Nedělení chvilka poesie

ten houslí tón,

jejž podzim roní,

mé srdce jal

jak stesk a žal

monotonní.

Dech chytám již

a blednu, když

hodiny bijí,

a mysle zas

na dávný čas

slzy liji.

Jdu zadumán,

mě nese van,

jak vítr svistí,

hned sem a tam,

jak byl bych sám

suché listí.

Paul Verlaine, překlad: Sigismund Bouška