Jak propustit bolest

Museli jsme si to v minulosti prožít a už se to nedá změnit, ale pokud existuje místo v naší mysli, kde to dnes přežívá, pak Odpusťme, Propusťme a Osvoboďme se.

Doe Zantamata

Pouhou snahou na to všechno zapomenout, obzvláště prostřednictvím alkoholu nebo drog, je velmi špatný nápad. Nic z toho nezmizí, dokud to nebude vyřešeno. Přežívá to v naší paměti, a dokud se s tím neusmíříme, tyto vzpomínky mohou být vyprovokovány kdykoli a čímkoli.

Bolesti, které jednou porozumíme, může být následně propuštěna. Několik největších zdrojů bolesti a způsoby, jak jim porozumět, jsou zde:

1. Hněv

Hněv obvykle cítíme, když si připadáme poškozeni, okradeni nebo podvedení někým jiným. Léčba pro hněv spočívá v soucitu a odpuštění. Odpuštění neznamená, že je všechno v pořádku, jen to znamená, že jsme našli cestu, jak propustit svou zášť vůči dané osobě.

Podívejme se na věc z jejich perspektivy, i přesto, jak to může být těžké. Co to v nich vyvolalo? Nepřipadali si velmi ohroženi? Mnoho lidí jedná z pocitů ohroženosti, protože jsou vyděšeni skutečností. Nepřijímají sami sebe, takže nedokážou přijmout ani nikoho jiného. Pokud se pokusíme milovat někoho takového, můžeme se setkat se špatným zacházením.

Soucit může být nalezen skrze pouhé malé porozumění tomu, z čeho tito lidé vycházeli. Nejčastěji byli na své pocitové úrovni vystrašení a pokoušeli se chránit sami sebe. Toto se pak projevuje skrze lhaní, kontrolu, někdy i manipulaci. Cítí, že své pocity nemají pod kontrolou, že jsou zranitelní a tolik se bojí, že se musí snažit udržovat kontrolu nad lidmi ve svém životě. Je to velmi smutná pozice. Nikdy nemohou zažít štěstí, dokud budou takto žít.

Nejsou to lidé, kteří by mohli být našimi nejlepšími přáteli, a pokud někdo takový byl naším rodičem, neměli jsme skutečně na výběr. Ale nyní si můžeme vybrat život svobodný. Porozumějme tomu, že jejich chování k nám byla jediná cesta, kterou tehdy znali a kterou použili, aby mohli pocitově přežívat, i když to bylo zneužívání vůči nám a dalším osobám, které se vyskytly v jejich životě. Osvoboďme se od hněvu a zaměřme se dnes na svůj život a na to, jak moc jsme nyní svobodní.

2. Lítost

Lítost cítíme, když sami sebe trestáme za to, že jsme nevěděli něco, co teď víme. Možná jsme jednali způsoby, nebo jsme řekli věci, před kterými se při pohledu zpátky skrčíme. Možná jsme pobývali na místech nebo v okolí lidí, kteří se k nám chovali jako k ničemu, a litujeme, že jsme tam setrvávali tak dlouho.

Ale trestat se za to, že jsme dříve něco nevěděli lépe, než jsme to skutečně poznali lépe, je naprosto špatné. Museli jste tyto věci prožít takto, právě proto, abychom se stali těmi moudřejšími osobami, kterými jsme dnes. Naučili jsme se mnoho o své vlastní hodnotě, o tom, jak být hodní, o velké moci slov. Všechny tyto lekce neseme v sobě a jsme dnes mnohem lepším člověkem, právě díky nim. Lekce v životě mohou přicházet přímo skrze radost nebo nepřímo skrze bolest. Aby se však staly pouze lekcemi, musíme propustit bolest a najít radost v přítomnosti a budoucnosti díky této bolesti. Lekce, kterou se jednou naučíme, už nikdy nebudeme muset projít. Už to všechno víme a známe. Nyní jen musíte osvobodit svou mysl od bolestivých vzpomínek.

3. Stud

Stud, stejně jako lítost, cítíme kvůli minulým slovům nebo činům. Pokud jsme byli sobečtí nebo jsme jednali jako osoba, jakou jsme nechtěli být, tak takoví nebuďme dnes, zítra a nikdy více. Proveďme potřebné změny, pokud můžeme. Omluvme se, nezávisle na tom, jak je to dlouho. Můžeme se stále stydět za věci, které druzí lidé již dávno zapomněli. Nebo také setrvávají ve stejné bolesti a naše omluva pomůže ji propustit jim, stejně jako nám.

Jakmile se jednou pokusíme provést změny, je to všechno, co jsme mohli udělat.

Nechme to být, ale když někdo jiný jedná stejně jako my předtím, nesuďme je. Vězme, že jednoho dne to také uvidí a budou také litovat. Nejsou špatní a ani my jsme nebyli špatní, jen jsme se chovali špatným způsobem, z nějakého důvodu.

Nemůžeme se hnout kupředu ve svém životě a mít šťastné vztahy nebo úspěchy, když nemůžeme vystát sami sebe. Odpuštěním sobě samým se stanete šťastnějšími, více přijímanými. Budeme lepším člověkem v očích každé osoby v našem životě dnes i v budoucnosti. Je to dar nejen pro nás, ale pro každého, koho známe nebo koho teprve potkáme.

