly impuls před skutečnou základní změnou, kterou přináší. V současnosti jste stále v těchto počátečních stavech a vnitřní práce, kterou děláte, je v této souvislosti nezbytná. Takže když jste vstoupili na Zemi, vstoupili jste do reality, které dominovalo vědomí založené na egu, a vy jste se s ním seznámili skrze energii svých rodičů.

Když vstoupíte do reality vědomí založené na egu představované vašimi rodiči, zabýváte se množstvím vše prostupujících iluzí, ze kterých bych rád uvedl tři důležité.

1. Ztráta mistrovství

První iluzí je iluze ztráty mistrovství. Zatímco rostete a dospíváte, tato iluze vás žene k zapomnění, že jste tvůrcem všeho, co se ve vašem životě děje. Mnoho lidí nerozezná, co se v jejich životě děje jako jejich vlastní výtvor. Často se cítí jako oběti „vyšších sil“, které utváří a formují jejich život. Je to ztráta mistrovství.

2. Ztráta jednoty

S ponořením se do kolektivního lidského vědomí jak je zobrazné vašimi rodiči, často ztratíte svůj pocit jednoty se vším, co žije. Základní uvědomění „jednoty všech věcí“ je pomalu odfiltrováváno z vašeho vědomí. Jste povzbuzováni, abyste budovali své vlastní ego. Podle vědomí založeného na egu jsme všichni v podstatě oddělené bytosti, bojující za naši vlastní existenci, bojující za přežití, potravu a uznání. Zdáme se být spoutaní ve svých vlastních tělech a zavřeni ve svých vlastních duševních realitách s žádným opravdovým a otevřeným spojením s „druhými“. To je iluze oddělenosti a tragického pocitu osamělosti, který ji doprovází.

3. Ztráta lásky

A pak je tu ztráta lásky, ve smyslu bezpodmínečné radosti a bezpečí, které náleží vaší samotné podstatě jako přirozené lidské právo. Když vstoupíte na pozemskou rovinu, na které není energie lásky vůbec patrná, postupně si začnete plést lásku se všemi druhy energií, které láskou nejsou, energiemi jako je obdiv, bohatství či citová závislost. Tyto zmatené představy lásky ovlivňují vaše vztahy a v podstatě z vás činí člověka, který stále hledá něco venku proto, aby znovu získal pocit bezpodmínečné lásky, který má ve skutečnosti uvnitř sebe.

Jak vás tyto iluze či ztráty ovlivňují v závislosti na specifické energii vašeho rodného domu a rodinného prostředí. Obecně je rodičovské vědomí směsí ega a srdce, strachu a světla. Jsou určité oblasti, ve kterých jsou vaši rodiče pravděpodobně velmi napojeni či spojeni s iluzemi, které jsou zmíněny výše. Ale v jiných bodech mohou být skutečně osvícenými například tím, že mají v jistých oblastech, kterým otevřeli svá srdce zkušenost s trápením a vnitřním růstem. Konkrétní způsob, ve kterém uvízli v iluzích vědomí založeného na egu, je pro každého rodiče či rodinu jiný.

Když vstoupíte do určitého seskupení energií, které tvoří vaši rodinu, vaše vědomí je široce otevřené bez téměř žádného vědomí osobních hranic. Jako dítě jste přijali energie svých rodičů velmi důkladně, jako základní otisk, který má hluboký dopad na to, jak budete věci prožívat později. Neexistoval zatím žádný filtr. Až mnohem později, když jste si začínali uvědomovat sebe jako sami sebe, přibližně během puberty, jste rozvíjeli vědomí potřebné k vytříbení těchto energií a k nalezení toho, co pro sebe pociťujete anebo nepociťujete jako dobré a přirozené.

Nejdříve se velmi silně nakloníte ke vzoru rodičů, a jak stárnete a získáváte více sebeuvědomění, začínáte názory rodičů zpochybňovat a hledáte svůj vlastní smysl identity. Tento duševní růstový proces je velmi blízký přeměně z vědomí založeného na egu k vědomí založenému na srdci. Přirozená stádia pozemského života, biologické a duševní cykly a roční období korelují s přirozenými stádii růstu ve spirituálním smyslu. Přeměna z ega k vědomí založenému na srdci jde často souběžně s překonáváním omezujících, bázlivých energií, které řídí vaši rodinu.

