Kult novodobé bohyně

Chodí za mnou řada žen, které si stěžují, že nejsou dost ženské. Mají pocit, že s nimi není něco v pořádku, že nejsou těmi „pravými“ ženami. Většinou se projevují dominantně, mají v sobě bojovnou energii, cítí se silnější než muži, jsou v jednom kole, příliš pracují i doma, přemýšlejí, kontrolují, organizují a zařizují. Zároveň však ve svém nevědomí živí vnitřní roli, zvanou oběť, která se krmí pocitem důležitosti, protože ten, kdo se obětuje, je přeci důležitý.
Tento pocit vlastní důležitosti se pěstuje tak, že žena má převážnou většinu času pozornost zaměřenou ven, na potřeby svého okolí, na vnější svět a jeho požadavky. Je tedy buď pečovatelkou, ošetřovatelkou mužových emocí, domácí hospodyňkou, nebo má skvělou kariéru, kterou jí každý muž může závidět. Nebylo by na tom nic špatného, kdyby skutečnou motivací ženy nebylo dokázat celému světu, jak je v určitém ohledu nepostradatelná. Žena obětuje své vlastní potřeby na úkor vlastní image. Muž se pak vedle ní cítí méněcenný a slabý.

Tyto ženy se pak cítí uvnitř vyhořelé a prázdné, nezvládají své emoce a mají potřebu navštěvovat kurzy, kde rozvíjí svoji ženskost, hledají v sobě své vnitřní bohyně, aby si potvrdily, že na sobě dostatečně pracují, jsou duchovně na výši a jsou v pořádku. Po návštěvě exotického kurzu s exotickou kněžkou, kde objeví svoji ženskou sílu, dosáhnou stavu chvilkové extáze, udělají rituál a najdou svoji vnitřní bohyni, mají k dokonalosti už jen krůček. Jejich ego je neprůstřelné, protože jejich image je perfektní – radost pohledět.

Jaké je však čeká doma rozčarování, když jejich muž namísto aby jásal, že má doma bohyni, se ještě více stáhne a cítí se ještě menší? Kdo by obstál před dokonalou divou, jejíž pýcha už sahá k vrcholku Olympu? Zadané i nezadané ženy, které na sobě tak zvaně pracují tím, že posilují jednu ze svých vnitřních rolí (část svého ega), se mužům čím dál více vzdalují. Nemohou se pak divit ani ty nezadané, že jsou jaksi stále na ocet nebo kolem nich muži jen tiše našlapují, ale přiblížit se a oslovit bohyni, k tomu odvahu nenacházejí.

Bohyně je příliš dokonalá, silná, bezchybná a muže vlastně ani moc nepotřebuje. Občas ho sice potřebuje, ale jen k tomu, aby se mohla vzhlížet ve vlastní velikosti. Pouhým posilováním vnitřní bohyně roste ta část, která překrývá naši nedokonalost, naši zranitelnost, jemnost, pokoru, zakrývá stud, strach a hněv, který se nemůže v pravou chvíli přirozeně dostat na povrch, nemůže být integrovaný do vědomí, protože je přikrytý pokličkou dokonalosti. Tento stín zůstává tedy uvnitř, nežitý, neprojevený, nechtěný a potlačený. Bohyně se ujímá velení a všechny nedokonalé vlastnosti rázem nejsou vidět.

Pokud však nejsou vidět, začnou být cítit. Protože vše, co je v nás přirozené, včetně našich stínů, si žádá být uznáno a přijato. Naše slabost, slzy, smutek, strach, dokonce i hněv. Marně bude bohyně krotit své poddané, oni se nakonec vzbouří a převezmou vládu. Pýcha předchází pád.

Image dokonalé bohyně s dokonalým tělem, ezoterické éterické bytosti se sílou a vášní lvice, je podle mého názoru stejně zavádějící, jako nedávný kult anorektických modelek.

Tento novodobý ideál zapaluje touhu v mnoha ženských srdcích vyrovnat se bohyni na Olympu a vyžaduje přihodit více soutěživosti, závisti a žárlivosti do kolektivního pole. Upínání se k vnějšímu cíli a touha po dokonalosti a srovnávání opět jen vytváří chtění a frustraci.

Skutečná dokonalost spočívá v přijetí vlastní nedokonalosti.

Lidé se rádi ukazují v krásných barvách a mnozí z těch, kdo se prezentují jako duchovní vůdci, celebrity, lektoři osobního rozvoje, bohyně, kněžky, učitelé, zkrátka ti, co chtějí být nebo jsou považování za lídry, čelí mnoha představám o tom, jak by měl vzor lidství vypadat. Čím krásnější představy diváků, tím větší výzva pro lídra. Čím větší tlak na dokonalost, tím větší stín se tvoří. Proto kněží a duchovní vůdci často podléhají síle moci a trápí či zneužívají své oddané.
Lidé z ezoterických kruhů nebo lektoři osobního rozvoje se někdy bojí mluvit o svých stínech, chybách, nepěkných vlastnostech, aby nenabourali svou image a nepřišli o klienty a pozornost. Nikdo dokonalý však ve skutečnosti neexistuje a čím víc se člověk snaží působit, tím více ztrácí sám sebe, svoji sílu. Žádná z těch ezoterických královen či bohyní se ve skutečnosti nikdy nevyhne vlastní slabosti, bolesti, pocitům marnosti, smutku a osamělosti.

Člověk je krásný svojí opravdovostí. Image je jejím opakem.
Proto ženy, které si myslíte, že nejste dost ženské, mám pro vás jednu myšlenku. Jste „mužské“ proto, abyste se naučily milovat muže. Posílíte-li a přijmete svoji mužskou kvalitu v sobě, své bystré myšlení, intelekt, zručnost, vytrvalost, praktičnost a schopnost dosahovat cílů, budete o krok blíž ke své ženské bohyni. A pokud jsou vaši muži podle vás příliš zženštělí, pomalí, neschopní, jemní, nebo „zabrždění“, reprezentují jen váš vlastní odraz, váš stín, vaše nitro, které odmítáte vidět, protože váš zrak je příliš zaneprázdněný děním na Olympu.

Není nikdo tam venku. Naše mysl se promítá do všeho a do všech. V každém člověku vidíme jen svoji vlastní představu o něm, představu sebe sama. Až si toto uvědomíme, poděkujeme všem lidem v našem životě za nastavené zrcadlo, za to, že pro nás sehráli svoji roli, abychom mohli být zase o krůček blíž sami k sobě.

Radka Svobodová – terapeutka a průvodkyně na cestě k celistvému bytí