Překlad satsangu Paramahamsy Vishwanandy z českého týdny v Shree Peetha Nilaya ve Springenu

Džai Gurudév drazí přátelé,
přinášíme vám překlad přenádherného a hlubokého satsangu našeho milovaného Gurudžího, Paramahamsy Vishwanandy, který věnoval všem účastníkům Českého týdne ve Springenu. Nechť se tato hluboká moudrost a láska, která je v Gurudžího slovech obsažena, dotýká i vašich srdcí.

S láskou Bhakti Marga ČR

Paramahamsa Vishwananda: Džai Gurudév. Páni, máte hodně otázek! Svámí Vishwabaladharananda vás všechny pozdravuje, přál by si tady být, ale kvůli rekonstrukci ášramu zůstal v Čechách. Připomnělo mi to naše začátky tady, byla to velká rekonstrukce a museli jsme tomu věnovat všechen čas, jinak to nešlo. V jednu dobu tu nebylo topení a to bylo tenkrát hodně těžké. Měl jsem teď koncert, děti venku zpívaly. Jak se všichni máte? Jak dlouho jste čekali? Já jsem na vás čekal mnoho životů. Podívám se na vaše otázky a budu odpovídat krátce, protože je jich hodně.

Otázka: Jak můžeme zlepšit karmu České republiky?

Víte, každá země má určitou karmu. Jako každý člověk, i země má své tělo. A když se narodíte do určité země, je to proto, že s ní máte karmu, vaši osobní karmu. A jak zlepšit karmu země? To záleží na jednotlivcích, na každém jednotlivém člověku. Když se změníte vy, má to dopad na vaše okolí. A okolí má pak dopad na širší okolí. Tím, že se člověk změní, změní i karmu země. Velmi často chceme měnit ostatní. Je to jednoduché, vždy můžeme ostatní posuzovat – tenhle je špatný, tenhle je dobrý. Posuzování se nemusí týkat jen špatného, může se týkat i dobrého. Když vidíte v druhém to dobré, probouzí to závist. Proč je tamten dobrý a já ne? Proč má všechno a já ne? Stále je to posuzování. Pokud jste svázáni myslí, jste stále jejími otroky, ovládá to dobré i to špatné. Takže, aby se něco zlepšilo, nestane se to tím, že budete měnit ostatní. Co můžete udělat, je pouze to, že změníte sami sebe. Když se změníte, zlepšíte karmu své země. Podívejte se na všechny velké duše, pouze když se ony změnily, změnili se i lidé kolem nich. A ti, kdo se snažili změnit celé masy – je to jako prázdný buben, který dělá hodně zvuku. Lidé poslouchali, ale nic se nestalo. Snažte se být pozitivní. Vím, že je to v dnešní době těžké, ale vaše země je to, kdo jste vy. Narodili jste se v ní, protože k ní máte určitou karmu a tedy zodpovědnost. Buďte pozitivní a vnímejte, jak je krásná. Negativita není o zemi, ale o lidech. Země nejsou jen lidé, je to všechno: stromy, okolí… vše ostatní. Snažte se to vidět.

 

Otázka: Nedělám příliš rád sádhanu, proto se ptám, jak mohu zvětšit svou lásku k Tobě? Miluji Tě, ale myslím, že všichni ti lidé kolem Tebe Tě tolik milují.

Ano, to je pravda, ale je to o tom, co je láska. Láska není to, co vidíte. Že jsou lidé kolem zamilovaní. Viděl už jsem lidi, kteří jsou jeden den zamilovaní a další na tu lásku rychle zapomenou. Lehce! Podívejte se na svou mysl. V jednu chvíli jste do někoho tolik zamilovaní: „Ó ano, jsi má láska, můj život, nemůžu bez tebe být!“ Nemluvím o sobě, mluvím o jiných. A když pak s vámi ten člověk nesouhlasí, co se stane s jeho láskou? Změní se. Je to láska? To není láska. Vidíte, mnoho lidí na začátku se cítí velkou lásku, protože tak to prostě je, je to připomenutí toho, kdo jste. Musíte živit takovou lásku a také jí musíte umožnit, aby rostla. A láska poroste. Není to o tom, jestli děláte sádhanu nebo ne. Je to o vás, zda si přejete, aby láska rostla. Ale k tomu musíte vědět, co je láska. To je tajemství života. Láska není to, co nazýváte láskou mezi dvěma lidmi, je to mnohem víc než to. Láska je něco, co neustále roste. Roste vaše láska? Někdy se ztrácí, mění se. Tohle je třeba pochopit. Potom si můžete vážit své sádhany. Sádhana je pouze nástroj, který vás má transformovat, připravit vás, očistit vás. Mudrcové neposkytli nástroje kvůli sobě, ale kvůli oddaným, kvůli lidem. Pokud neočistíte svou mysl, nikdy tomu nebudete schopni porozumět. Pokud bude vaše mysl stále zaseknutá ve starých způsobech, jak si poradíte se způsoby novými? Z tohoto vzniká konflikt. Mysl těch, kteří ji přesáhli a opravdu chápou, funguje jinak. Není žádné staré nebo nové, je zde úplné porozumění. Sádhana vás dovede do tohoto bodu pochopení, přivede vás k vnitřní transformaci uvnitř vás.

 

Otázka: Slyšel jsem, že jaderná energie je nejekologičtějším zdrojem energie. Protože solární panely nebo větrné generátory mají větší ekologický dopad kvůli jejich výrobě. Je to pravda?

Pro výrobu jaderné energie je třeba velký prostor. Ano nebo ne? Samozřejmě tímto způsobem se vyrobí mnohem více elektřiny než solárními panely a větrnými generátory. Ale přesto, jestli je to ekologičtější? Nukleární elektrárna zabere velkou plochu na jednom místě, ty solární zaberou zase spoustu menších ploch.

 

Otázka: V České republice existuje rčení, že ani vlas nespadne z hlavy bez Boží vůle. Takže Bůh dělá všechno, ale já si myslím, že jsem to já, kdo vše koná. Je to iluze?