Zrození kosmického traumatu, které prožíváte, když se narodíte jako individuální duše (viz Zrození kosmické bolesti na www.jeshua.cz) se do jisté míry opakuje pokaždé, když začínáte nový pozemský život. V čase vaše zrození vaši rodiče náleží energii Země. Oni se již této dimenzi přizpůsobili, přizpůsobili se zákonům, které zde platí. Často jsou to omezující zákony, které nejsou dítěti vůbec zřejmé. Rodiče tak pro dítě představují vědomí založené na egu, energii tří iluzí. Dítě se s nimi setkává skrze rodný dům a způsob, jak se u rodičů projevují, bude dítě po zbytek jeho života velmi silně ovlivňovat.

Zvláště v prvních třech měsících dítě přijímá své okolí velmi silně. Energie rodičů se dostávají do vědomí dítěte, které je nezatížené racionálními myšlenkami či obranou. Na druhé straně je v jeho vzpomínce stále „kousek nebe“, je to část vědomí dítěte, které je nezkažené iluzemi a zná lásku, mistrovství a jednotu jako přirozený stav svého bytí. Toto vědomí je v rozporu s energiemi založenými na egu, které jsou kolem a to způsobuje hluboký bolestný konflikt. Může způsobit to, že se chce dítě otočit a jít zpět „domů“; to může na samotném počátku zapříčinit vážnou překážku životu. Je to vlastně zrození kosmického traumatu, které se znovu opakuje.

Jak dítě zvládne tuto překážku či rozpor energií? Velmi často skoncuje s jistými částmi sebe sama. Některé části vědomí dítěte se skryjí. Dítě má sklon vyhovět energiím rodičů, přizpůsobit se jim, protože je na nich zcela od začátku závislé. Dítě je ve velice zranitelném duševním stavu a velmi touží po tom, aby o něj bylo pečováno a bylo svými rodiči milováno. Jeho vzpomínka na přirozený stav jednoty, lásky a mistrovství je vlastně darem dítěte rodičům, ale rodiče nejsou často schopni tento dar přijmout, pokud jsou zahaleni energií iluzí. A tak nejsou schopni dítě opravdově přijmout.

Rodiče byli v určitém stádiu také dětmi a prošli si stejným procesem. Rodiče nenutí své strachy a iluze dětem vědomě. Nicméně jako dospělí nevědomě přijali mnoho energií vědomí založeného na egu.

Ve chvíli, kdy se rodí dítě, rodiče často prožívají dočasné probuzení. Dívání se na nevinné malé stvoření přicházející z lůna vyvolává hluboký pocit úcty téměř v každém tím, jak se oddává s důvěrou světu a je tak otevřené a zranitelné. Tento požehnaný moment otevírá brány k Domovu, které jsou ve vědomí rodičů široce otevřené a nevědomky uvnitř dosahují božského jádra, jenž zná bezpodmínečnou lásku a jednotu. Na okamžik vstupují do požehnaného prostoru a cítí, kým jsou za těmi iluzemi. Často je to však dočasný stav blaženosti, jelikož se pak věci usadí a „dostanou do normálu“. Jejich způsoby myšlení a cítění mají tendenci vrátit se zpět do vzorců, na které jsou zvyklí. A tak se otevření vědomí založeného na srdci znovu uzavírá.

Co se stane s dítětem, když vyrůstá? Mnoho dětí si zvolí tak silné přizpůsobení se rodičovskému systému, že ztratí spojení se svou původní energií duše, kterou si ještě na počátku své inkarnace tolik uvědomovali. V této první fázi života (až do puberty) se tak soustředí na své zaměření na svět a získávání lásky a pozornosti od svých rodičů, že zapomínají na to, kým jsou.

Jak to ovlivňuje dítě? Dítě má nespoutanou touhu po lásce a bezpečí, a když narazí na bázlivé, zablokované části v energiích rodičů, je jimi zmateno. Bude prožívat bolest a pocit opuštění. Když jste v takovém stavu zranitelnosti a otevřenosti, budete tyto pocity před sebou skrývat, protože jsou příliš bolestivé, než aby se uskutečnily. To, co dítě udělá, je, že si zaváže oči a vytvoří iluzorní obraz lásky. Aby citově přežilo, dovolí samo sobě, aby bylo zmateno falešnými obrazy rodičů, protože když není možná bezpodmínečná láska, je podmínečná láska lepší než žádná. Dítě na sobě nechá dříví štípat, aby dostalo lásku a bezpečí, které potřebuje a na které si pamatuje z Domova. A proto zamění špatné energie za lásku. Například si plete lásku s hrdostí rodičů za jisté úspěchy či citovou potřebu rodičů na dítěti.

