Vzpomínka Karla Gotta

„Ale na jedno světélko z dětství si přece jen vzpomínám, myslím, že to bude ta nejstarší vzpomínka, i když teď mi připadá, jako by se odehrála dnes v noci. To mi byly asi 3 roky. Ležel jsem na posteli ve svém pokoji a najednou vidím, jak se otevřou dveře a vchází žena zahalená do závoje jako nějaká Indka a kolem ní se klene zář. Naprosto jasně to vidím i teď. Přišla k posteli, naklonila se nade mnou a přesto jsem její obličej neviděl. Něco mi říkala, čemu jsem nerozuměl. V první chvíli jsem se bál, ale pak jsem byl klidný. Jedno vím určitě. Nebyl to žádný sen, nespal jsem. Prostě to vím. Od té doby věřím, že každý z nás, nebo možná jen někdo, máme někoho, kdo nás vede životem a určuje náš osud. Od té doby vím, že duchovno je blízko nás, nikoli na nebi.“
Karel Gott
Jak to vidí Gott – Rostislav Sarvaš a Karel Gott. Studio pět, 1992

Zdroj:https://hledani.gnosis.cz/kdy-nabyvame-sebe/