Země prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí krásní lidé,

hovoří k Vám Země. Vnímejte mou přítomnost v sobě, neboť k vám hovořím a žiji prostřednictvím všeho, co cítíte ve svém těle. Jsem s vámi neustále spojena, a  proto mě vnímejte, neboť mám srdce, které bije, enci, kterou chcete ve svém životě na Zemi tady a teď přijímat. Dovolte si být mnou přijati.

Jsem mnoha způsoby vaše matka, neboť vás vyživuji prostřednictvím těla, které vám patří. Jazyk vaší duše a jazyk vašeho těla je v podstatě jedním. Duše, váš vyšší zdroj vedení a pravdy s vámi komunikuje prostřednictvím vašeho těla. Lidské tělo není jen fyzickou věcí, kusem hmoty, je to živoucí energie. Samotné je oživováno a nese poznání, které přichází z mé duše. A tak, když se inkarnujete do pozemského těla, přinášíte sebou vlastní vědění duše, vlastní pochopení a vývoj a vléváte si ho do formy pozemského těla, které nese moudrost ze mě: moudrost o životě na Zemi, „zákonech“, které zde platí,  tom, jak zde energie proudí a pohybuje se.

Je zamýšleno, aby vaše duše vstoupila do spolupráce s duší Země, se mnou, s tou, která hovoří. Jsem pro vás nástrojem a vy mě můžete používat. Chci vám pomáhat, podporovat vás a učit vás důvěřovat hlasu svého srdce. Srdce je součástí vašeho těla, je však také bránou k duši. Vaše břicho je místem, kde žije vaše vnitřní dítě, které je vaší autenticitou, nejhlubšími pocity, emocemi a touhami, še břicho je taktéž bránou ke zdroji životní síly. Vnímejte tedy tělo jako skutečný chrám své duše, živoucí chrám.

Nejste sami, vašim nejbližším přítelem je vaše tělo. Chce vám poskytnout všechny informace, které pro žití na Zemi potřebujete. Chce vám pomáhat činit volby založené na tom, co vnímáte a cítíte uvnitř. Začít se spoléhat na moudrost svého těla je pro vás možná největší výzvou, neboť způsobem, jakým jste podmíněni společností a tradicemi minulosti, jste začali přemýšlet ze své hlavy a chcete z tohoto místa kontrolovat a řídit život. Živoucí moudrost vašeho těla však nemá být takto strukturovaná a uvážlivá, tělo má svou vlastní dynamiku.

Dnes bych vám chtěla říct něco o důležitosti naslouchání svému vnitřnímu dítěti a svým emocím, o rozlišení mezi emocemi, které jsou čisté a přichází od samotného vnitřního dítěte, ivými emocemi – tak je nazývám –, kte ré nepochází přímo od vnitřního dítěte, ale jsou spíš překroucené a zdeformované myšlenkami z vaší hlavy. To jsou emoce, které prochází interpretací založenou na předsudcích z vnějších měřítek, které kazí a narušují funkci emocionálních signálů. To je pro vás velmi důležité, neboť uvnitř víte, že následovat své pocity je pro vás nejlepší.

Snažíte se orientovat na své pocity, na to, co vám hovoří vaše srdce, duše. Přesto tu zároveň existují všechny druhy odporujících emocí, skrze které nedostáváte jasnost a které vám už neumožňují následovat své pocity tak snadno, ja k tomu bylo dřív. Ráda bych proto učinila rozlišení mezi emocemi, které vyvstávají přímo z čistoty vnitřního dítěte, a me zi narušujícími či interpretovanými emocemi, které mají jinou atmosféru, které jsou méně přímé a čisté a často kombinací hodnocení a potlačených emocí.

Žádám vás, abyste nyní šli ke svému vnitřnímu dítěti a umožnili, aby se objevil obraz, jak to nyní s ním nebo s ní vypadá. Vaše vnitřní dítě je spontánní, umožňuje svým emocím, aby byly spatřeny bez jakéhokoli filtru. Číst emoce dítěte není komplikované, můžete to získat pohledem na jejich malé tváře: hněv, zmatenost, úzkost nebo entusiasmus, radost, potěšení. To jsou hlavní emoce, které od dítěte přichází nefiltrované. Co se však stane, když je původní proud zablokován, potlačen nebo přesměrován vnějšími měřítky? Dítě je za primární emoce potrestáno,  se často odehrává už během vaší výchovy. Převážná většina rodičů neví, jak se vypořádat se silou primárních emocí, a tudíž přesměrované emoce nabírají svůj vlastní život a dochází ke zkreslení.