Když dítě dosáhne něčeho, za co jsou na něj rodiče hrdí, když je chváleno, může cítit, že se jeho srdce otevírá z radosti, za kterou je rádo a oceňováno. Když ovšem rodičovská hrdost nepramení z opravdového pochopení dítěte, pokud není založena na tom, o co samotné dítě usiluje, ale spíše na tom, co od něj očekává společnost, pak je hrdost druhem jedu. Dítě je odměněno za to, že žije dle vnějších měřítek, kdežto láska znamená, že se člověk dostane do spojení s vnitřními měřítky dítěte – s tím, co chtějí dosáhnout v tomto životě sami pro sebe. Když je pozornost systematicky zaměřována na vnější úspěchy, dítě se nechá zmást tím, že úspěch je roven lásce a bude mít tendenci pěstovat svědomí viny, když neudělá, „co je správné“, co by mělo udělat podle vnějších kritérií. Jako dospělí se děti mohou stát těmi, kteří nepoznají, když jsou jejich hranice překročeny nebo když pracují příliš těžce. Jednoduše zjistí, že stále usilují o to, aby něčeho dosáhli, a nechápou, proč se stala těžká práce závislostí.

Dalším zkroucením skutečné energie lásky je, když si začne dítě plést lásku s citovou závislostí. Mnoho dětí se cítí být milováno, když cítí, že ho jeho rodiče potřebují. Ve skutečnosti zaplňují díru v srdcích svých rodičů, díru, o kterou se rodiče sami nepostarali. Když do ní vstoupí dítě, nabídne samo sebe jako náhradního rodiče. Snaží se poskytnout lásku a podporu, které rodičům uvnitř chybí. Tímto způsobem se snaží zavděčit rodičům a získat tak lásku, kterou tuze potřebuje. Tento druh služby není pochopitelně láskou. Je to nebezpečné zapletení energií, které později vytvoří mnoho potíží jak ve vztahu mezi rodiči a dítětem, tak v důvěrných vztazích dítěte, do kterých jako dospělý vstoupí.

Mnoho rodičů ve svém dětství zažilo nedostatek bezpodmínečné lásky. Taktéž nebyli opravdově přijati svými rodiči. To v jejich bytosti zanechalo hluboce usazenou bolest a pocit opuštěnosti. Když mají oni sami dítě, zahrnou ho zmatenými signály. Na jedné straně je v nich opravdová láska, ale na straně druhé podvědomá potřeba „nahradit ztrátu“. Rodiče se často snaží vyléčit svoje citové trápení skrze vztah se svým dítětem. Když tak činí nevědomě, používají dítě jako náhradního rodiče – dítě jim musí dávat lásku, kterou tak bolestně postrádali ve svém vlastním dětství.

Když se tak stane, sdělení „Miluji tě“ a „Potřebuji tě“ se tak dítěti naprosto popletou. Energie dítěte už nebude jeho vlastní, jelikož se bude cítit vyčerpané potřebou rodičů a toto vyčerpání bude ve skutečnosti dítě pociťovat jako dobré! Bude mu poskytnut mylný pocit bezpečí, který, jakmile bude dospělé, bude pociťovat jako něčí hlubokou lásku, když bude jeho energie vyčerpávána a vlastněna touto osobou. Bude se cítit milováno a oceněno, když bude rozpínat své hranice, aby dalo, co nejvíc může. Bude představovat citovou závislost, dokonce žárlivost a panovačnost jako formu lásky, i když jsou tyto energie diametrálně odlišné. Tato tragická ztráta sebe sama se zrodila spojením lásky s potřebou.

Až doposud jsem zdůrazňoval to, že když přijdete na planetu Zemi jako děti, jste ponořeni do „oceánu zapomnění“, do sítě iluzí, která se zpočátku zdála velmi svazující. Nicméně z úrovně duše jste vědomě dovolili sami sobě sejít z cesty. Hluboko uvnitř, když jste se inkarnovali na Zemi, jste věřili, že najdete řešení a cestu zpět. Je vašim posláním najít cestu zpět z iluzí a přinést „energii řešení“, energii lásky a jasnosti do světa, učinit ji dostupnou druhým.

