Cesta Pouští

Marie Magdaléna prostřednictvím Pamely Kribbe

Drazí krásní lidé,

já jsem Marie Magdaléna. Patřím k vám, jste rodinou mé duše. Jsem tu mezi rovnými, podobně smýšlejícími lidmi a každý z vás má podobný cíl jako je ten můj. Nejsem tu z mé strany přítomna jen já, tento pokoj je naplněn bohatou energií vašich průvodců a pomocníků. Chtějí vás obejmout. Chceme vytvořit kanál, kterým můžete přijímat to, co potřebujete: lásku, útěchu, podporu.
Přijímejte to vše s otevřenou náručí, tolik si to zasloužíte. Život je pro vás takový boj. Snažíte se přežít a udržet si svůj vlastní svět, svět, který s vámi v mnoha ohledech nerezonuje a neodráží nejhlubší neklid vaší duše. Pro mnoho z vás je život na Zemi jako svízelná cesta skrz pustou poušť. Chybí tu nějaký směr, jasná cesta, pohled na to, co leží před vámi. Cítíte se tu sami a já se vás chci dotknout, cítit vaše srdce a připomenout vám, kdo jste.

Právě jsem řekla, že mé cíle jsou stejné jako ty vaše. Všichni jsme tu na Zemi, abychom pomohli, podpořili a urychlili transformační proces, ve kterém se lidstvo nachází. Vy jste učitelé nové éry a uvažujete o tom, jak byste mohli pomoct změnit vědomí na Zemi. Učiníte to tak, že umožníte, aby se ve vás zrodilo nové vědomí. Přinášíte úrodnost poušti. Pečujete o poušť svým nově zrozeným vědomím. Takto na Zemi povstává nový život.

Nový růst a rozkvět se objevuje na místech, kde vládlo sucho a pusto. Na místě, kde dlouhou dobu převládal strach a moc a kde bylo uvědomování a inspirace v lidech zakázáno. Ani na chvíli nemyslete, že tu vykresluji obraz vaší historie příliš ponuře, protože vy nevíte, jaké to je prožívat v životě lehkou a pravdivou radost a naplnění. Zapomínáte na to, jaké to je být lidským dítětem, které se cítí v bezpečí, zatímco žije mezi Nebem a Zemí, jaké to je hrát si svobodně s věděním, že jste zrozeni z elementů Země a jste tu vítáni, jaké to je být vedeni Nebesy a jejich energiemi, které vám odtud pomáhají. To je skutečná radost. Takový by měl život na Zemi být. A i přesto je v životě mnoho, co se učit, objevovat a prožívat, a zatímco tak činíte, vědět, že jste v bezpečí. To je to, po čem mnoho z vás touží: po životě zakotveném v bezpečí a jistotě, v lásce a vřelosti. Vidím, jak po tom toužíte, a vy to také můžete mít.

Toužíte po tomto jiném světě, po této úrovni vibrace, kam skutečně patříte. Ochraňujte tuto touhu, neboť je jako světlo, které vás vede. Zároveň vás žádám, abyste pohlédli na to, co ve vás ještě nedošlo tak daleko, na ty části, které se zasekly ve starém a jsou stále jaksi připoutané k poušti, k pustotě a suchu. Pravdou je, že uvnitř každého z vás jsou části, které jsou stále připoutané ke starému, které stále nejsou schopné pustit a růst s novým. Zároveň se tu však v srdcích lidí odehrává masivní změna, ve světě se odehrává růst vědomí. Existuje ve vás narůstající touha být přirození a spontánní a jak jsem již právě popsala, ta by se měla vyvinout z pocitu bezpečí.

V tomto procesu jste poslové, průkopníci. Každý z vás nese zárodek toho, že je učitel, průvodcem pro ostatní. Zároveň jste také hozeni do nejhlubší propasti, toho, co nazýváte „temná noc duše“. Právě, když chcete dosáhnout nového teritoria, když chcete dobýt novou půdu, musíte nejdříve zcela opustit staré místo s jeho zakořeněnými energiemi strachu, bolesti a hodnocení, místo, ve kterém se stále držíte.