Ano. Bůh je ten, kdo vše činí. V hinduistické tradici se říká: „Ani list se nepohne bez Rámovy vůle.“ To je podobné, vidíte? Nejen v Čechách, ale i v Indii je stejné rčení. Je to připomenutí toho, že za tím, co si myslíte, že jste, je větší síla, která vás ovládá. I když si myslíte, že všechno děláte vy, tak když z vás tato síla odejde, co se vám stane? Zemřete. Takže kdo to ovládá? Je to On, kdo dává sílu duším, aby jednaly. Jen si to představte bez toho… Co je duše? Duše je nehmotná, že? Bhagaván Krišna vysvětluje v Gítě: „Duši nemůže nic držet, duše je svobodná.“ Duše může projít zdí jakoby nic, oheň ji nespálí, vítr ji nerozfouká. Ano nebo ne? Říkáte ano, už jste ji někdy viděli? Ale ti, kdo to viděli a zažili, ti o tom napsali. Tohle kdyby nebylo přítomno, jen si to představte. Vaše tělo je fyzické a všechno fyzické je hmatatelné, hmotné. Jak to, že tělo může držet duši? Duše je vždy svobodná. Duše není materiální. Jak to tedy je, že tělo může duši udržet? Duše může vystoupit a jít pryč, ne? Jak to, že jste stále naživu? Jak to, že se na mne díváte? Jak to, že mne posloucháte? Jak to, že se na mne usmíváte? Jak to, že všechny vaše smysly jsou v činnosti, kdo dává sílu tělu? Je to duše, ne? Bez duše byste byli jen tělo. Jak skvělí byste mohli být, s velkýma očima a mrkajícími řasami, velkými zuby, ale bez života to nic neznamená. Bez átma je to nic. Samotné átma dává tu energii. Bhagaván Krišna říká: „Já jsem duše duší.“ Takže átma dodává tělu energii, ale musí zde být něco, co dodává energii átma. A to je sám nejvyšší Pán. Bez Něj by átma neexistovalo. Bez átma byste neexistovali vy jako jednotlivci, nemohli byste tu být a poslouchat. Zapomeňte na vlasy padající z hlavy. Nejdřív musíte mít tělo, které se o vlasy stará. Koukněte se na Svámího Kuru, ani jemu vlasy nepadají z hlavy, Bůh to tak chtěl, že všechny jeho vlasy jsou pryč. Vidíte jaká je Boží vůle? Není to podle vaší vůle. Lidské tělo ztrácí denně stovky vlasů a je úžasné, že i když jich tolik ztrácí, stále jich má hodně.

 

Otázka: Jaký je rozdíl mezi posloucháním Gurua a fanatismem?

To je jednoduché. Když následujete Mistra, následujete Mistrovu vůli. Po generace to tak vždy bylo ve všech náboženstvích. To je Guru parampará. Proč byste následovali někoho, když byste ho neposlouchali? Jaký by to mělo smysl? Pak je lepší nikoho nenásledovat, ne? Fanatismus je jiná věc. Fanatici následují, aniž by znali pravdu, následují rigidně. Ve fanatismu dokonce překonáváte Mistra, Mistr vám něco řekne, a vy to desetkrát přeženete, to je fanatismus. Vezmete slovo Mistra a zidealizujete ho podle toho, co vy chcete. Chápete? Fanatismus nemá nic společného s duchovností. Duchovnost má určitou otevřenost, určité uvědomění si věcí. Fanatismus je netolerantní. V náboženství i na duchovní cestě poznáte, když se někdo stane velmi dogmatickým, fanatickým. Ztratí milost duchovnosti.

 

Otázka: Jaký je nejlepší způsob praktikování a posilování slabé vůle?

Nejdříve musíte chápat, proč je vaše vůle slabá. Kdo oslabil vaši vůli? Vy sami, nikdo jiný. Proč je slabá? Protože si moc nevěříte. Díváte se na všechno venku, na ostatní. Na sobě vidíte jen ty negativní stránky. Je dobré uvědomovat si negativní stránky, ale není dobré se jich držet. Když se jich začnete držet, tak vás to samozřejmě oslabí. A když se oslabíte, budete pořád chtít od ostatních uznání, že máte pravdu. A ve chvíli, kdy vám někdo řekne, že pravdu nemáte, co se stane? Budete zničeni, v depresi, budete slabí. Před nějakými dvaceti lety lidi neměli deprese. Měli problémy, starosti, ale čelili jim a šli dál. Dnes má už malá dvanáctiletá dívka deprese! Zapomeňte teď na malou dívku, chlapce, podívejte se na rodiče, každý má deprese. Zapomněli, jak žít život, zapomněli, jak úžasný život býval v jeho jednoduchosti. Každý chce mít všechno. Myslíte si, že všechny ty velké věci venku vás učiní šťastnými? Velké věci přinesou také velké problémy. Nikdy vás neuspokojí. Ale když uvidíte život v jeho jednoduchosti, budete si vážit malých věcí, které v životě máte. Uvidíte, že cokoliv si budete přát, se stane. Problém je, že máte velká přání. Přejete si tolik věcí, kterých nemůžete dosáhnout. Nejdříve musíte vyrůst, musíte mít záměr, nějaký cíl, ke kterému byste měli postupně kráčet, ne zpátky. Když půjdete zpátky, budete se od cíle vzdalovat. Podívejte se, pocházíte ze země, která má velkou historii, je to tak? Máte ve své zemi velké válečníky. Viděli jste někdy válečníka, který by utíkal pryč? Dokonce i Ardžuna, když stál na bitevním poli, chtěl utéct a Krišna mu řekl: „Počkej, poslechni si, co ti řeknu.“ Začněte čerpat z této tradice, nepocházíte ze slabých, vaši předci nebyli slabí.

 

Otázka: Co se děje s duší, která se už nemusí víc vracet na Zemi?

Pokud duše dosáhla dokonalosti… Duše má pouze jediný cíl, a to je být navždy se svým milovaným. Což znamená být navěky se Šrímanem Nárájenou. Když duše dosáhne satčitánandy. Co je satčitánanda? Ánanda je blaženost. Co je satčitánanda? Pravda? Konečná pravda? Já to nazvu konečná realita. Když dosáhnete nekonečné blaženosti, stavu prémy, pak není potřeba tu být. Tady je to škola, která vás má přivést do stavu blaženosti. Všechno ostatní na tomto světě časem zeslábne. Ale blaženost, jakmile jí jednou dosáhnete, už nezmizí. Není to ta blaženost, o které lidé často mluví, víte, když je někdo šťastný a řekne: „Jsem tak blažený!“ Pokud jednou dostáhnete stavu blaženosti, není cesta zpět. Jste tady na Zemi, protože jste ještě nedosáhli blaženého stavu. Jakmile ho dosáhnete, budete navždy s Pánem. Ti, kdo pochopili tajemství vztahu, s Ním budou navždy. Protože jste věční, ať už to chcete nebo ne. A máte věčnou identitu. Máte také věčné duchovní tělo. A jakmile dosáhnete toho stavu, získáte také své duchovní tělo. A s tímto duchovním tělem budete navždy přebývat s Pánem a sloužit Mu. A toto je krása bhakti, ta je pro ty, kdo chápou pravý význam života. Lidé mají i jiné chápání života – to jsou advaitisté, kteří věří v beztvarého Boha, brahma. Ti také toho beztvarého Boha dosáhnou, ale říká se tomu duchovní sebevražda. Protože ztratí milost samotného života, ztratí všechny zkušenosti života, to, proč se inkarnovali. Předně musíte pochopit, že na začátku jste existovali jako část vesmírného těla Pána, pak jste se inkarnovali a zapletli jste se do milostného vztahu s Májou a díky tomu – Svámí Parantapa zde používá velké slovo, já ho říkat nebudu – se držíte v cyklu rození a smrti. Předtím jste vždy existovali a budete vždy existovat. Ale když se budete obracet k tomu beztvarému Bohu, budete páchat největší hřích. Když někdo spáchá sebevraždu, odmítne tím dar života. Duchovní sebevražda je ta samá věc. Odmítáte individualitu, kterou jste vždy byli, a místo toho se ztratíte v nicotě. Stanete se zbytečnými. Všechny ty zkušenosti ze životů za 8,4 milionů inkarnací jsou zahozené. Proto říkám, že ti, kdo mají milost si uvědomit to tajemství, že potom budou navždy s Pánem, ti mají život krásný. Proto se musíte nejdřív inkarnovat, inkarnujete se na Zem pro zkušenosti stvoření. Opustili jste nejvyššího Pána jako individuality svázané Májou, což znamená, že jste přijali útočiště Máji, abyste získali zkušenosti života. Ale nepřijali jste útočiště, abyste životní zkušenosti jen tak potom zahodili, k čemu by to bylo? Proto říkám, transformujte se, abyste se dostali do toho blaženého stavu. V blaženém stavu znovu budete navždy s nejvyšším Pánem.