Jednou se ve vašem životě se objeví možnosti a příležitosti, které vám pomohou naplnit své poslání. Jak budete vyrůstat, setkáte se s jistými lidmi či situacemi, které vás vyzvou či vybídnou, abyste zjistili, kdo jste. Budete jemně tlačeni, nebo když jste tvrdohlaví, násilně provokováni životem, abyste „rozmotali uzel“. Budete muset propustit falešné představy lásky, které byly součástí vaší výchovy, součástí energie vašich rodičů. Tohle může spustit krizi identity podobnou tomu, co bylo popsáno v první kapitole této knihy jako první fáze přeměny od ega k srdci. Může se zdát, že už není nic jisté a vše, v co jste věřili je pod dohledem. Vaše duše ovšem nenechá kámen na kameni, aby vás přivedla Domů. Vaše duše bude neustále klepat na vaše dveře, dokud neotevřete a neosvobodíte se.

Hlavní události ve vašem životě jsou vždy přizpůsobené tomu, aby poskytly možnosti k růstu a návratu k tomu, kdo jste. Vyžaduje to ovšem odvahu a rozhodnutí jít na dno tohoto pátrání a znovu získat energie novorozence, nezkaženého iluzemi ztráty mistrovství, lásky a jednoty. Pravděpodobně se na chvíli ocitnete ve vzdoru vůči své vlastní energii duše, protože vás může uvést na scestí toho, co považujte za normální a přiměřené.  Může se vám zdát, že je vaše duše umíněným hostem, neboť jste si zvykali na to, jak to na světě chodí, jak to chodí ve vaší rodině.

Abyste propustili sebe sama z vědomí založeného na egu, je potřeba jak mužská energie sebe-uvědomění a pronikavosti, tak ženská energie lásky a pochopení. Pokud jde o vaše rodiče, pronikavost znamená, že se sami vzdálíte od energií poháněných strachem a od omezujících energií, které vás dříve krmily. Vzpomeňte si na důležitost „energii meče“, kterou jsem zmínil na začátku. Abyste, ve spirituálním smyslu, propustili vaši rodinu, potřebujete být schopni rozlišit mezi jejich energií a vaší vlastní a potřebujete být schopni „přeseknout lana“, jež vás omezují a dusí.

Tohle není primárně o vyjadřování hněvu a frustrace svým rodičům či o tom, říkat jim, kde se ve vás spletli. Někdy může být dobrým krokem pokusit se jim občas vyjasnit svůj postoj nebo pocity, které se jich týkají. Ale v mnoha případech nemusí pochopit, co se jim snažíte povědět. Nemusí souznit s tou částí vás, která je „jiná“ a v rozporu s jejich pohledem na život. Propuštění vazeb s rodičovskou energií v první řadě znamená opustit tuto energii z vaší vlastní mysli a emocí. Je to o pohledu dovnitř a zjištění, do jaké míry bezvýhradně žijete podle souboru iluzí rodičů, podle jejich pro a proti, které jsou založené na strachu a hodnocení.

Jakmile v tom budete mít jasno a dovolíte si to propustit, budete moci rodičům odpustit a doopravdy „opustit rodinný dům“. Stane se tak potom, co oddělíte lana na vnitřní úrovni a přijmete zodpovědnost za svůj vlastní život a budete tak moci nechat rodiče být. Budete moci jasně říci „ne“ jejich strachům a iluzím (meč pronikavosti), ale zároveň uvidíte, že vaši rodiče nejsou se svými strachy a iluzemi ztotožněni. Také jsou dětmi Boha, které se pouze snaží naplnit svoje poslání. Jakmile tohle pocítíte, budete moci cítit jejich nevinnost a odpustit.

V jiném smyslu jste byli obětí svých rodičů – rodiče ve vašem dětství představovali vědomí založené ne egu. Přechodně a zčásti jste žili v souladu s jejich iluzemi. Jaksi jste jako jejich děti neměly jinou možnost. Nicméně překročit tento pocit, že jste oběť, je jeden z nejsilnějších průlomů, které ve svém životě můžete zažít. Jakmile si uvědomíte hluboké energetické stopy z dětství a vědomě se rozhodnete, které vám prospívají a které byste raději propustili, učiní vás to svobodnou bytostí. Tohle je mistrovství.

