K zamyšlení

„Můžete otrhat všechny květy,

ale jaro nezastavíte.“

Pablo Neruda

Jsme součástí rozsáhlého plánu života. Pokud jedinec zažije trauma nebo nějakou ztrátu, nestalo se to omylem. Máme vše potřebné, abychom se s nesnázemi statečně vyrovnali. Umíme přežít a sílit – podobně jako stromy na kraji kamenitého srázu musejí nejednou přestát bouřky, a přesto rostou do krásy. S důvěrou sázíme semínka, pečujeme o ně  zjišťujeme, že sice není možné kontrolovat celý svět, ale můžeme se přinejmenším postarat o zahradu svého života.

Pokud jste právě prožili bolest zlomeného srdce, budete potřebovat čas, než se vaše důvěra a víra v život obnoví. Ale nakonec se opět objeví. Nezapomínejte, že nejde  jen o vás. my všichni jsme zažili zradu, někdo zklamal naši důvěru, ublížil nám. Občas má řetězec křivd kořeny v dětství. Jindy začíná později: nevěra, zrada obchodního partnera, nesváry v rodině, ztráta domova nebo svévole úřadů. jakékoli narušení důvěry se hojí velmi těžce. Přesto se jí lze opět naučit. Moudrá důvěra není totéž co naivita. Je možné důvěřovat, a přesto chránit sebe i svůj majetek. Moudrá důvěra vyžaduje schopnost rozpoznat, co je důvěryhodné a hlavně – jakým způsobem důvěřovat sami sobě.

Můžeme důvěřovat tomu, že radost i trápení, které nám život nadělil, v nás mají probudit vnímavost ke svobodě. Trápení a ztráta jsou jako vysoká škola důvěry. Učí nás přežít a nalézt neotřesitelnou svobodu – svobodu ducha. Máme v sobě sílu zrozenou z odkazu tisícovky předchozích generací, které přežily a předaly nám život. Nyní je řad na nás. I když přijdeme o peníze, o práci, vztah či naději, není to konec. Podobně jako prasklinami v betonovém chodníku se tráva prodere ke světlu, i důvěra může opět vzkvétat. Bez ohledu na to, jak moc se trápíme, stejně platí, že na nás tam někde čeká něco nového a život půjde dál.

Jack Kornfieeld, Nic než přítomnost