 

Otázka: Můžete nám prosím vysvětlit, jak probíhá křest v ášramu Shree Peetha Nilaya?

Ať už křest probíhá zde v ášramu, nebo kdekoliv jinde, ať se postupuje dle křesťanské nebo hinduistické tradice a může mít i několik podob, účelem křtu je vždy očista. Je to starodávná tradice, která ovšem vzešla z hinduismu. Kořeny křtění sahají do starověkého hinduismu.

Kolik z vás již bylo v Indii? Kolik z vás se již koupalo v řece Ganze? Nebo jste to zajisté viděli ve filmu. Takže, když lidé cestují k řece Ganze, první věc, kterou udělají, je že se třikrát ponoří do vody. Povšimli jste si toho? Dochází k tomu ve všech svatých řekách, nejen v řece Ganze, ale i v řece Jamuně, nebo Gódávarí či Narmadě. Když hinduisté přistoupí k některé svaté řece, uvidíte, jak se pokaždé třikrát ponoří do vody. Tyto tři ponory do vody později převzali křesťané jako symbol Otce, Syna a Ducha svatého. V podstatě to také zahrnuje tři lidské elementy: tělo, mysl a ducha, které tvoří božský celek.

Takže celý systém ponořování se třikrát do posvátné Gangy, ať jako součást hinduistického nebo křesťanského obřadu, je vždy symbolem očisty, transformace, rozpomenutí se, že vaší pravou podstatou je ryzí čistota, že jste nedílnou součástí Pána. Když je vaše átma očištěno, září stejným světlem, jako samotný nejvyšší Pán. Rozdílná je kvantita, velikost záře, nikoliv její kvalita, tu máte stejnou. Toto je pravým symbolem křtu. Tím, že se zřeknete své negativní mysli, že ji očistíte, jste navždy čistí. Co vás ale znečistilo? Co vás poškodilo? Byla to vaše mysl. Takže symbolem křtu je zřeknutí se toho, co vás poškodilo, své vlastní mysli a navrácení se zpět ke své původní podstatě, abyste se transformovali zpátky v toho, kým skutečně jste. Miliony lidí v Indii se každý den chodí ponořit do řeky Gangy, aby se očistili. Následují své dávné předky, kteří se také chodili očišťovat do posvátných řek od všech hříchů.

Proto se kdysi král Bhagirath intenzivně modlil především za to, aby Ganga sestoupila na Zem. Pokud tento příběh znáte, tak víte, že král Bhagirath meditoval 1 000 let k Brahmovi, kterého tím velice potěšil. Bohužel mu na jeho žádost Brahma odvětil: „Nemohu Ti pomoci očistit Tvé předky. Veškerá možná očista náleží Nejvyššímu Pánu, nachází se u nohou Šrímana Nárájeny, jen u Jeho nohou je možno se očistit. Nic jiného nemůže očišťovat.“ Když si mantrujete Óm Namó Nárájenája, co se děje s vaší myslí? Mysl se přerodí ze světských požitků na božskou realitu. Následně Brahmadží odvětil: „Nemohu Ti dát, oč žádáš, přestože mám obrovskou moc, očistit se můžeš pouze u nohou Šrímana Nárájeny.“ A tak povolal řeku Gangu, aby tekla přes nohy Pána Nárájeny, který jak víte, vždy leží na Ádišéšovi. Ale Ganga byla velice mocná bohyně a pyšná na svou sílu. Když shlédla dolů na Zemi, rozhodla se ji svým silným proudem rozpůlit. Proto požádali Pána Šivu o pomoc, jelikož Šiva je ničitelem pýchy. Zadržel bohyni Gangu, dokud její pýcha nevyprchala. Až poté ji mohl propustit, aby stékal tok její očistné vody na Zemi.

Podstatou příběhu o králi Bhagirathovi je, že se modlil za očistu svých předků, o očistu jejich hříchů. Takže ten aspekt očisty vodou existovali ještě dávno před křesťanstvím. Možná jste slyšeli, že Jan Křtitel studoval v Indii a nabyté znalosti přinesl zpět do své země. Jenom pro připomenutí, Jan během křtu nikdy neříkal: „Nyní Tě křtím ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.“ Toto není správně, přidala to až církev. Ani Ježíš nikdy neříkal: „Nyní Tě křtím ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého.“ Přece by neřekl, že křtí ve svém jménu, protože On byl Synem Božím. Takže znalost očisty ve vodě existovala dávno před křesťanstvím a Jan Křtitel tuto znalost přinesl z Indie, kde se naučil očistu lidí ponořením se třikrát do vody. Takové ponoření se do vody vás očistí a transformuje. Takže to představuje křest a takový je jeho původ.

Kolik lidí si tuto čistotu dokázalo udržet? Během každého křtu se prohlašuje: „Nyní jsi zbaven všeho zlého, špatného a všech hříchů…“ Malé dítě, které se sotva narodilo, kterého hříchu se má zříci? Po narození ho očistíme a když je starší, očistíme ho znovu? Ne, zřeknutí se hříchů je transformace mysli. Během dospělosti se necháme pokřtít znovu, protože se nám rozvinulo poznání vlastního Já, což je sestoupení Ducha svatého, čemuž říkáme probuzení. A když se skutečně probudíte, uzříte svět, jaký opravdu je, uzříte realitu.

 

Otázka: Proč lidská mysl tak odolává změnám?

Víte, lidé se často obávají změn. Změnami je myšleno to, že přijímáte něco neznámého, i když neznáte jeho výsledek. Lidé jsou však většinou vyděšení, když netuší, co mohou očekávat. Ale během svých životů si nevšimli, že vždy překonali i věci, které neznali. Možná se domnívali, že věděli, co se stane, ale neměli o tom ve skutečnosti ani ponětí. Proto se lidé většinou děsí změn. Často vidíte, jak lidé touží po změně, ale pak říkají: „Ach, tolik úsilí mě stálo vybudovat si tuto realitu, ve které mi je dobře.“ Vytvořili si takový malý kokon a v něm se pevně drží, to je jejich svět, proč by ho měnili kvůli Svámidžímu, Gurudžímu? To nechtějí, raději zůstávají ve vlastní bublině, která je pro ně realitou.

