Myšlenka na dnešní den

„I ta nejprůzračnější voda se zdá ve velké hloubce temná.“

Joel Agee

Každý z nás je jako širé, nezkrotné moře, poslušné hlubším proudům, které jsou jen zřídka viditelné.  Zkusme vzít v úvahu, že nejhlubší část oceánu je stejně průzračná jako vlna na hladině, i když je lidskému oku, jež se houpe nad ní, neviditelná. Jak hluboko dohlédneme, závisí na klidu či nepokoji hladiny. A stejně jako nelze oddělit hloubku a hladinu oceánu, nelze oddělit ani ducha a psychologii lidské bytosti.

To naše nezkrocené proudy ozývající se z hlubin způsobují, že se vzdouváme a rosteme, potápíme a hroutíme. Ale základ ducha není ovlivněn bouřemi, které čeří hladinu. Řídí se řádem hloubky. Ovšem my, jakožto bytosti žijící v tomto světě, podléháme vždy obému: hloubce i hladině, našemu duchu i naší psychice. Ačkoliv nikdy nedohlédneme až na dno, za jasných dní – když jsme pokojní – poznáváme tu hloubku, která nás unáší. Bez turbulencí a úzkosti můžeme poznat oceán Boha.

V lásce, ve vztahu, v tom krátkém projasnění, kterému dává život vzniknout, vidím skrze vás, až kam moje oko dohlédne, a jsem navždy změněn. Pak přicházejí větry od východu a naráz jste celé zčeření, vaše hloubka se zdá zatarasená překážkami a já se ptám, kdo vlastně jste. Stává se to i tehdy , když člověk poznává své vlastní já. Je to nevyhnutelné. Pozorujte jakoukoliv část moře. Nikdy není úplně klidné. I když je tiché, jak se prostírá a nikdy nezmizí, odráží všechno. Stejně tak i naše pocity, které se na světle neustále mění.

Míra, do níž jsme viditelní a průzrační, závisí na tom, jak jsme klidní a jak mírumilovný je den. Nikdy však nejsme odstřiženi od svého ducha, stejně jako vlna není nikdy odstřižena od mořského dna. Strach ze života často přichází, když investujeme veškerou energii do okamžiku vlny, do turbulentního okamžiku naší psychiky.

Pokud je odhalení krátkou zkušeností prozření skrze povrch do nás samotných a do jiných, pak moudrost je vzpomínka na toto prozření v době, kdy jsou vody kalné.

Mark Nepo