Pak už se nebudete podvědomě přizpůsobovat přáním a touhám svých rodičů, když nejsou vaše. Zároveň už se proti nim nebudete ani bouřit. Vidíte, že falešné obrazy, které vám nabídli, vám nepatří, tečka. Nebudete muset soudit své rodiče za to, že vás zatěžují těmito aspekty. Budete moci být milující a pronikaví zároveň.

Dalo by se říci, že se s vědomím založeném na egu seznamujete prostřednictvím svých rodičů a stejně tak ho skrze rodiče přesahujete tím, že je propustíte s láskou a odpuštěním a tím, že si uvědomíte, že vy sami jste nezávislým mistrem.

Pracovníci Světla a jejich rodiče

V tomto bodě bych rád hovořil zvláště o duších Pracovnících Světla ve vztahu k jejich rodině. Pracovníci Světla často uvnitř sebe nesou zvláštní úkol, pokud jde o jejich rodiče a rodinu. Když přijdou na Zemi, mají Pracovníci Světla specifický cíl probudit se, osvobodit se z vědomí založeného na egu a zasít semena Kristovského vědomí na tuto planetu. Pracovníci světla chtějí silněji než ostatní, učit a léčit druhé, pomáhat jim v růstu k vědomí založenému na srdci.

Z tohoto důvodu se mnoho duší Pracovníků Světla rodí rodičům či do rodin, které jsou silně uvíznuté v realitě vědomí založeného na egu. Jelikož je záměrem Pracovníků Světla otevřít strnulé energetické vzorce, jsou přitahováni k „problémovým situacím“ jako magnety, ve kterých je energie nečinná jako ve slepé uličce. Pracovník Světla vstupuje s jistým uvědoměním, jistým spirituálním smyslem, který ho „odlišuje“, nezapadá do očekávání či tužeb rodiny. Dítě Pracovník Světla bude nějakým způsobem zpochybňovat základní rodinné domněnky o životě tím, co vyzařuje a vyjadřuje jako svou pravdu. Téměř instinktivně bude dělat vše, aby znovu rozpohybovalo energii a učinilo ji opět plynoucí.

I když duše Pracovníka Světla nechce nic jiného než sloužit rodičům a rodině, tak na něj může být nahlíženo jako na podivína, ba dokonce jako na černou ovci. Když není krása a čistota Pracovníka Světla jako dítěte rozpoznána, často se dočasně ztratí v pocitech osamění a dokonce v depresi.

Když Pracovníci Světla začínají svoji inkarnaci, mají uvnitř hlubokou důvěru, že najdou cestu ven, že překonají omezující energii své rodiny. Jakmile se ale skutečně narodí na Zemi a vyrůstají, jsou vystaveni stejným dilematům a zmatením jako každé jiné dítě. V jistém smyslu prožívají toto zmatení mnohem hlouběji a intenzivněji. Protože jsou spirituálně vědomé duše, které jsou často starší a moudřejší než jejich rodiče, jsou si velmi vědomi toho, že s energií v jejich prostředí „není něco v pořádku“. Na vnitřní úrovni se střetávají přímo s energiemi rodičů, které nechápe či které nesouzní s jeho nastavením mysli nebo chováním. Tak jak jsou jemní a citliví, tento náraz v nich způsobuje velkou nesnáz. Musí nalézt cestu jak citově přežít, jak zvládnout fakt, že vroucně miluje své rodiče a že se od nich tak moc liší. To způsobuje u Pracovníků Světla mnoho duševních problémů sahajících od osamělosti, nejistoty a strachu až k závislosti, depresím a sebe-destrukci.

Tak vaše cesta na Zemi a na místa temnoty, kde je energie uváznutá a nepřátelská nebyla bez rizika. Je to nebezpečná mise. Nezapomínejte na to, proč vám říkám stateční bojovníci! Je to právě z tohoto důvodu; jste jako průkopníci, kteří odvážně vychází ven do neznámého a záhadného teritoria. Nejsou zde žádné směrovky či ukazatele. Prostředí, ve kterém začínáte svoji cestu je nehostinné a necítíte se v něm jako doma. Budete muset vytvořit energii domova sami pro sebe, jen se svými vlastními pocity a intuicí jako kompasem. Jako Pracovník Světla jste průkopník, který chce prolomit hranice starých a tíživých myšlenkových vzorců a propustit uvnitř uvízlou energii. Jste téměř vždy prvními ve svém prostředí, kteří tak učiní. Zatím jste nepotkali své spřízněné duše. Je to váš vlastní boj, který vás označuje skutečným bojovníkem, kterým jste. Budete muset najít cestu ven sami, a jakmile tak učiníte, budete přitahovat stejně smýšlející duše do svého života, lidi, kteří budou odrážet váš probuzený stav bytí.