Podobné to je s rybami, nebo slepicemi, mají velice omezenou mysl. Proto jsou ryby velice teritoriální. Proč si tak střeží své území? Protože nic jiného neznají. I když žijí v oceánu, soustřeďují se v jedné oblasti. Existují také migrující ryby. I ony jsou stejně omezené, protože jen následují stejný zvyk. Není mezi nimi rozdíl. Všichni se jen drží toho, co už znají. Když přijdou do kontaktu s čímkoliv neznámým, bojí se toho. Proto se lidé neradi mění. Poznají, kolik úsilí musí vynaložit a jsou vystrašeni: „Ach, proč bych se měl měnit, jsem šťastný, kde jsem.“ Jste opravdu šťastní? Ne, jen se domníváte, že jste šťastní. Když překročíte své hranice, musíte překonat výzvy a posunout se do velkého neznámého světa, který jste dříve nechtěli poznat. Proto se lidé většinou obávají změn.

Krišna ve 13. kapitole Bhagavadgíty vysvětlil, jak se projevuje mysl lidí, která stále lpí na minulosti. Řekl, že mysl těch, kteří se nechtějí změnit, zleniví. Velice silně se drží svého ega a pýchy a odmítají se pustit. Jak potom mohou objevit svou podstatu? Krišna to tam Ardžunovi jasně vysvětlil: „Všimni si, že takový člověk díky své pýše a egu dělá vždy věci, které jsou připoutané myslí, které se vždy drží nízkých aspektů jejich života – jako chamtivost, chtíč apod.“ Nejsou nikdy svobodní, jen se mohou domnívat, že je Pán vysvobodí.

 

Otázka: Gurudží, jak doporučuješ vychovávat a vzdělávat naše děti?

Výchova dětí a vzdělání je velice důležitá již od mladého věku. Měli bychom jim dopřát správné vzdělání, čímž nemyslím to, co nabízí běžný svět, mám na mysli lidské hodnoty, principy života, respekt a další.

Pro oddané je nejvhodnější děti také vzdělávat duchovně. Vytvoříte jim tak pevné duchovní základy. Možná se proti vám budou bouřit, budou se snažit najít vlastní cestu. Přesto to, co jim bylo předáno během dětství, se stane semínkem, jenž může vyklíčit během života.

Možná se k vám během puberty nebudou chtít přidat, nebudou s vámi praktikovat duchovní život, ale to semínko uvnitř bude růst. Jednoho dne si na to vzpomenou. Takže se neobávejte, nestyďte se vést své děti duchovně od mladého věku. V podstatě to, co děláte, jak jim jdete příkladem, co jim předáváte, pro ně bude později velice prospěšné. Ne ve chvílích rebelství, což je přirozené a také jste si tím prošli. Během těchto let by se měl rodič stát přítelem dítěte. Příčinou problému je rodič. Proč? Protože se domníváte, že víte, co je pro vaše děti nejlepší. Proč je to problém? Není to nic špatného. Problém je, že jim nedovolíte volně vyrůstat. Zadruhé jim nenasloucháte, když se svěřují. Místo toho jim stále nakazujte, jak mají žít svůj život. Všichni si neseme karmu. Každý si prochází různými fázemi života. Navždy budete rodiči, ale občas buďte i přáteli a otevřete se více dětem. Jinak tu přístupnost budou vyhledávat jinde. Proto utíkají za lidmi, kteří jsou ochotni jim naslouchat. Nazývají to přátelství, přítelem je osoba, která naslouchá, stará se a pečuje. Kdo by to měl být jiný než vy? Vždyť chcete pro své děti to nejlepší!

Krišna pravil v Bhagavadgítě: „Pokud v životě naleznete jednoho opravdového kamaráda, pevně se ho držte.“ Je to velice výjimečné. Je mnoho lidí, kteří se nazývají kamarády, úžasnými kamarády, nejlepšími kamarády, atd. Povšimněte si, že anglické slovo kamarád obsahuje konec (friend, end=konec). Takže kamarádství je dočasné, není založeno na vztahu, společenství, komunikaci. Jste velice často v kontaktu, hodně mluvíte, ale chybí tam komunikace. Kdo je tedy kamarád? Ten, který o vás pečuje, stará se, vždy při vás stojí. Rodič takovým kamarádem skutečně je! Buďte takovými kamarády pro své děti. Přestaňte je během života odsuzovat, ale přijměte a podporujte je, jací jsou. Podporujte jejich podstatu, ne čím chcete, aby se staly. To byste měli pro své děti udělat. Jen jim vše nezakazujte, ale naučte se jim také naslouchat. Až se jim naučíte naslouchat, děti se také naučí naslouchat vám. Jinak si děti řeknou: „Pokud mi rodiče nenaslouchají, proč bych jim měl já naslouchat?“ Buďte jim příkladem. Ale svět je naruby. Nerespektujete své děti, a na druhou stranu si stěžujete, jak vás děti neposlouchají, jak jsou hrozné a zlobivé. Kdo je za to zodpovědný? No přece rodiče. Staňte se kamarády svých dětí, to není tak složité.

 

Otázka: Můžete nám více vysvětlit rozdílné dny ékádaší?

Víte, v měsíci jsou dva půsty ékádaší, které jsou Pánu Šrí Nárájenovi velice milé. Proč tedy dodržujeme půsty? Proč nám velcí rišiové říkají, jak velice důležitý je půst, stejně jako dnešní ékádaší? Můžeme jíst určité druhy potravin, běžně vše vegetariánské, ale během ékádaší jsou obiloviny a jiné určité potraviny zakázané. Proč? Trávicí ústrojí našeho těla se každé dva týdny přeměňuje. Cokoliv jste během této doby pozřeli, se nepodaří kompletně vyloučit. K pročištění těla pomůže omezení určitých jídel. Díky tomu se tělo vyladí do klidového režimu. Pokud tělo musí neustále trávit jídlo, je pořád v aktivním stavu a musí se neustále namáhat. Kdy se tělo nejvíce namáhá? Ve dne či v noci? Vaše těla nejvíce pracují během noci. Během dne se trávicí systém soustředí na trávení potravy, ale během noci tělo pracuje ještě více, aby velké orgány mohly odpočívat, zbytek těla se může regenerovat a vylučovat toxiny z těla. Takže tělo se nejvíce namáhá přes noc. Když držíte půst, také své tělo necháváte odpočinout. Během půstu se tělo může pročistit. To je i vědecky dokázáno. Nedílnou součásti ékádaší je duchovní stránka – měli byste se více věnovat sádhaně, dělat džapu, meditovat, uctívat Pána, zaměřit se na čtení posvátných písem.

