Jednoduchý průvodce sebeanalýzy při práci na sobě

Cvičení Atma Kriya Yogy zintenzivňuje uvědomění si všech našich činů a vlastností, zvlášť těch nižších, které v sobě držíme a potlačujeme. Jakmile se snažíme během pravidelného cvičení sádhany nebo duchovního cvičení probudit v našem nitru čistou lásku, vyvstávají celkem pravidelně na povrch k řešení příjemné či nepříjemné úkoly (jak na ně chce člověk pohlížet), abychom je překonali. V několika promluvách a citátech zdůraznil Paramahamsa Vishwananda důležitost denní introspekce a sebeanalýzy. V jednom ze Svých citátů zmínil, že před tím, než jde člověk spát, měl by si projít svůj den, co udělal dobře a co nedobře a napravit to.

Zvlášť na začátku není práce na sobě něčím, co by chtěla mysl přijmout jen tak snadno. Z mé zkušenosti, když neprovádíme sebeanalýzu, je pro emoce velmi snadné převzít nad námi kontrolu. Jak to bylo i v mém případě, začít je jedna věc a věc druhá je to pravidelně provádět. U mne k tomu došlo až po několika upozorněních, abych se podíval, co se ze mne stalo, kdy jsem si uvědomil: „Ó můj Bože, skončil jsem s prací na sobě a to mne bez povšimnutí dovedlo zpátky do starých kolejí.“ Aby bylo docíleno efektivnější a nutné transformace, musí být práce na sobě prováděna důsledně každý den. Jelikož nejsou nepříjemné pocity omezeny časem nebo místem, je užitečné nosit sebou sešit nebo deník a zapisovat si je. Můžete je tak pak analyzovat později, když je mysl klidnější.

Možná se ptáte, jak může člověk provádět introspekci sebe sama a jak se analyzovat. I když se metody mohou člověk od člověka lišit, moje osobní zkušenost je taková, že pro mne nejlépe funguje nepoužívat jeden jediný způsob, ale kombinovat více přístupů. Těch je nekonečně mnoho a jistě mohou existovat i další, které mohou též fungovat. Avšak společným jmenovatelem všech je být velkým pozorovatelem, který je svědkem jako třetí strana a analyzuje myšlenky a činy bez sebe posuzování a na základě toho, co vysledoval, napravuje a předchází nežádoucímu jednání.

Jeden přístup, který používám, popsal Svámí Vishwarevatikantananda v jedné ze sérii nahrávek Thinking Bhakti (česky „Bhakti myšlení“). Hovoří o vytyčení cíle a následném neutrálním pozorování našich činů. Nejde o posuzování dobrých a špatných činů, jde o činy, které nás k danému cíli přibližují, nebo nás od něj oddalují. Cíl by neměl být impozantní a nezměřitelný jako například: „Chci dosáhnout realizace Boha.“ Měl by být více konkrétní a měřitelný jako třeba: „Budu s každým mluvit a jednat laskavě bez ohledu na mé okolnosti.“ Na konci dne pak bez posuzování zhodnotíme sami sebe, abychom viděli, jestli byla naše slova a jednání v souladu s naším cílem či nikoliv. A poté učiníme kroky k posílení jednání, které nás k cíli přibližuje, nebo k odstranění jednání, které nás od něj oddaluje.

Další způsob – koncept zrcadlení – popsal a učil Svámí Vishwaparanthapananda. Jednoduše řečeno to, co člověk vidí v druhém, je zrcadlení toho, co má člověk v sobě. Takže například pokud člověk vidí, že někdo další je pyšný a arogantní, pak je v něm také pýcha a arogance, které mu umožnily rozpoznat to stejné v druhém člověku. Pokud člověk cítí, že druhý člověk není otevřený a je rezervovaný, pak i on na tom může být v nějaké situaci stejně. Člověk tudíž musí situaci prozkoumat, analyzovat se, jít ke kořenu toho, jak tento specifický pocit vznikl a poté jej v sobě vyřešit identifikováním oné vlastnosti uvnitř sebe a učinit kroky ke změně. Svámí Vishwananda ve své roli Satgurua často říká, abychom si zpětně uvědomovali naše kvality, což nám napomáhá si zvědomit, co potřebujeme uvnitř nás transformovat.

