Úplňková „velkopáteční“ inspirace

Nechej vše, co není tvým skutečným Já, zemřít… nechej to uvadnout. Postav se k tomu rázně; neměj výčitky svědomí či falešný pocit viny. Máš právo být opravdu sám sebou. Nadešel čas pro smrt starého , podmíněného já a pro znovuzrození nového, skutečného Já, které vždy existovalo v tvém nitru. Povstaň a užívej si krásy svého božského Ducha!

K vnitřní práci na sobě:

Popros své duchovní průvodce o podporu. Představ si, jak kráčíš loukou plnou květin. Všude kolem tebe voní jaro. Slunce na nebi jasně září a ptáci zpívají své nejlíbeznější písně. Pod nohama cítíš trávu a lehký větřík ti čechrá vlasy. Víš, že právě nadešel čas hodit za hlavu minulost a „nechat zemřít své staré já.“ Uléháš do trávy a hluboce se nadechuješ zlatého světla. Při výdechu cítíš, jak z tebe tvé staré, podmíněné já vychází ven jako stín, který ti už nepatří. Dýchej zhluboka dál, dokud tento proces neskončí. Po nějaké době pocítíš, jak jsi čím dál prosvětlenější. Díváš se na špičky nohou a ke svému údivu zjišťuješ, jak se celé tvé tělo mění v ryzí  zlaté světlo. Vstáváš a vnímáš, že v sobě máš nové já, jasné a zářící. Došlo k tvému duchovnímu znovuzrození. Jdi zpátky přes louku a poděkuj všem duchům přírody a zejména svých duchovním průvodcům za jejich podporu. Ujisti se, že jsi spojen a sladěn se zemí a ochraňuj se.

Afirmace:

Moje spása spočívá ve „smrti“ mého starého já.

Raduji se ze svého duchovního znovuzrození.

Znovu jsem se zrodil do svého skutečného Já.

Elisabeth Constantineová