Když je vaše tělo v klidu, dokáže lehčeji vstřebávat podněty. Pokud se například přejíte, jak se cítíte? Jste unavení, líní, chce se vám spát a podobně. Dokážete se soustředit? Nedokážete. Během půstu to lze snadněji, jste citlivější na vstřebávání znalostí. Proto vám během ékádaší doporučuji se více věnovat duchovním praktikám, číst posvátná písma, číst o životech světců, aby se mysl mohla transformovat, snadněji vstřebávala lepší myšlenky. Během půstu se vám lehčeji otevírá srdce.

 

Otázka: Jakým způsobem nejlépe pokračovat v partnerském vztahu, pokud se jeden z partnerů posouvá na duchovní cestě a druhý ne? Jakým způsobem poznat, zda je to lekce, nebo čas na změnu?

Většinou je to tak, že jeden z partnerů je na duchovní cestě a druhý není. Pokud jde o tento případ, musí být přítomen respekt. Pokud váš partner vaši cestu respektuje a přijme ji, přijme vás takové, jací jste, protože vaše cesta je součástí vás samotných, pak je to v pořádku. Těžkosti nastávají, pokud respekt chybí. Pointa je totiž v tom, že pokud kráčíte po duchovní cestě, měníte se. O to vlastně v duchovnosti jde, transformuje vás. Jak jsme si řekli dříve, lidé se bojí transformace, ani tak ne vy, jako zejména vaše okolí. Vaše okolí se o vás velmi strachuje, říkají, že jste se zbláznili. Ano nebo ne? Ano! Jste v sektě, že je to velmi zlé, že jste šílení, jste blázni. Je to proto, protože nedokáží tuto změnu uchopit. Často říkávám, že jsou žárliví, protože to nemohou a neumí dělat tak, jako vy. Tak proto. A neví, jak se zachovat lépe. Protože když začnete duchovně růst, začnete stoupat po žebříku duchovnosti, schodech duchovnosti, co se pak stane? Vy jasně rozumíte tomu, co se děje dole. Ale chápou dole, co se děje nahoře? Nechápou! Když zíráte nahoru, vidíte, co se nahoře děje? Ne, nevidíte! Ale když jste nahoře, rozumíte a chápete, co se děje dole, protože už jste tam byli. Takže vy jim rozumíte, ale oni nemohou rozumět vám. To je častý problém, když partneři nejsou na stejné úrovni. To je proč říkám, že jsem šťastný, když se chce oddaný někdy oženit nebo se vdát, povzbuzuji je v tom, aby si vzali zase oddaného. Učiní tím svůj život mnohem jednodušší. Protože pak se drží za ruce a duchovně rostou společně, navzájem se podporují, není zde žádné soupeření (dobrá, možná někdy je ), ale je to povzbuzení růst spolu. Když je jeden na duchovní cestě a druhý ne, není tam porozumění. I když si přejí a snaží se tomu rozumět, není to možné. A to je chvíle, kdy vyvstávají potíže. Neřekl jsem, že musíte opustit svého partnera nebo rodinu, to jsem neřekl. Vy víte, kde se nacházejí oni, avšak neočekávejte, že oni to budou vědět o vás! Na to zapomeňte! Nebudou vám rozumět. Budou vás kritizovat z nižší úrovně. Vaši přátelé, ti, které jste byli zvyklí nazývat přáteli, protože jste společně zažívali spoustu radosti, poté, co se začnete měnit, co se transformujete, už nadále nejsou vašimi přáteli, to skončilo. Tyto lidi musíte nechat jít. Z vaší strany budou stále vašimi přáteli, budete mít stále porozumění tomu, kdo jsou, vy jste ale jiní. To je duchovní milost, která byla dána lidem na duchovní cestě – milost porozumění. Musíte se jí chopit, není to o ostatních, je to o vás. Vždy říkám, respektujte lidi. Ale lidé se také musí naučit respektovat vás. Proč by se mělo kopat pouze do duchovních lidí? Neměli byste zůstávat zticha! Někdy musíte nahlas říct, co máte říct. Ale duchovní lidi se někdy drží zpátky a mají pocit, že to nemůžou říct. Nenechte se drtit! Máte více porozumění, než mají oni. Chtějí, abyste je poslouchali, ale jsou připraveni naslouchat oni vám? Nechtějí vás poslouchat, tak proč byste museli poslouchat vy je? Takže někdy to musíte říct nahlas a jasně a když se nechtějí změnit nebo vás respektovat, tak pak se můžete bránit.

 

Otázka: Proč židé odmítli učení a lásku Ježíše Krista? Proč ho ukřižovali? Proč ho nazývali falešným prorokem? Nerozumím tomuto nemilujícímu přístupu.

Musíte porozumět tomu, že v judaismu měli určité porozumění toho, kdo je prorok. A samozřejmě, Ježíš byl rebel, nevyhovoval tomu, jak to oni chápali. Lidé mají velké představy o tom, jak musí Mistr vypadat. Vy všichni máte představu, jak celý svět miluje Boha, je to tak? Ale když by Bůh doopravdy přišel, jak by to vypadalo? Kdyby přišel ve své kosmické podobě, nebo v podobě, kterou nechcete, byli byste schopni Jej přijmout? Ne. Nebyli byste Jej schopni akceptovat. Jste schopní Ho přijmout jen v té podobě, kterou jste si vytvořili. Což znamená jako starce s bílými vlasy a dlouhými vousy, který sedí někde nahoře ve vzduchu a za trest vás pošle do pekla. Takového Boha by si přáli. Tuto představu Boha. Protože vám od mala říkali, že Bůh vypadá takto, takto a takto. Byli jste v průběhu let natrénovaní na představu, že tak vypadá Bůh. Ale Bůh nikdy nepřichází v podobě, kterou očekáváte. Přijde v naprosto jiné podobě, než očekáváte. Mnoho velkých světců a mudrců z kteréhokoli náboženství, kteří měli vize Boha, se nikdy nemodlilo k podobě Boha, ve které se jim nakonec zjevil.

Kdysi žil velmi krásný světec jménem Bišoj. Je z křesťanské tradice, byl mnichem žijícím v poušti. A jednoho dne, když se procházel, uviděl starce. Bylo mu ho líto, a tak se o něj postaral, vzal ho do své jeskyně. Staral se o toho starce, jehož ruce byly posety leprou, cítil vůči k němu takový soucit, že mu řekl: „Šel jsi pouští, nechej mě umýt ti nohy.“ A začal starci umývat nohy. Jak se tak na ně při mytí díval, nevypadaly staře, byly v nich dvě díry. Překvapeně vzhlédl a viděl, že je to Ježíš. Kolik lidí by si řeklo: „Je to jen starý muž,“ a ignorovali by ho. Bůh se nikdy nezjeví v podobě, kterou čekáte. Pán Krišna se nezjevil ve své kosmické podobě, a neřekl: „Tady, já jsem Krišna.“ Ne, zapomeňte na to! Nemyslete si, že Bůh se manifestuje dokonce v té podobě, o které se zmiňují posvátná písma. Ne, zjeví se úplně jinak. A to je ten problém s mnoha náboženstvími. Mají určitý svůj „soubor představ“ o tom, co je Bůh, kdo je Bůh a jaký musí být, když se manifestuje na Zemi.

