Život není lineární, je cyklický. Je to nekonečná cesta transformace. Cesta pádů a vzestupů. Radosti a smutku. Stažení se a rozpínání. Zrození a smrti. Výher a ztrát. Jedinou jistou věcí je změna. Našim nejúžasnějším nástrojem je schopnost odevzdat se přirozeným rytmům.
Žádný den není lepší nebo horší, oba mají bohatě co nabídnout. Jsou dny, kdy povstáváme, a dny, kdy padáme. Znamením skutečné poutě duše je, že když je pronikavý vítr uhodí do tváře, někde hluboko v ní její vnitřní hlas říká, že i toto je dobrá zkušenost. Jsme-li tu proto, abychom povstávaly, rostly, otevíraly se a vedly, pak těžké chvíle nejsou o nic horší než ty skvělé.
Upadneme-li, neznamená to, že jsme zklamaly je to jen výzva k transformaci a růstu.
Každá bitva, každý boj nás něčemu naučí, v každém rčení „co mám teď proboha dělat?“ je ukryto něco, čemu se máme naučit. Často je to právě ten nelítostný vítr, který nás povzbuzuje v další plavbě.
Rebecca Campbell
Přidat komentář