Když jste tedy učiteli nebo v procesu stát se jimi, nejdříve jste hozeni do hloubek, abyste objevili vše, co potřebujete uvolnit a co vás spojuje se starým. Až se zcela oddáte otevřít své vědomí novému, budete doslova vrženi do hlubin. Proto jsme tu všichni s vámi: já, vaši průvodci spolu s ostatními učiteli. Chválíme vás za vaši odvahu, neboť předtím, než jste započali tento život na Zemi, jste věděli, že tohle bude období přeměny, ve kterém budete čelit a setkávat se s nejhlubšími částmi sebe sama. Činit tak je klíčem k bráně nového.

To, co z vás dělá tak statečné je to, že jste se odvážili skočit bez toho, aniž byste přesně věděli, jaké hloubky na vás čekají. Když se inkarnujete, když se vrhnete do nového pozemského života, ztrácíte jasnost a přehled, který jste jako duše v říších za Zemí měli. Noříte se do ignorace a zapomenutí s hlubokou jistotou, že naleznete cestu zpět Domů, že budete vědět, co máte dělat. To je odvážný akt a já chci, abyste se za to pochválili.

Když nevíte, jak ve svém životě postupovat, jak se vypořádat se svými úpornými vzorci strachu, bolesti nebo deprese, pokud máte pocit zaseknutí, pak vězte, že jste se na tuto cestu vydali s ohromnou odvahou a z obrovské inspirace, abyste na Zemi přispěli novému vědomí. V jistém smyslu se obětujete a to tím, že se vzdáváte všeho v sobě, všeho, co je staré a úzkostlivé, abyste mohli zakusit nové. A když tak činíte, můžete být taktéž příkladem pro druhé.

Nyní je důležité pochopit povahu tohoto odevzdávání. Není to tolik obětování pro druhé nebo pro svět. Je to hluboké pokleknutí před svým vlastním jádrem, do toho, co přesahuje vaše lidské vědění a lidskou vůli, je to pokleknutí před svou vlastní velikostí jako duše. V tomto životě je vašim cílem dát skutečnou prioritu své duši a jejímu osudu, i když vás někdy jako lidskou bytost svíjí bolest a občas vás naplní znechucením a zoufalstvím. Žádám vás proto, abyste měli úctu k sobě a ostatním, co prochází podobným procesem.

Nesuďte, neboť hloubka něčí „temné noci duše“, temnoty, kterou on nebo ona podstupuje, neříká nic o tom, kde tato duše, tato lidská bytost stojí na vnitřní cestě. Je to jistě známka síly a odvahy chtít velmi hluboce čelit částem sebe sama a tohle setkání se někdy zdá, že přichází zvenčí. Někdo se například musí vypořádat s vážnou nemocí nebo obrovským neúspěchem na úrovni lidství a vy říkáte: „Už to nechci, chci se toho zbavit a žít ve světle.“ Přesto ve vás existují hlubší úrovně, které říkají této temnotě „ano“, části vás, které to vnímají a vědí: „Někde uvnitř mě tuto životní zkušenost potřebuji. Tato temnota chce být spatřena, má to pro mě význam a i přesto, že ječím a křičím bolestí a strachem, důvěřuji tomuto procesu.“ To je vaší největší výzvou: důvěřovat „temné noci duše“.

Je velmi lidské ztratit jistotu. To, co je třeba, je soucit a pochopení, když svou důvěru ztratíte. Když všechno světlo zmizí, soucit je energií, která vytrvává nejdéle a dosahuje nejdál. Myslet si, že víte, co je pro druhé nejlepší, nebo dávat dobře míněné rady není způsob, kterým se v tísni s druhými nebo sami se sebou, pakliže se tak cítíte, spojíte. Je to skrze soucit. Být vedle druhého a skutečně naslouchat a chápat, obklopit druhého lidskostí, úctou a respektem je energie, která druhému, který cestuje „temnou nocí duše“ přináší největší léčení.

