„Jsme-li na duchovní cestě, naše putování životem je běžné a my jsme stále obklopeni podobnými lidmi. Existuje však kontrast, který nám pomáhá vnímat další věci. Lidé chtějí být šťastní, radostní a spokojení, je pro ně normální a přirozené toto chtít. Nejdůležitější je však touha po sjednocení s Bohem a službě Jemu. Potom, co člověk pochopí, že potěšení, která přináší tělo a mysl, jsou nedostačující, objeví se v jeho životě nově otevřené dveře a horizonty.
Ovšem na začátku této cesty člověk ještě není navyklý na toto proudění světla, ačkoli je silné. Člověk stále ještě hledá vzrušení i ve spiritualitě, protože je pořád ještě závislý na egu a mysli jako řídících silách tak, jak to bývalo dříve. To vysvětluje, proč i tehdy, když člověk dostane ten nejlepší koláč, který i tak ještě ochutí dalším kořením, chuť koláče nezmění.
Zpívání bhadžanů a recitování Božího jména není vzrušující zážitek, je to zážitek extatický. Není pouze o mysli, ale také o energii a osobní vibraci mnohem hlubší než jakákoliv forma stimulace. To je důvodem, proč má tento druh zpívání sílu přitáhnout lidskou pozornost. Jedná se také o způsob, jak si nás Bůh začíná podmaňovat.“
—Paramahamsa Vishwananda
16. září 2018
https://www.facebook.com/…/a.18735270139…/1767165640076239/…
Přidat komentář