Dám jeden příklad: dítě cítí spontánní smutek. Existuje konkrétní příčina – něco nemůže mít nebo se něco děje – a dítě pláče, pro tože je nahněvané. Ukazuje svůj smutek prostřednictvím slz a zoufalství. Rodiče říkají: „Nemusíš plakat, protože…“ a dávají dítěti všechny druhy důvodů, proč věci nejsou tak špatné, jak si dítě myslí. Rodič, dospělý, se  pokouší utlumit smutek namísto jeho přijetí. Pokud je smutku dovoleno projít, umožněno dítěti zklidnit se, pak dítě přirozeně najde způsob, jak nastolit rovnováhu. Smutek nebude trvat věčně, ale zdá se, že se dospělí emocí bojí a snaží se je pak okamžitě omezit nebo v zárodku utnout.

Co se však dítěti děje, když mu není umožněno projevit tuto emoci přímo nebo jen částečně? Dítě si spojuje s emocí hodnocení, neboť si začíná myslet: „Není dobré projevovat smutek. Být smutný vlastně není dobré. Neměl by být, je neakceptovatelný.“ Dítě pak tuto „lekci“ obsáhne a bude reagovat stejným způsobem, když bude znovu vyzváno, aby své emoce ovládalo nebo  když bude pokáráno. Emoce nezmizí, je to živoucí energie, která nemůže být uvolněna prostřednictvím hlavy, a tak potlačené emoce zůstávají a vytváří v dítěti nepokoj. Namísto nevinné, spontánní síly, kterou emoce původně nesou, musí být nyní svrhnuta a jít „do hlubin“, což nakonec nese sílu nepokojnou nebo dokonce toxickou. Když je dítě neustále káráno a řízeno, aby systematicky skrývalo nebo kontrolovalo své emoce, pak se začíná v dítěti vytvářet nádrž pohřbených emocí a díky tomu pak dítě může nakonec projevovat narušené chování.

Emoce se chce projevit sama přirozeně a opravdu to není problém, který je třeba vyřešit nebo odsunout, je to přirozené vyjádření pozemského těla, vypuštění. Funkce tohoto vypuštění je velmi důležitá, aby se mohla nastolit rovnováha mezi tělem a emocí. Když zrušíte toto vypuštění, vytváří to v dítěti, a po zději v dospělém, vzorce emocí, které jsou blokovány silou hodnocení, která  jsou neustále předávaná  dítěti a nyní také dospělému. Emoce sílí a okamžitá síla emoci vzdoruje, aby ji zadržela. Může to být smutek, ale také hněv, strach nebo stud – může to být cokoli.

Když se tyto emoce zruší a není jim umožněno, aby byly prožité nebo vyjádřené, naberou jiný tón, jiný „náboj“. Dlouho zadržovaný hněv se může například stát toxickým, přeměnit se na hořkost a nenávist nebo na cynismus a dokonce i na depresi. V depresi jste schopni vidět nejzazší formu emoce, která byla otočena dovnitř a nikdy ji nebylo umožněno vyjádření ven. Osoba už nevidí zdroj původní emoce, neboť spojení s vnitřním dítětem je mimo jeho dosah. Pokud byste této osobě řekli něco jako: „naslouchej svým pocitům“, pak to pro ni bude velmi těžký úkol, neboť je odpojená od svého vnitřního dítěte. Mnozí z vás jsou touto osobou, která se naučila držet své původní emoce pod kontrolou, skrývat je, blokovat je nebo je předat k přezkoumání seznamu hodnocení, které vám říkají, co je dovoleno a co není. Naslouchat tedy svým pocitům není obvykle tak jednoduché nebo samozřejmé.

Jak učiníte rozdíl mezi čistými zprávami od svého vnitřního dítěte a vyrušujícími a zkreslenými impulsy sklíčeného dospělého, kterým jste se do jisté míry každý stal? Jak rozpoznáte mezi těmito dvěma impulsy rozdíl?

Běžte zpět ke svému vnitřními dítěti, které jste viděli na začátku, a vní mejte jeho přítomnost. Vnímejte na chvíli jeho nevinnost, neboť je velmi čisté a přirozené. Je citlivé a zranitelné, ale taktéž velmi silné a čisté. Umožňuje, aby se všechny emoce projevovaly jako přirozená síla, která jimi protéká a pak odvane.

Kde ve vašem těle vnitřní dítě sídlí? Na chvíli to vnímejte. Odkud hovoří a jak je slyšeno? Vnitřní dítě vás pozý vá, abyste k němu poklekli s něžností. Dítě přirozeně vyvolává něhu, neboť je tak bezelstné. Nevinnost je pro dítě typická. Držte se tohoto obrazu nevinného a spontánního dítěte, které není ve vaší hlavě ale v srdci nebo břiše.