Často, když jste v nejnižším bodě „temné noci duše“, nemůžete sami sobě tento soucit dát, když v sobě čelíte nejtemnějším částem, které odmítáte. Nemilujete se a možná se dokonce nenávidíte. Máte předpojaté názory ohledně toho, kde stojíte, kde byste měli být, co byste měli udělat. Často si libujete v předsudcích a sebekritice, v lítosti a výčitkách, díky kterým uvíznete. To je opak soucitu pro sebe sama.

Tohle jsou nejhlubší vrstvy, do kterých se může lidské vědomí potopit. Vrstvy strachu, sebezapření, hněvu, lítosti, vzdoru, deprese. Klíčem je, že se odvážíte natáhnout ke mě ruku z pocitu rovnocennosti, neboť já vás chápu, vidím vás a naslouchám vám. Vytvořit si navzájem prostor je to, co můžeme jeden pro druhého udělat. Nyní je tohle tolik třeba. Lidská bytost, která dosáhla hloubek „temné noci duše“, je určitým způsobem sama, ale je velký rozdíl, když lidé podpoří své kamarády bez hodnocení a z pozice rovnocennosti.

Vidíte, tohle je také v jádru učitelské profese nové doby. Nejde o kázání z tribuny nebo z knih plné moudrosti, ze vznešených znalostí s vyššími principy, je to o opravdovém pokleknutí vedle druhého a podání ruky v rovnosti. Neboť vy víte, co jste v této hloubce prožili, nebo už jen z pocitu, že byste tam někdy v budoucnu mohli být i vy. Pokud dokážete v tomto prostoru s druhým být a dokážete této osobě poskytnout přijetí a pochopení, pak stojíte oběma chodidly v nové zemi. Obětovali jste své ego, které „ví líp“ a chce udržovat kontrolu.

Na úrovni spirituality můžete mít taktéž ego plné vysoce míněných názorů, přesto je jen málo zakořeněno v lidském bytí a není plynulé a pružné: příliš neoblomné a strnulé. To, co se odehrává během „temné noci duše“, je, že jste žádáni a vyzýváni, abyste propustili všechny své strnulé názory a šli opravdu s tím, co je živé, s tím, co se skutečně děje. Druhá osoba vám s tím může pomoci, avšak vy musíte na své nejhlubší úrovni pustit.

Věřte, že jste v pořádku takoví, jací jste, že jste nevinnými dětmi života, které se nemusí bránit, dětmi, které jsou na Zemi v bezpečí a pod ochranou Nebes. Znovu tohle cítit je to, kam vás chce „temná noc duše“ vzít. Cokoli, co není vaše, cokoli, co je falešné, nepoddajné a strnulé – zvláště, co se týká sebe sama – potřebuje být uvolněno. A to bolí, protože můžete být k strnulosti a tvrdosti připoutaní a to vám jaksi poskytuje falešný pocit jistoty, není to však živé, není to skutečné.

To, co jste, je vibrující zdroj světla – proudící světlo. Představte si, že je tento zdroj světla ve vašem břiše a odtud proudí vibrující energie k vašemu srdci a do celého těla. Tato energie je životodárná a nová, činí Zemi plodnou. Vnímejte tuto energii uprostřed svého břicha. Je to energie, která přichází přímo od vaší duše a je tak silná, že prolomí staré pasti a struktury, které jste pěstovali, umožněte tedy této energii proudit.

Vy jste již vnitřně dosáhli velmi mnoho. Buďte na sebe hrdí, poznejte svou vlastní velikost. Neváhejte dát prostor světlu, které skrze vás září, a dělání, které nemá nic do činění s egem. Jde o odevzdání se, nezadržovat to, co vámi proudí: radost, pochopení, moudrost, soucit a světlo – velmi uzemněné světlo, které nesoudí.

Všechny vás zdravím ze svého srdce. Vnímejte ještě jednou energii síly a světla. Rádi bychom vám dopřáli tuto koupel energie a světla – jen tomu řekněte „ano“. Milujeme vás a hluboce si vážíme toho, kdo jste.

© Pamela Kribbe
www.jeshua.net

překlad: Denisa Vaňková
www.jeshua.cz