V Bhágavatamu nebo v puránách je řečeno, že ani Védy tomu nemohou porozumět. A to jsou Védy přímým vzkazem od Boha a říká se, že ani Védy to nemohou chápat. Něco vám povím. Svámí Parantapa je zrovna teď v Indii se skupinou asi čtyřiceti, padesáti lidí. A dnes šli na místo, kde pobýval svatý Dhjánéšvara. Dnes je ékádaší, takže když tam přišli, byly tam miliony lidí a oni tam nemohli jít. Takže byli velmi smutní. Ale Pán je vždy velmi milosrdný a rozhodl se poctít je Svou návštěvou. Pán Dattatréja osobně jim dal Svůj Daršan. A vtipné na tom je, že jim to ani neřekl. Samozřejmě se před nimi nezjevil s třemi hlavami, ale jako naprosto šílený starý muž. Jeho jméno bylo Dijampara. A kdyby byli dostatečně chytří, poznali by to. Ve Šrímad Bhágavatamu je zmíněn Dijampara, jenž je samotným Pánem Dattatréjou. Vše, o čem s nimi mluvil, bylo hodně o tom, co řekl v písmech jako Dijampara. A rozpoznali ho? Nemáte takové fyzické oči, abyste uviděli, co je za tím, kdo je Mistr a kdo ne. Nemáte takové fyzické oči, abyste vnímali onen božský aspekt. Vidíte jen to, co vám vaše omezené oči dovolí. Proto vidíte jen vnější hrubou hmotu. Já nikoho nesoudím, neříkám jestli mají nebo nemají pravdu, ale lidský koncept Boha je tak omezený tím, co je napsáno. Ale Bůh je za tím, co je o něm řečeno! Proto je Bohem, ne? On je Bůh, a pokud by byl svázaný tím, co kdo řekne, byl by Bohem? Ne, nemohl by být Bohem! Nemohl by být přesně tím, co bylo řečeno, to je koncept vaší mysli, jaký by měl Bůh být. Proto je velmi těžké Ho přijmout, protože už máte jistý koncept, jak může být Bůh akceptovatelný. A dokonce i když je tento koncept podroben výzvám, i když se před vámi dějí zázraky, pořád se to budete snažit racionalizovat. Nebo idealizovat. Protože to nechcete přijmout. Ale když před vás někdo položí miliardu a řekne: „Přijmi to!“, tak si jí vezmete a řeknete: „Ano, přijímám.“ Ach! Každý mluví rozdílným jazykem. A tito lidé mluví jiným druhem jazyka, proto je tak těžké přijmout Boha. Dokonce i když Bůh přijde, ani tehdy jej nepřijmou.

Řeknu vám příběh. Jednou v neděli se Ježíš díval z malého mráčku a viděl, že všichni jdou do kostela. Říkal si, mnoho let uplynulo a já jsem tak šťastný, poctím je návštěvou. Takže přišel před kostel, zvony zvonily, všichni zpívali a šli na mši. Ježíš se nádherně usmíval a lidé kolem něj procházeli, koukali se na něj a byli znechucení. Ježíš byl zmatený: „Proč na mne takhle koukají?“ Představte si, že stojíte před kostelem v sárí, jak by se na vás lidé koukali? Prohlíželi by si vás odshora dolů jako nějaké nové zvíře. Takže takhle tam Ježíš stál a pár lidí sebralo odvahu a zeptalo se ho: „Proč jsi takto oblečen?“ „Proč jsem se oblékl takto… to je moje normální oblečení, oblékám se tak každý den!“ Takže se ptali: „Kdo jsi?“ Odpověděl: „Já jsem Ježíš!“ A oni na to: „Co to tady vykládáš, že jsi Ježíš?! Takové rouhání!“ Ježíš byl v šoku a řekl: „Ale vždyť jste se ke mně právě v kostele modlili! A když mne potkáte venku, tak říkáte, že je to rouhání?“ A lidé mu odpověděli, že je to nesmysl, aby se raději sbalil a odešel, nebo ho zbijí. A zavolali kněze. Když kněz přišel a když uviděl Ježíše, beze slova ho drapnul, odtáhl do kostela a zamknul v sakristii. Když byli všichni pryč, kostel byl zavřený a venku tma, kněz přišel, odemkl, otevřel dveře sakristie a padl Ježíšovi k nohám se slovy: „Prosím, Mistře, odpusť mi!“ Ježíš byl v tu chvíli nanejvýš zmatený a ptal se: „Proč???“ Kněz mu odpověděl: „Já jsem poznal hned, že jsi Kristus, ale nemohl jsem to říct před lidmi! Měli by mě za šílence a zbili by nás oba dva a pak by nás zavřeli do blázince. Proto jsem byl zticha.“ A tak to je… Tohle je vtipná historka, ale je to realita. Kdyby před vás přišel Bůh, před vás osobně, tak by váš koncept toho, co chcete vidět, byl odlišný od Něj. V 10. verši Bhagavadgíty Krišna vyjevuje Ardžunovi svou kosmickou podobu, ne? Velkolepou, děsivou podobu, protože ta podoba je děsivá! Vidět Pána v celé jeho kráse, vidět nejvyššího Pána v Jeho velkoleposti! Ardžuna popisuje, že se Mu nemůže ani podívat do obličeje, že jsou Jeho ruce a nohy nekonečné, že neexistuje jediné místo, ve kterém by On nebyl přítomen. Ardžuna zde popisuje, co vidí. A zavírá oči a říká, že nemůže tuto Jeho podobu přijmout, že je příliš děsivá! Žádá Pána Krišnu: „Prosím, odejmi ode mne tuto Tvou podobu, nechci Tě vidět v této kosmické podobě! Já budu šťasten, když Tě uvidím v Tvé čtyřruké podobě, jako Čaturbhudžu.“ To je to, o co žádá. A když se mu Krišna takto ukáže, tak tuto Jeho podobu nechce vidět! Říká: „Nemůžu ji zvládnout!“ Je tak nádherné vidět, kolik lásky má Bhagaván Krišna, že mu ukáže svoji kosmickou podobu, odhalí se mu. Je to stejné s lidmi, mají svůj koncept Boha a říkají: „Já tě tak miluji, Bože, tak moc Tě miluji, ukaž se mi!“ A když se jim pak Bůh ukáže, tak jsou mezi prvními, kteří prchají. A takoví jsou lidé, lidská mysl je usazená v určitých představách, jsou lidé skutečně připraveni přijmout Boha? Ne, nejsou. Proto Krišna říká, že z miliónů Jej dosáhne pouze pár. A z nich pouze dva nebo tři Ho budou znát doopravdy. Už tomu rozumíte? Takže proto židé nepřijali Ježíše.

