Pozitiva koronaviru

Svět je vzhůru nohama, minimálně Evropa a dost radikálně i Česká republika. Zavřené školy, zrušené akce, zákaz shromažďování. Co nám to má říct? Navzdory všem negativům má koronavirus totiž také svá pozitiva, jaká?

Možná, že máme zpomalit, zakořenit, zklidnit se. Nenapadlo vás, že se svět třeba potřebuje trochu otřást, aby lidé opustili marnost a našli v sobě opět pokoru? Hektický styl života založený na vydělávání peněz na něco, na co si ve výsledku ani nejsme schopni najít čas… V tempu samozřejmosti úkonů, které si žádá současná doba, nemáme ani prostor se zastavit a zamyslet se nad tím, zda je vlastně to, co děláme a jak žijeme ve skutečnosti to, co vlastně chceme a co jsme si od života přáli. Není to tak?

Pokud něco nedokážeme sami, stane se tak z vyšší moci. Stejně tak jako když manažeři pracují do roztrhání těla až jim ho nakonec nečekaně roztrhne infarkt. Žijeme ve společnosti, která si neumí říct sama od sebe „dost“, naopak! Čím víc máme, tím víc chceme, čím fungujeme rychleji, tím jsme pod ještě větším tlakem na zrychlení. Původní hodnoty jsou popřeny, protože je lidstvo masírováno svými absurdními a uměle vytvořenými pravidly mířícími na dokonalost, maximální výkon a hromadění statků.

Tak dlouho jsme – mezi řečí – volali po udržitelnosti, lokálnosti a návratu k původním hodnotám rodiny a principům přírody, až přišlo něco, co nám vytvořilo prostor k tomu to udělat. Jen jsme možná nečekali, že to bude tak netradiční a radikální cestou.

Rušení akcí znamená být víc doma, mít víc času pro sebe a aktivity, na které jsme si jej dosud nebyli schopni najít. Konečně vzniká prostor pro to si pořádně uklidit – v bytě i v sobě. Konečně je příležitost začít si víc číst, běhat, vytáhnout štětec a barvy a začít malovat, po dlouhé době oprášit kytaru a pustit se do hraní, konečně máme prostor na studium toho, oč se zajímáme. Internet je nekonečným informačním zdrojem ve svém dobrém i špatném slova smyslu. Přestaňte tolik číst o koronaviru a pusťte si místo toho dobrý film.

Co je na tom všem také příjemné je fakt, že vlastně docela ušetříme. Akce a obchodní domy, které strategicky ztenčují naše peněženky, vyměníme za procházky v lese a společenské hry s rodinou či v malém kruhu přátel, na které jsme si dlouho nenašli čas. Začneme si doma víc vařit a jaro volá po přípravě půdy na zahrádce, abychom mohli sklízet své vlastní plody. Konečně mají rodiče čas na své děti, protože jim vlastně ani nic jiného nezbývá. Nezní vám to jako návrat k původnímu smyslu života? K nezávislé samostatnosti, k rodině, k přírodě? Mně tedy ano. Zkusme tolik nepodléhat negativní mediální masáži a využít této situace k malé či větší osobní transformaci!

Autor — Barbora Vojtová