O citové závislosti

Jestliže je člověk závislý, je vzdálen svobodě a ocitá se na opačném pólu, než je autonomie.
V širším smyslu znamená závislost sklon podrobit se něčemu vně sebe, co ovládne náš život.
To nás vrhá do nezdravého vztahu, do určité formy bezmoci vzhledem k objektu naší závislosti.
Ztrácíme nad sebou kontrolu – ať se jedná o závislost chemickou, nebo citovou, představuje nutkání, které je třeba uspokojit, vyjadřuje nepříjemnou nerovnováhu a zahrnuje v sobě bolestné odvykání.
Závislost je pád do umělého ráje, do něhož se noří zranitelný člověk hledající vně sebe to, co nenachází uvnitř sebe.Mezi různými druhy závislostí tou hůře uchopitelnou je citová závislost.
Je zřejmé, že citová závislost může mít více podob a projevovat se v různých typech vztahů. Může jít o závislost milostnou, sexuální nebo rodičovskou.
V podstatě se jedná o neukojitelný nedostatek lásky, o nesnesitelný strach citově závislého jedince, že přijde o vztah.
Potřeba lásky tohoto jedince je přemrštěná, nutkavá, neukojitelná a vede ho do začarovaného kruhu, v němž se sám sobě a skutečnému zdravému a rovnoprávnému vztahu vzdaluje.

Citová závislost je protikladem sebelásky.
Citově závislý se nenaučil rozvíjet lásku k sobě ani si sám sebe vážit.
Chce být za každou cenu milován a přitom neví, co znamená milovat sám sebe.
Sní o lásce, která by zaplnila nesmírnou prázdnotu, jež ho zaplavuje, i když v podstatě nevěří, že by byl hoden lásky takový, jaký je.
Závislý člověk je ve velkém ohrožení, že bude vůči sobě tolerovat invazivní a nespravedlivé chování.
Otevírá se tak určité formě znásilnění ve věcech, které se týkají jeho osoby, znásilnění, jehož je spoluviníkem.
Jeho svoboda je tedy v rukou někoho jiného..

Protože je hladový po lásce, chytá se prvního, kdo se namane, je bezmocný vůči své existenci a pateticky stále trpící a prázdný.
Citová závislost se živí strachem z opuštění. A také pocitem viny a studem.
Citově závislý, to je tajně zamilovaný „modloslužebník“, který zbožňuje ikonu.
Nejde o skutečný vztah, ale o honbu za přeludem vášnivé lásky.
Jeho závislost ho vede k tomu, že se stále a v čím dál větší míře podřizuje.
Stává se služebníkem své kočky. Jeho pes ho vodí na vodítku. S úsměvem posbírá listí, které mu soused naházel na zahradu.
Je mu ctí, že může sloužit, je šťastný, že se může obětovat.
Je vzdálený svým emocím. Prožívá je přes někoho jiného.

Přestože má citová závislost velmi negativní vliv na život člověka, který jí trpí, existuje způsob, jak se jí postupně zbavit.
Proces uzdravení zahrnuje leccos, nikoli však spontánní uzdravení. Jedná se o dlouhodobou záležitost, během níž člověk začne znovu ovládat svůj život.
Mylné vnímání a autodestruktivní chování musí vyměnit za postoje, které pro něj budou příznivé.

Z knihy: Citová závislost: jak se z ní vymanit, z originálu: De la dépendance affective à la recouvrance
Autorka: Marie-Chantal Deetjens

Zdroj: FB