 

Otázka: Když ve mně vyvstane pocit pýchy, co bych měl dělat, abych byl pokornější? Jak s tím pracovat?

Když vnímáte ten pocit, že jste pyšní, že vaše ego roste, analyzujte se. „Proč ego roste? Proč jsem pyšný? Na co jsem pyšný?“ Víte, pokud znáte sami sebe, nemáte potřebu být pyšní. Víte, jak jste nečistí. Není na vás nic krásného. Vnější krása odejde s časem. Je to hromada smetí, nic víc. Byl jeden světec, Kripa Maharádž, kterého se na to ptali a on řekl: „Lidi, když se díváte na hromadu špíny a tvrdíte, že se tomu říká krása, tak vězte, že když zemřete, co z vás zůstane? Během několika hodin začnete smrdět.“ Když jste naživu, všichni vás chválí, oslavují, milují, ne? Říkají vám krásná slova. Ale ve chvíli, kdy zemřete, když duše opustí tělo, co se stane? Nikdo už s vámi nechce nic mít. Stanete se „tělem“. „Dejte to tělo odsud pryč. Dejte to tělo do rakve, dejte ho do márnice. Stanete se pouhou hromadou odpadu, nic víc. A to je vaše hodnota? To je to, co jste za života oslavovali, na co jste byli tak pyšní?! Když budete mít toto na paměti, budete vždy pokorní. Vaše kůže nebude stále stejná jako teď. Jeden den jste nádherní, bezchybní a další den budete vrásčití, staří, nikdo vás nebude chtít znát. Tak to je, to je realita! Takže, kde se bere ta pýcha? Proč být domýšliví pro pár let krásy? Co budete dělat potom? Nemůžete s tím nic dělat. Kolik z vás už sem přišlo a pak odešlo. A kde ti všichni jsou? Kde je jejich krása? Marilyn Monroe tady byla a kde je její krása? Zmizela s časem. Netrvá věčně. Takže kdykoli budete cítit, že ve vás roste pýcha, ego, připomeňte sami sobě, kým jste. Pokud se ta pýcha vztahuje k tělu, vězte, že to tělo je ničím.
Ve 13. kapitole Bhagaván Krišna vysvětluje, že jsme pyšní pouze na krev a maso. Lidé jsou na to tak pyšní… Z čeho pocházíte v matčině děloze? V děloze matky jste stvořeni z krve a masa, jste vytvořeni z moče, všechno to okolo vás protéká. Okolo vás prochází hovna!!! To je to, na co jste pyšní?! Hm?! Rozesmálo vás to, ale přesně tak to je! Proto říkám, abyste rostli a realizovali svoji duši! Když dojdete do bodu realizace, když si uvědomíte, že jste átma, potom můžete být pyšní! Átma se nic nedotkne! Ale ti, co vyrostli a dosáhli átmického aspektu, v těch není žádná pýcha. Tam je pouze pokora. Protože oni vědí, že vše ostatní je jen hromada hoven, nic jiného. Takže ten světec, kterého se ptali, Kripa Maharádž, řekl: „Proč by se měl světec dívat na hromadu hoven, když už viděl Boha?“ Musí tam být milost a láska, vyjevit se. Je to tak nádherné, říká se tomu kripa (milost) a vy jste její kopií. Lidé velmi často nevidí to, co vidí světci. To, co v lidech vidí Guru, lidé sami v sobě nevidí. Když k vám Guru přijde…. tedy jinak, pardon. Když vy přijdete ke Guruovi, tak ve vás vidí jinou realitu vás samotných. Vy vidíte svoji realitu v zrcadle, například: „Ach, já jsem tak krásný!“ To je ta jediná realita, kterou vidíte, omezenou realitu. Guru ve vás vidí neomezenou realitu vás samotných, váš potenciál. Vidí to, co vás na duchovní cestu přivedlo. Guru vnímá veškerý obsah každého z vás. V přítomnosti Mistra se váš obsah zmenšuje nebo roste. Z to může Guru určit: „Tento má potenciál.“ Ale problém dnešní doby, kterému já čelím, je ten, že já to ve vás vidím, ale vy to sami v sobě nevidíte. A z mého pohledu, víte, já funguji odlišně, někdy funguji v předčasném módu, takže očekávám, že je nějaký člověk vlastně skvělý, že už je na nějaké úrovni. Ach! To je problém, ach jo. Sám sebe se ptám, co dělat. No jo, nemůžete po oslovi chtít, aby běhal jako závodní kůň. Ale říká se, že naděje umírá poslední!

 

Otázka: Jak se zbavit stresu a strachu z toho, když nezvládám svou rodinu, vztah s Tebou a práci?

Musíte plánovat pořádně. Pro tyto situace je důležitá disciplína. Pokud si naplánujete svůj den správně, budete mít čas na všechno. Problém vzniká, když lidé chtějí dělat všechno najednou a smíchají všechny aktivity do jedné. Pokud se snažíte nakombinovat vaši práci, rodinu, Gurua a všechno ostatní do jednoho, tak to nejde zvládnout. Jak jsem řekl, jste stále omezení ve svém omezeném Já. Takže, když se snažíte zvládnout vše naráz, tak to nefunguje. Ale pokud budete disciplinovaní a budete si detailně plánovat den, tak to zvládnete. Práci, Gurua, rodinu. Rodina je čas s vašimi blízkými, čas s Guruem je čas s vámi samými. Sedněte si v klidu a tichu na deset minut a komunikujte se svým Guruem. To je čas pro vás. Každý den je důležité na chvíli zapomenout na ostatní. Zapomenout na všechny a sedět v tichu se sebou samým. A v tomto čase můžete komunikovat s Guruem, můžete se k Němu modlit, je to čas jen mezi vámi a Mistrem. Nemá tam být nikdo další. To je důležité. Deset minut stačí, Guru není příliš náročný. Rodina je oproti tomu velice náročná. Guruovi stačí deset minut. A vaše práce? Když pracujete, můžete přitom dělat zároveň vaši sádhanu. Proto nám dal Bhagaván nejjednodušší sádhanu, jakou můžeme dělat – náma džapu, zpívání Božích jmen. Můžeme je zpívat kdekoli i kdykoliv (někdo kašle), dokonce i když máte kašel. Během práce můžete zpívat, modlit se, cokoli chcete. Ale nezapomeňte na vašich deset minut s Guruem o samotě. Zavřete dveře, zamkněte se. Pošlete všechny z domu ven, nebo je naopak zamkněte doma a jděte ven, jak to cítíte. Buďte sami. Jen 10 minut. Můžete to udělat?
Posluchači odpovídají: Ano.
Kolik hodin má den? Kolik minut má den? 1440 minut, žádám jen 10 minut z nich, to není moc, že? Je to hodně? Na záchodě sedíte déle (smích)… čtete si na Facebooku všechny ty nedůležité věci… A vy říkáte, že je těžké sedět deset minut v tichu? Ó, můj Bože.

