Kniha, které mě zaujala

Přátelé,

určitě jste si všimli, že na svých stránkách ráda uvádím myšlenky Osha, stejně tak jako poesii a úvahy perského mudrce Rúmího.

Nově vyšlá Oshova kniha Moudrost písečných dun s podtitulem Rozpravy o súfismu mě nadchla a potěšila.

Súfijci nepoužívali pojem „súfismus“, toto pojmenování přišlo zvenčí. Súfijci nazývali svou „cestu“ Tassawuri“. Tassawuri znamená být zamilovaný do existence.

Súfijci jsou skvělí vypravěči. Usrknou si čaje nebo kávy, posadí se na nějaké útulné místo, ve vzduchu povlává teplá vůně… a vyprávění může začít. Příběh, který mistr vypráví, vám nabídne jen vodítka, náznaky – ale velmi mocné, velmi pronikavé. Jediným úkolem žáka je naslouchat. Nikoli soustředěně, nýbrž vnímavě, s otevřeným srdcem, bez napětí, bez očekávání. S požitkem… Příběh vám vydá své tajemství, jen když nasloucháte s hlubokým požitkem.
Příběhy byly vždy tím nejlepším učebním materiálem. Jsou živé, poutavé a velmi jednoduše nám zprostředkovávají základní lekce života. Tato kniha předkládá speciální výběr Oshových komentářů k jedinečným příběhům ze světa súfismu.

Súfijské příběhy nejsou filozofické. Jsou to jen náznaky, šepot. Súfismus nekřičí, šeptá. Jen ti, kdo jsou připraveni vnímavě, empaticky naslouchat, kdo jsou připraveni s odevzdáním a důvěrou otevřít své srdce, jen ti pochopí, co je to súfismus a jaké je jeho poselství.

Počínaje příběhem řeky, která se setkala s pouští, strachem a pochybnostmi poslechnout tajemný hlas, který naléhal, aby se poddala a vypařila se do náruče větru… vás Osho zve do světa súfismu, abyste objevili význam důvěry, moudrost srdce a hodnotu nelpění, umění pustit věci z rukou a dovolit, aby se odehrály po svém. Jen tak se přemístíte za hranice každodenního světa, jen tak budete transportováni do bytí. Jen tak se vás může zmocnit vítr, aby vás přenesl přes poušť, přes pustinu mysli.

Úryvek z knihy:

Chci vám vyprávět příběh. S příběhem se nehádáte. Příběhu nasloucháte jako dítě. Radujete se z jemných nuancí, z nečekaných proměn děje, a pomalu se stáváte součástí příběhu. Ladíte se na to, co vám chce říct. Čím jste vnímavější, tím víc se vám otevře, tím hlouběji, vás zavede.

A nyní příběh… jeden z nejkrásnějších. Každé slovo přetéká významem, musíte objevit duši každého slova…

Příběh písečných dun: Odevzdejte se větru

„Říčka pramenící ve vzdálených horách protékala rozmanitými krajinami, až jednoho dne konečně dorazila k poušti. Stejně jako si poradila s ostatními překážkami cesty, pokusila se zdolat i tuto, avšak jakmile vkročila do písku, její vody zmizely.

Byla si jistá, že jejím osudem je překročit poušť, ale nenacházela způsob, jak toho dosáhnout. najednou zaslechla tajemný hlas z hlubin samotné pouště: „Vítr poušť přelétne, i řeka ji může překročit.“

Řeka namítla, že chtěla projít pouští, avšak sotva do ní vstoupila, písek její vodu vsákl. Vítr umí létat, proto může překročit poušť.

„Pokud chceš téct podle svého zvyku, nikdy se přes poušť nedostaneš. Buď zmizíš, nebo se z tebe stane mokřina. Musíš nechat vítr, aby tě donesl k cíli tvé cesty.“

„A jak to dokáže?“

„Když se mu odevzdáš, když dovolíš, aby tě pohltil.“

Ten nápad se řece vůbec nezamlouval, něco takového nemohla přijmout. Konec konců, ještě nikdy nic podobného nezažila. nechtěla se vzdát své individuality. Jakmile o ni jednou přijde, jak má vědět, že ji někdy získá zpět?

