Moje tango obsahuje velikou škálu emocí. Lásku, bolest, strach, žárlivost, nervozitu…Moje tango je někdy pěkně divoké, teatrální, silné, uplakané a uražené. Já už tančit nebudu! A už vůbec na sobě nebudu pracovat! Protože k čemu mi to je, když se pořád vracím na začátek? Já chci být už někde jinde, přece. Ale nejsem… Mohla bych pokračovat ve výčtu všech věcí, které bych mohla a nemohla…
A dost.
Moje tango je léčivé. Moje tango je alchymie. Od té doby, co tančím, jsem si koupila nespočetně šatů, halenek, růží do vlasů, náušnic. Každý týden nové silonky, protože si je většinou ve víru tance roztrhnu. Hojivou mast na palce, neboť si je ( sama) nakopnu. Tango boty. Já mám troje, ale znám ženy, které mají i deset a více párů. Rtěnky. Make up. Parfémy. Voňavé tělové máslo. Začala jsem chodit rovně a už se tolik nehrbím. Mikiny, které jsem nosila dříve, jsou zahrabané vzadu v šatníku. Koukám se mužům do očí a většinou pohledem neuhnu. Směju se. Prožívám. Pláču. Říkám to, co si myslím.
Moje tango je vstupenka do světa světla a stínu. Jing jang. Moje tango jsou dvě cesty do Argentiny a návštěva Uruguaye. Teskný bandoneon, který nás provází v tanci. Buenos Aires, empanády a kafe na stojáka v San Telmu. Tancuji až do rána, zpocená, ale šťastná. Procházím se bosky v Montevideu na pláži. Moje tango je film Vůně ženy a první tanec s Nigelem. Tančím, abych si uvědomovala, že žiju. Že umím objímat. Že jsem schopna dávat a přijímat.
Kolega mi v práci řekl, že jsem sice Češka, ale objímám jako pořádná Latina. Prý vroucně. To je snad největší poklona, kterou mi kdo vysekl. Vroucně objímat cizí lidi jsem dříve neuměla. Tango mě naučilo být otevřená, všímavá, vnímavá. Nebojím se už tolik. A když se bojím, dám to do tance. Štve mě práce? Prostě to vytancuju. Bolí mě hlava? Prášek na bolest hlavy u mě doma nenajdete. Tančím. Argentinské tango, pokud si jej opravdu pustíte do života, vás změní. Nechte ho vás změnit. Poddejte se tomu. Tango vyžaduje čas. Dala jsem si ho. Tancuji, pak mám pauzu a klid. Ticho. Žádné tango. Přijdou frustrace, že jsem zpátky, kde jsem byla. Ale vyvztekám se a jdu dál. Učím se. Tango je moje cesta vyjádření určité části mého já.
Moje tango je rituál. Sprcha, umyté vlasy, oholené nohy. Tělový peeling. Silonky a šaty. Make up a stuha do vlasů. Mašle. Vlasy rozpuštěné, v culíku. Parfém. Rtěnka! Moje tango je milonga a povídání si s ostatními. Moje tango je společnost a hudba a učitelé a Buenos Aires a Argentinci a Uruguayci a láska a emoce a dotýkání se. Vůně toho druhého. Moje tango je, když mě zašimrají něčí vousy na tváři. Tančíme tak blízko sebe…Moje tango je lidskost. Já ti něco řeknu, ty mi něco řekneš – oba dva si povíme něco z našeho dne, momentu, vteřiny, minuty, hodiny, života. Povíme se to a třeba se nám to vůbec nebude líbit. A třeba bude.
Moje tango je být zamilovaná do tance. Moje tango je muž a žena spolu. Naproti sobě. Koukají se do očí. Moje tango je sentiment, bolest. Chci se za tebou vrátit, ale nemůžu. Chci tě mít, ale nikdy tě mít nebudu. Emoce, které potlačuju, se občas vyplaví. Moje tango je tanec sdílený lidmi po celém světě. Radostný i krutý tanec. Jak říká Radka Šulcová (tanečnice a učitelka pražské školy argentinského tanga Caminito )– Tango není žádný recept na štěstí. Ale má moc vás proměnit. Pokud si to dovolíte.
Moje tango je Argentina a touha opět se tam vrátit.
Kniha Cabeceo – Rozhovory o argentinském tangu obsahuje třináct rozhovorů s učiteli, DJs a tanečníky/tanečnicemi argentinského tanga, kteří působí v Praze. Knížka by nevznikla, kdyby neexistovalo argentinské tango … a kdyby jej Kristina Vojířová jednoho dne nezačala tančit, a později i hluboce vnímat. Vzdává jí hold těm, kteří argentinské tango začali tančit, učit, rozvíjet v Praze, tak daleko od původní země, kde tango vzniklo…. a zároveň skrze tanečníky a jejich tanec tak blízko se všemi, kteří sdílejí touhu po splynutí v hudbě a tanci argentinského tanga.
Kristina Vojířová, www.cabeceo.cz
Přidat komentář