 

Otázka: Jak pracovat s myslí, když mi často říká, jak jsem úžasný?

Nejsi úžasný ani trochu. Jste hromada exkrementů. Jeden Guru jednou řekl svému žákovi, aby našel tu nejméně užitečnou osobu nebo věc na světě a přinesl mu ji. Žák se vydal hledat něco, co nemá žádnou cenu, něco nejméně hodnotného. Myslel si, že člověk, který nikoho nemá, nemá žádnou hodnotu. Ale pak mu došlo, že to není pravda, že ten člověk má také cenu. Tak se začal dívat po neužitečných věcech. Chodil a hledal něco bezcenného, ale u každé věci našel, že má určitou hodnotu. A najednou před sebou uviděl hromadu hoven. A jak se k ní blížil, aby ji sebral, ozval se z hromady hlas: „Proč se mě dotýkáš? Předtím jsem byl prasádem. Ale pak ses mě dotkl a podívej, co se se mnou stalo.“ A tak se žák vrátil ke svému Guruovi a ten se ho zeptal: „Tak co, našel jsi, co je nejméně užitečná věc?“ A žák se poklonil svému Guruovi a řekl: „Ano, já jsem ta nejvíce bezcenná věc.“ Vaše mysl je ta nejvíce bezcenná věc. Naplnili jste ji tolika neužitečnými věcmi a stále ji plníte tolika neužitečnými věcmi, i na vaší duchovní cestě. Jak velká pýcha je si říkat, jak úžasní jste. Až si budete příště připadat tak úžasní, podívejte se pozorně na mysl. Když vám mysl něco tvrdí, utečte od toho. Když vám mysl říká, jak jste krásní, není to opravdová krása. Protože pravá krása pramení z nitra. Když se cítíte v míru sami se sebou, to je opravdová krása. Vnitřní krása je ta nejkrásnější ze všech a každý z vás ji má. Když se naučíte dívat na vnitřní krásu, uvidíte, že vnější krása nemá žádnou cenu. To je schopnost, která lidem chybí. Soudí ostatní lidi podle zevnějšku. Naučte se vidět vnitřní krásu ostatních lidí a naučte se vidět i svou vlastní vnitřní krásu. To neznamená, že vnější krása není krásná, ale nesnažte se zkrášlovat jen ji, ale také vnitřně, což je na nejúžasnější věc.
Když se vás zeptám, zda jsou vaše babička a dědeček krásní nebo oškliví, co mi odpovíte? Pokud s nimi máte krásný vztah, tak jsou krásní, že? Pokud to jsou oškliví lidé, tak byste řekli, že jsou oškliví. Teď to říkám obecně, ale lidé většinou milují své prarodiče. A přitom nejsou nejkrásnější navenek, jsou vrásčití. Vzpomeňte si na Matku Terezu. Kdo by řekl, že Matka Tereza je krásná žena? Ostatní ženy by řekly, že není krásná, že vypadá jako čarodějnice. To, co jí dělá krásnou, není její zevnějšek. Ale to, co v životě udělala, je moc krásné, mnohem krásnější než to, co mohou lidské oči vidět. Díky své vnitřní kráse. Vaši prarodiče jsou krásní. Nezáleží na tom, jak vypadají navenek, ale na tom, co mají uvnitř. Pokud se naučíte vidět tuto vnitřní krásu, tak uvidíte, jak úžasní jste. A to vám mysl neřekne, protože ta si umí poradit jen s vnější realitou. Mysl vidí pouze externí věci. Ale vy můžete v hloubi duše cítit, jak úžasní jste. Když lidé přichází pro daršan, tak se vám nedívám na oči, jak krásné fyzické oči máte. Mě nezajímá, jestli jsou vaše oči krásné, nebo nejsou. To, co mě zajímá, je krása vaší duše. Dívám se, co za duši stojí přede mnou, to je ta krása, kterou vidím. Fyzické oči nic neznamenají. Pohledem do duše je vidět, jak krásní všichni lidé jsou, jak perfektní všechny Bůh stvořil. Není tam žádné souzení.

 

Otázka: Jak mohu úspěšně bránit svou roli vegetariána u soudu?

Paramahamsa Vishwananda: Kdo se ptal?
Tázající: Soudím se, protože vlastním pozemky, které má matka podepsala kdysi ve smlouvě, že budou sloužit na chov dobytka. Ráda bych se stala oddanou a vnímám, že by to byla překážka, abych se jí mohla stát.
Paramahamsa Vishwananda: Ten dobytek je potom zabitý?
Tázající: Oni díky této staré smlouvě a penězům z pronájmu krmí dobytek a dále rozšiřují živočišnou výrobu. A dobytek zabíjejí. Byla jsem u soudu a snažila jsem se hájit s tím, že jsem vegetariánka a nechci tyto aktivity podporovat, ale musím v tom pokračovat kvůli té staré smlouvě, kterou podepsala má matka. 
Paramahamsa Vishwananda: Takže, co si přeješ?
Tázající: Aby se ta smlouva stala neplatnou. 
Paramahamsa Vishwananda: OK. Mohla jsi mi o to říct. Teď to můžeš pustit z hlavy. Jsem velmi šťastný, že stojíš nohama na zemi. Není moc lidí, ani oddaných, kteří by šli do tohoto sporu, a ty to děláš. To je skvělé. Protože propaguješ vegetariánství a snažíš se zastavit zabíjení nevinných zvířat. A ty tento případ vyhraješ.

 

Otázka: Co dělat, když vznikne konflikt nebo nedorozumění v sanze (komunitě) lokální Bhakti Margy? Každý se snaží sloužit, ale různými způsoby. Jaký přístup k službě je vhodný pro oddané?

Jak jste sám řekl/a v této otázce, každý chce sloužit. A je mnoho způsobů, jak sloužit. A konflikt, bojování přináší nesoulad. Občas, když vidíte, že je někde konflikt, je dobré se trochu vzdálit. Ne ve smyslu opustit organizaci nebo sanghu. Řekněte si v pořádku, chcete to dělat svým způsobem, tak udělejte krok vzad, zanalyzujte situaci a udělejte to svým způsobem. Je spousta pomoci, kterou můžete vykonávat. Ne každý musí dělat stejnou sévu. Když každý začne bojovat za své vlastní nápady, přinesete to nesoulad a to není hezké. Někdy stačí říct, že se trochu vzdálíte, abyste toho později mohli udělat více. Je to jako, když chcete vystřelit šíp. Co musíte nejdřív udělat? Abyste dostřelili dál, musíte napnout tětivu co nejvíce dozadu. Občas vám krok zpátky pomůže k tomu vidět věci z jiného úhlu pohledu. Udělejte pouze tohle. Já vím, že rádi bojujete, zvyšujete své hlasy, ale to nepomáhá konfliktní situaci. Takže, Džai Gurudév. Je dobré mít lásku Bohu.

Zdroj: www.bhaktimarga.cz