„Nech to na větru,“ zašeptala poušť. „Vezme tvou vodu, přenese ji přes poušť a nechá ji spadnout jako déšť. Voda spadne na zem a opět se stane řekou.“

„Jak mám vědět, že je to pravda?“

„Je to pravda, a pokud tomu nevěříš, stane se z tebe bažina. Můžeš tak přežívat mnoho, mnoho let, ale být bažinou není totéž jako být řekou.“

„Copak nemohu zůstat stejnou řekou, jakou jsem teď?“

„Nemůžeš,“ zašeptala poušť. „Tvou podstatu zvedne vítr k nebi a jednou se z ní opět stane řeka. Nazýváš se řekou podle toho, čím jsi právě teď, protože nevíš, co je tvou pravou podstatou.“

Když to řeka uslyšela, v její mysli se vynořila dávná vzpomínka. Matně si vybavila stav, kdy ji – nebo nějakou její část, co jen to bylo? – držel v náručí vítr. A uvědomila si, že je to ta věc, kterou má udělat, ačkoli to na první pohled nemusí být zřejmé.

Vzpomněla si, jak se vypařila do vstřícné náruče větru, který ji jemně a lehce unášel vzhůru, aby ji na hřebenech hor, mnoho, mnoho mil vzdálených, nechal znovu měkce klesnout k zemi.

A díky tomu, že měla pochybnosti, dokázala se rozpomenout na každou podrobnost své zkušenosti.

Pomyslela si: „Ano, nyní poznávám, čím jsem.“

Řeka hloubala nad svým poznáním, ale poušť zašeptala: „Já to vím, protože vidím, že se to děje den co den. Mé písky se prostírají od břehů řek až k dalekým horám.“

A proto se říká, že cesta, jíž se ubírá proud života, je vepsána v písku pouště.“

2. Úryvek z knihy

(následuje komentář k jedné části příběhu)

Buď zmizíš, nebo se z tebe stane mokřina. Musíš nechat vítr, aby tě donesl k cíli tvé cesty.“

Musíš se vzdát. Musíš dovolit, aby se věci odehrály po svém, musíš je pustit. Musíš umožnit existenci, aby tě sama donesla k cíli tvé cesty. To je význam odevzdání. Poušť učí řeku odevzdání.

„A jak to dokáže?“

„Když se mu odevzdáš, když dovolíš, aby tě pohltil.“

To je smrt, to je umírání – to je umřít, roztát, zmizet v mistrovi.

---

„Ano, nyní poznávám, čím jsem.“

Řeka hloubala nad svým poznáním, ale poušť zašeptala: „Já to vím, protože vidím, že se to děje den co den. Mé písky se prostírají od břehů řek až k dalekým horám.“

A proto se říká, že cesta, jíž se ubírá proud života, je vepsána v písku pouště.“

Naslouchejte moudrosti pouště.

Tento příběh má nesmírnou hloubku. Pokud svolíte k tomu, aby jeho semeno zapadlo do vašeho srdce, vyroste z něj mohutný strom. A až přijde čas, budete obsypáni květy a tyto květy budou vydávat nádhernou vůni.

Súfismus není systém, protože nic nevysvětluje. Nabízí jen velmi, velmi jemné náznaky, záblesky, tušení. Nevymýšlí filozofie. Vymýšlí příběhy, anekdoty, podobenství, poezii. Není to metafyzika, je to metafora. Súfismus je vize, vize lásky, láskyplný přístup k existenci. Existence čeká, až přijdete blíž, aby vám mohla dát své srdce. Čeká, až se do ní zamilujete. Pokud jste do existence hluboce zamilovaní, začne se vám otevírat, začne vám odhalovat svá tajemství. Čeká na vás už celé věky, čeká, až se k ní přiblížíte.

Tak ať v této knize najdete podobenství, které vás zasáhne až do hloubi duše a promění vás!

Sofie

Tento text lze nekomerčním způsobem šířit v originální formě s uvedením jména autora a aktivním odkazem na stránky www.novoucestou.cz , včetně této poznámky.