Trinity meditace využívá k naší transformaci propojení mysli a těla. Příkladem může být žárlivost, když člověk vidí, že jiný má více přátel, následovníků, studentů, že je někdo oblíbenější a známější, nebo se může jednat i o cokoliv jiného. Žárlivost vychází ze skutečnosti, že člověk chce neustálou chválu a ocenění, kterého se dostává druhému člověku, aniž by si uvědomoval, kolik ten druhý musel vynaložit času a úsilí, než určitou dovednost získal. Během Trinity meditace se učíme, že žárlivost může být transformována pomocí trpělivosti a pak pomocí nekonečné trpělivosti, což znamená, že s trpělivostí a úsilím dosáhneme tu stejnou dovednost a s nekonečnou trpělivostí dosáhneme konkrétní dovednost, až přijde ten správný čas. Nekonečná trpělivost a další božské kvality se automaticky objeví, když je probuzena čistá kosmická láska.

Dalším přístupem, který jsem shledal velmi užitečným, je metoda Byron Katie, kterou nazývá „Práce“. Na základě svých zkušeností tvrdí, že naše utrpení je způsobeno myšlenkami, kterým věříme, a přináší způsob, jak stresující myšlenky identifikovat a podrobit zkoumání. Metoda se skládá ze čtyř otázek (Je to pravda? Opravdu víš, že je to pravda? Jak reaguješ, co se děje, když této myšlence věříš? Kým bys byl, když bys byl bez této myšlenky?) a poté naprostý zvrat. Jejími slovy: „Kým bys byl bez svého příběhu?”

Příkladem pro tento přístup může být to, že člověk identifikuje stresující myšlenku nebo zraňující či nepříjemnou myšlenku, například: „Madhusudanadas mě neposlouchá.“ Dalším krokem je tuto myšlenku jako pozorovatel prozkoumat použitím těch čtyřech otázek a zjistit, zda je to skutečně pravda. Dalším krokem je nalezení zvratů původní myšlenky, takže z „Madhusudanadas mě neposlouchá” se může stát „Nenaslouchám sobě”, „Neposlouchám Madhusudanadase” a „Madhusudanadas mě poslouchá”. Člověk pak může nalézt tři opravdové příklady, ve který jsou zvratová tvrzení pravdivá či pravdivější. Toto vede k závěrečnému kroku přijetí reality dané situace a tím eliminaci stresující myšlenky.

Význam a naléhavost tohoto nemůže být lépe shrnuta než facebookovou zprávou Paramahamsy Vishwanandy:

„Neměli bychom propásnout lásku, abychom později zjistili, že nám láska chybí.Když nám láska chybí, znamená to, že nám chybí vše. Znamená to selhat, i když bychom dobyli celý svět. Každý den bychom se měli snažit poznávat lásku lépe a hlouběji. To znamená zaměřovat mysl na Boha, na lásku. Hledej a nalezni Jej ve všech a v každé situaci. Lidé si myslí, že hledáním a nalezením Boha a lásky ve všem a v každém bude vše hezké. Nejde o poezii, jde o prožívání života samotného. To znamená, že Bůh a láska přicházejí v podobě neočekávaných situací. To znamená, že TO NENÍ O TOM, CO DĚLAJÍ NEBO NEDĚLAJÍ DRUZÍ, JACÍ JSOU NEBO NEJSOU OSTATNÍ. JE TO O TOM, CO KONÁM JÁ A JAKÝ JSEM JÁ.“

Čím více disciplinovaní budeme v každodenním návyku introspekce a sebeanalýzy, stejně tak jako každý den provádíme sádhanu, jako třeba Atma Kriya Yogu, tím snazší pro nás bude přiblížit se způsobu milování, kterým miluje Bůh.

Autor: Madhusudanadas

Zdroj:https://sadhana.bhaktimarga.org/cs/