Osamělý boj, kterým musíte všichni projít a objevit své světlo je pro vás tím nejtěžším břemenem. Na úrovni duše jste si tuto cestu vědomě vybrali, ale přežít ji jako dítě z masa a kostí je bolestivá zkušenost, která vás hluboce zraňuje. Naléhám na vás, abyste cítili a rozpoznali tuto bolest uvnitř sebe, protože jedině tím, že se s ní spojíte, ji můžete transformovat a propustit. Jakmile jednou znáte zraněné dítě uvnitř, které vzalo kříž odcizení na svá křehká ramena, dostanete se do jádra svého břemene. Když se dostanete do tohoto jádra, řešení je blízko. Potřebujete jen přijmout bolest dítěte s čistým a hlubokým uvědoměním. Z tohoto uvědomění osloví dítě energie soucitu a hlubokého respektu. Zvednete kříž jen tím, že jste sami sebou a skutečně milující a ochraňující částí, která je „jiná“. Tak přivedete dítě domů a naplníte své poslání jako průkopník.

Řešení rodinné karmy

Úkol Pracovníků Světla pokud jde o jejich rodinu je stát se tím, kým jsou. Když tak učiní, splní svoje poslání. Jejich úkolem není změnit svoji rodinu; není vaší prací měnit cokoli mimo vás. Nejste tu proto, abyste učinili svět lepším místem. Jste zde, abyste probudili sami sebe. A ano, když tak učiníte, svět bude lepším místem, protože na něj bude zářit vaše světlo a přinese radost a osvícení i druhým. Nezaměřujte se však na svět, ať už je to vaše rodina či jiný vztah, do kterého vstupujete.

Skutečnou prací je propustit všechny tyto kousky strachu založené na egu a iluzi, které jste sami tak hluboce jako děti přijali. Poznávání těchto energetických stop, které byly zčásti stvořené vaší osobností a propuštění jejich částí, které vám nepatří, je podnětný a intenzivní proces. Je to o sloupnutí všech vrstev cibule; je to o narození se podruhé.

Tím, že zdůrazňuji hloubku tohoto vnitřního procesu, tohoto druhého zrození, vás nechci odradit. Na druhé straně bych rád, abyste měli hluboký respekt pro sebe sama. Jste ti nejstatečnější bojovníci, které znám. Jste průkopníci, kteří tím, že zapálili své vlastní světlo v místech temnoty a nepřátelství, dláždí cestu novému vědomí na Zemi.

Vašim úkolem není zapálit světlo v srdci někoho jiného. Je to jen na nich, zda tak učiní. Můžete nabídnout jiskru, můžete dát příklad, ale v žádném případě nejste zodpovědní za probuzení někoho jiného. Je důležité toto zdůraznit zvláště ohledně vaší rodiny. Často jako děti cítíte instinktivně a jako dospělí více vědomě, že musíte zachránit své rodiče od jejich strachu a iluzí. Kromě toho si často myslíte, že jste v tomto úkolu selhali. Cítíte, že nejste skutečně schopni pomoci svým rodičům tak, jak jste si představovali.

Tato myšlenková linie spočívá v mylném chápání toho, co pomáhání skutečně znamená a jaký je váš úkol ohledně svých rodičů. V realitě je situace taková. Od vašeho narození jste začali velmi silně přijímat energie svých rodičů tak, jako by byly vaše vlastní. Nemůžete již snadno rozlišit, kde vy začínáte a kde končí oni. Jelikož jste přijali stejně tak jejich strachy a iluze, dostali jste se do důvěrného spojení s jejich citovými břemeny. Tato břemena na ně mohla přejít přes několik generací z obou stran rodiny. Mohly mít karmický aspekt, ve smyslu, že se stejný problém opakuje stále dokola, dokud není „kouzlo zlomeno“. To můžete nazývat rodinnou karmou. Mohou existovat problémy související s nerovnováhou mužské či ženské energie, s energiemi vyplývajícími ze starých tradic otroctví, s problémy týkajícími se jistých onemocnění, atd. Tento druh karmického břemene je vyřešen tehdy, když je uvíznutá energie uvnitř propuštěna alespoň jedním členem rodiny, který přeruší spojení tím, že se osvobodí z emocionálních břemen, které přijal v dětství a které mohou být dokonce v jeho genech.