4. Nedůvěra

Důvěra je přirozená. Nedůvěra přichází, jen když je důvěra zlomená. Důvěřiví lidé jsou tolik zraňováni, neboť je jim tak lehké lhát. Nedůvěřiví lidé si myslí, že mají navíc díky tomu, že nevěří nikomu, ale přitom sami celou dobu trpí. Odhánějí od sebe dobré lidi, protože žádná nevinná osoba nechce být obviňována z ošklivých věcí, a nikdy nemohou žít v mírumilovných vztazích. Neustále zkoumají to, co druzí dělají, a hledají, jaké jsou jejich motivy, a vytvářejí si ve své mysli dramata v těch nejhorších scénářích. Vyberte si důvěru. Přijměme, že někdy můžeme být raněni, ale stále je to lepší než ta druhá alternativa.

5. Pochybnosti

Protikladem pochybností je víra. Víra znamená, že věříme bez důkazů. Pochybnost není víra, ať už máme důkazy nebo ne. Pokud máte víru sami v sebe, dojdete v životě dál. Naše vztahy jsou silnější. Pokud máme víru v druhé, inspirujeme je k tomu, aby se stali něčím více, než by jinak byli sami. Pokud máme víru ve svět, ve Vesmír, v Bohy nebo jednoho z těchto tří, pak i bez jakéhokoli důkazu o tom, že věci se zlepší, když jsou špatné, prostě budeme vědět, že to tak bude. Budeme schopni projít i těmi nejtemnějšími dny a objevit sílu. Budeme mít zcela nové ocenění pro všechny věci a lidi, jakmile se všechno zlepší. Také pak najdeme hodnotu těchto tvrdých časů.

6. Strach

Jeden z hlavních konceptů náboženství a spirituality je jednat z lásky, nikoli ze strachu. Jakékoli jednání založené na strachu povede k dalšímu strachu. Jejich základy jsou vystavěné na písku a mohou se kdykoli zbořit. Každé jednání založené na lásce povede k větší lásce a bude mít své základy upevněné ve skále. Pomysleme na někoho, kdo se dostal do vztahu jen proto, že měl strach být sám. Tam není žádný prostor pro lásku. Teď místo něj pomysleme na osobu, která nejedná ze strachu, ale vyčkává, dokud nebude sama sebe skutečně milovat a nepotká někoho, kdo je otevřený a svobodný, aby mu mohla svou lásku dát.

Strach je zuřivý, panický, vytváří bolest a je dvojstranný. Láska je klidná, bezpečná, stálá a ochranitelská. Láska k sobě je v první řadě o tom, že nemůžeme vždy v lidech číst nebo vědět, na co myslí. Pokud se osoba, o níž si myslíme, že nás miluje, rozhodne, že nás nemiluje a odejde, potřebujeme cítit lásku k sobě samým, abychom neupadli. Uvědomíme si, že jejich odchod byl pro nás dobrý, neboť poslední věc, kterou bychom chtěli, je někdo, kdo o nás nestojí. Jakmile odejde, poznáme, že náš prostor byl otevřen pro někoho, kdo je stejně jako my ochotný a schopný oplácet lásku, kterou dáváme, a ve zbývajícím čase jsme v bezpečí, milováni a ochraňováni i přesto, že jsme sami.

7. Bolest

Jakmile jednou vyřešíme všechny tyto věci, bolest odezní. Pokud si někdy připomeneme nějakou záležitost jako je jedna z již prožitých, už budeme mít odstup. Je to, jako když slyšíme příběh někoho jiného. Je to stále ošklivé a nepříjemné a vždy bude, ale už nás to nikdy nezraní tolik jako tehdy. Myšlenka je jen myšlenkou, než se k ní připojí i emoce. To se pak stává velmi bolestivým, nebo i radostným. Když se naše myšlenka potlouká okolo starých bolestí, nedovolme bolestivým pocitům, aby se k tomu připojily. Vědomě mysleme na něco dobrého, co z toho vzešlo, nebo vědomě pociťme vděčnost za onu skutečnost, kterou dnes, v přítomnosti, již nemusíme prožívat. Je to za námi. Buďme vděční za svou svobodu. Může to jít ztuha, když se poprvé pokusíte oddělit všechny ty pocity, ale půjde to lépe.

****

A stát se znovu celistvými nikdy není chvilková záležitost. Zabere to nějaký čas. Ale žádné myšlenkové nastavení není nijak složité. Jen si buďme velmi jasně vědomi svých myšlenek a pocitů, a reagujme na ně, když se ty špatné snaží dostat na povrch. Nedovolme svým myšlenkám šílet. Usměrněme je, když se začnou dostávat do míst, kde je nechceme. Nedostaneme žádnou odměnu za to, že budeme setrvávat v pozici oběti pod veškerou bolestí. Usměrňování myšlenek se stane návykem skrze pilný a zaujatý trénink. Odměnou je pak velké štěstí. Ne štěstí typu nevědomost je sladká, ale skutečné, blažené, moudré a oceňující štěstí, které se skrze boj stalo úplným. Toto je kouzelná a hodnotná pozice, kde se vyplatí být. Toto je význam vnitřního míru.

Doe Zantamata

Zdroj: Facebook