K zamyšlení

„Dnešní svět nechápe potřebu muže či ženy být o samotě. Zdá se někdy až nemožné druhým tuto potřebu vysvětlit. Jakákoliv jiná výmluva je přijatelnější. Pokud si uděláme čas na obchodní jednání, návštěvu kadeřníka, večírek nebo nákup, nikdo nic nenamítá. Pokud však řekneme: ‚Nepřijdu, v tu dobu chci být sám/sama‘, pak jsme považováni za nezdvořilé, sobecké nebo přinejmenším divné.
Co to vypovídá o společnosti, kde být sám je podezřelé, kde se za to potřebujeme omlouvat, hledat jiné výmluvy, nebo to dokonce skrývat, jako něco tajného?
A přitom jsou to jedny z nejdůležitějších okamžiků lidského života – když jsme sami. Jen v takových chvílích máme možnost objevit a dotknout se některých pramenů. I umělci vědí, že potřebují být sami, když chtějí tvořit. Spisovatelé potřebují být sami, když nechávají průběh svým myšlenkám. Skladatelé, když chtějí skládat. A svatí, když se chtějí modlit.“