Člen rodiny, který „zlomí kouzlo“, tak učiní především tím, že pomůže sám sobě. Je to o zaměření se na svůj vnitřní růst a rozvoj. Tento růst a rozvoj má účinek na „energii rodiny“. Zpřístupňuje stejně tak možnost pro členy rodiny nalézt cestu ven. Pracovník Světla, který se osvobodil z emocionální slepé uličky, poskytuje energetickou stopu pro ostatní členy rodiny. Toho dosáhne svojí vnitřní prací a tím, co díky tomu vyzařuje, ne tím, že se pokouší druhé tlačit do změny a pohybu vpřed. To, co nabízí své rodině energeticky, je možnost změny. Jeho energie pro ně zrcadlí možnost změny a to je vše, co musí udělat.

Zda se členové rodiny vydají na cestu, je zcela na nich. Nikdy nejste zodpovědní, ani když je to vašim spirituálním posláním, zda se druhý rozhodne ke změně či nikoli. Možná se vám podařilo osvobodit se od karmického břemene, kterým vás rodina zatížila, a za to jste zesměšňováni a odmítáni ze strany rodiny a přesto bude vaše poslání zcela naplněno. Rozbijete hypnotický vliv, který mají karmické vzorce na vaši rodinu, a pokud budete mít děti, emocionální břemeno na ně nebude přeneseno. O tomhle je vaše poslání.

Představte si, že žijete v údolí, které je zcela neúrodné a vyschlé. Celá vaše společnost vám říká, že nemůžete z tohoto údolí odejít – je to vše, co existuje. Zdá se, že jste jediní, kteří si pamatují, že existují mnohem bohatší a úrodnější země než je toto údolí. A tak se po velkém uvažování rozhodnete zkusit své štěstí a z tohoto údolí vyšplhat ven. Šplhání bere ohromné množství síly a energie. Nejen proto, že je cesta velmi strmá, ale také proto, že na ní neexistují žádné ukazatele či značky, kterých byste se mohli držet. Jak šplháte vzhůru, zanecháváte za sebou stopu. Jednou z tohoto údolí vyšplháte a krajina ležící před vámi vás zaplaví radostí a pocitem uznání. Věděli jste, že existuje něco, co mnohem víc než svou rodnou zem cítíte jako domov.
Nadšeně koukáte dolů a hledáte svoji rodinu. Chtěli byste, aby se k vám připojili a žasli nad touto úžasnou vyhlídkou. Rádi byste sdíleli své vítězství. Vy ovšem dole nikoho nevidíte, a když si všimnete nějakých vzdálených lidí, nezdá se, že by se o vaši cestu vůbec zajímali.

Tohle se velmi často Pracovníkům Světla děje. Žádám vás, abyste v tomto směru netruchlili nad ztrátou své rodiny. Nabídnete jim obrovskou službu tím, že z tohoto údolí odejdete, očistíte cestu a zanecháte stopu. Tato stopa tam zůstane a jednoho dne bude použita někým, kdo se rozhodne vyšplhat z tohoto údolí. Stopa je energetickým místem, které zpřístupníte ostatním.

Budování této stopy bylo vaším cílem, když jste se narodili těmto rodičům a do této rodiny. Vašim úkolem není to, abyste pomohli své rodině také šplhat nebo je z tohoto údolí táhli na svých bedrech! Tohle není váš úkol. Kdykoli se snažíte, obrazně řečeno, vléct své rodiče či rodinu nahoru tohoto strmého kopce, překážíte svému vlastnímu růstu a budete rozčarovaní a zklamaní. Není to cesta spirituálního růstu a alchymie. Ti, které milujete a s kterými chcete sdílet své světlo, si mohou vybrat žít v údolí po další století či víc. Je to jen na nich. Ale jednou v jejich vlastní čas, odkryjí malou stopu, která jde nahoru a pomyslí si: „Hej, to je zajímavé, jdu nahoru a zkusím to. Tady dole už se nemám dobře.“ A tak vyrazí. Začnou svoji vlastní cestu vnitřního růstu, své vlastní šplhání do světla. Není to krásné, není to skutečně skvostné, že najdou na cestě značky, stopu, která jim tam byla zanechána? Budou muset projít skrze své boje, ale budou mít vystavěný maják, který jim bude osvětlovat cestu. Jako průkopník jste vyčistili cestu skrze divoké a nepoznané teritorium a cesta dlážděná vámi bude použita s vděkem a ctí.

Abyste se skutečně osvobodili a znovu získali mistrovství jako nezávislé spirituální bytosti, musíte propustit svoji rodinu. Musíte je opustit, nejen jako jejich dítě, ale také jako jejich rodič. Nechte mě vysvětlit tuto dvojitou slepotu. Dítě uvnitř vás potřebuje opustit naději, že vám vaši rodiče nabídnou bezpodmínečnou lásku a bezpečí. S tímto se budete muset obrátit sami na sebe a budete muset pomoci propustit rozhněvanou, smutnou a zklamanou část dítěte, která se cítí svými rodiči zklamána. Tohle je část dítěte. Stejně tak potřebujete propustit část vás samých, která chce být rodičem vašich rodičů. To je pro duše Pracovníků Světla typické, že se jednou v dospělosti začnou cítit jako rodič svých rodičů. Kvůli jejich vrozené touze učit a léčit a jejich vyvinutému spirituálnímu vědomí, často zřetelně vidí strach a iluze svých rodičů a chtějí je vyléčit. To vás může dostat s vašimi rodiči do mnohých trápení, neboť jim toužíte pomoci, což je často spjato s podvědomou potřebou být uznán za to, kým jste. Jinými slovy zraněné dítě skrze vás promlouvá, když se snažíte pomoci svým rodičům, a to je recept na katastrofu, neboť se snažíte pomoci ostatním skrze zraněné části vás samých. Skončíte ještě více zranění a vaši rodiče pravděpodobně skončí rozhněvaní či zmatení.

Opustit vaše rodiče znamená, opustit jakoukoli touhu je změnit. Musíte pochopit, že vašim úkolem není je kamkoli vést. Vaše poslání je poradit si se svou vlastní cestou – to je vše. Potom, co se rozloučíte se svými rodiči, propustíte svoji dvojitou slepotu, naleznete nový prostor, který se mezi vámi otevře, svobodnější a otevřenější. Když jsou stále naživu, vztah s vašimi rodiči se může stát méně napjatý, jako když energie vyčítání a viny opustí scénu. Na druhou stranu můžete cítit, že je nechcete navštěvovat tak často. Může se prostě objevit nedostatek společných zájmů. V každém případě se budete v tomto vztahu cítit svobodněji, nastavíte svůj vlastní kurz skrz život bez potřeby jejich souhlasu nebo bez tendence rozčílit se či rozrušit se, když s vámi nesouhlasí.

Ve svém životě se můžete nyní dostat do spojení s lidmi, kteří patří do vaší „spirituální rodiny“. Vaše spirituální rodina nemá nic společného s biologií, geny či dědičností. Je to rodina příbuzných duší. Často je znáte z minulých životů, ve kterých jste byli svázáni přátelstvím, láskou a sdíleným posláním. Je velmi snadné s nimi vyjít, jelikož s nimi sdílíte vnitřní podobnost; patří do stejné rodiny. Je to druh návratu domů, který prožíváte. To, co vás mezi druhými činilo jinými a osamělými se nyní jako první stává základem vašeho spojení a oboustranného poznání. Spojení se svoji spirituální rodinou je skutečným zdrojem radosti v pozemském životě. Klíč k puštění této radosti do svého života je v nalezení vlastní cesty „z údolí“ a poznání světla uvnitř. Když jste schopni poznat své vlastní světlo v prostředí, které vám ho nezrcadlí zpět, stanete se nezávislými a svobodnými. Nezatíženi karmickými hledisky vaší historie, strachy a iluzemi, která vás držely dole, budete přitahovat do svého života vztahy, které jsou založeny na lásce a respektu a které odráží vaši probuzené božství.

© Pamela Kribbe 2005
www.jeshua.net

Překlad Denisa Vaňková www.jeshua.cz