Nyní vnímejte, co se pohybuje směrem k tomuto dítěti zevnitř, když se spojíte se svou hlavou a hodnoceními, která  jsou zde stále aktivní. Jaký druh proudů z vaší hlavy k tomuto vnitřnímu dítěti proudí?

V každém z vás stále žijí úsudky z minulosti, věci, kterým nedovolíte, aby byly přítomné, což vás činí myslet si, že to, co děláte by mělo být lepší nebo jiné. Jsou to ta nutkání, která jsou uvalena na vaše vnitřní dítě, sledkem toho se dítě cítí v nepohodlí a nevítané. Tyto instrukce, které jste si vytvořili o tom, co nemůžete a co byste neměli cítit, stá le žijí ve vaší hlavě, přestože nejsou v souladu s vaší emocionální realitou. Kdo tedy vyhrává? Vše původní emoce nebo diktátor ve vaší hlavě, který mění emoce na něco „nepřijatelného“?

To, co se děje v energetickém poli vaší hlavy, je  lež, maskování vaší původní emoce. Tímto způsobem je  vnitřní dítě vsazeno do vězení a izolováno, což činí spojení s vašimi pocity často velmi obtížné. Nejdříve si potřebujete uvědomit lež nebo lháře ve vaší hlavě a to volá po jisté jasnosti v chápání sebe sama. Protože to, co je ve skutečnosti lež, jste se naučili mít jako pravdu: „takto se musíš chovat, tak to nemá být, toto není dovoleno.“ Nejdříve tedy musíte odhalit lháře v sobě a to vyžaduje odvahu a jasnost mysli, neboť lhář ve vás přijal identitu, svůj vlastní život. Tato identita často určuje, jak se prezentujete vnějšímu světu, je to však maska, falešná persona, kterou jste vytvořili, abyste jako vyrůstající dítě přežili a abyste později zapadli do společnosti.

A tak jsou ve vašem životě dvě role, které zde nazývám „lhář“ a „původní dítě“.

Označením části vás jako „lháře chci tento aspekt vás samých soudit, neboť je téměř nevyhnutelné, že existuje v každém, kdo vyrůstá způsobem, jaký jsem popsala výše. Přesto je to role, se kterou se počítá. Lhář vám posílá všechny druhy signálu, které vám říkají, co máte a nemáte dělat, lhář vás odrazuje od dělání určitých věcí a pokouší se vás přesvědčit dělat věci jiné. A někdy s ním souhlasíte, neboť si skutečně myslíte, že je to správné.

Proto, abyste nalezli, zda je něco opravdu pravdou, je extrémně důležité spojit se se svým tělem a pohlédnout na emocionální realitu vašeho vnitřního dítěte. Snažte se vnímat rozdíl. Pokud se přemlouváte do něčeho od lháře, není to tón lásky a jemnosti, je donucovací a má potřebu vnucovat omezení. Na druhou stranu, když sestoupíte z hlavy do břicha, realita dítěte se zdá být otevřenější, jemnější, nevinná a mnohem pevnější a spolehlivější.

Vnímejte tento rozdíl v energii: přesvědčivý, často netrpělivý proud ve vaší hlavě a jemnou, nevinnou, otevřenou a stabilnější energii dítěte ve vašem břiše. Pevně se nyní pro toto dítě rozhodněte, umožněte mu skutečně prožívat vše, co cítí, a  vnímat sílu a hodnotu, když tak činí, i když nevíte, co opravdu potřebujete, když je dítě například velmi nahněvané, smutné nebo zmatené.

Nechejte dítě být a nesnažte se ho omezovat. Umožněte energii, aby na vás přirozeně působila prostřednictvím toho, co dítě cítí, a pok uste se vaši „hlavu“ odsunout, když tak činíte. Pak se dítěte zeptejte: „Co nyní ve svém životě potřebuješ, abys bylo šťastnější, radostnější, veselejší?“ Vezměte dítě do náručí a pak s ním splyňte do břicha. Je to posel života, přijímá informace z vaší duše a chce vám je předat v pozemské formě čisté emoce. Propusťte soudce ve své hlavě a důvěřujte tomuto dítěti. Vnímejte podporu Země. Já jsem duší Země a ráda bych vás zahalila láskou a silou. Pozý vám vás, abyste znovu důvěřovali původní přirozenosti, která je čistá a nevinná jako zvířata, rostliny a květiny.

Moc vám děkuji za vaši pozornost.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

Překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz