Stařenky říkají…

motýli budou létat nejvýše

a vůně budou sladší než včelí med.

Říkají, že až znovu otevřeme dveře,

nebudeme mluvit o vlasti, ani o vlastenectví,

nebudeme mít žádné hranice, žádná příjmení, žádné náboženství, žádné vlajky.

Říkají, že až znovu otevřeme dveře,

vypneme navždy televizi a budeme každou noc pozorovat hvězdy,

hvězdy, které promlouvají pravdu,

pravdu bez minulosti i bez budoucnosti.

Říkají, že až znovu otevřeme dveře,

podíváme se vzájemně do očí beze studu,

chytneme se za ruce a budeme jedním kmenem,

kmenem lidských bytostí, protože uděláme méně a budeme více.

Říkají, že až znovu otevřeme dveře,

začneme pobíhat po kopcích a vystoupáme na velmi vysoké hory,

budeme se smát nahlas a hrát si a tančit jako děti,

a tak bude život neustálým potěšením.

Říkají, že až znovu otevřeme dveře,

každý z nás bude mít nejkrásnější zlatou korunu,

nejkrásnější srdce a nejčistší pohled.

Říkají, že až znovu otevřeme dveře,

znovu poznáme ráj a Nebe na Zemi,

všichni budeme chodit naboso, bez spěchu a bez zavazadel.

JIŽ NEBUDEME HLEDAT SMYSL ŽIVOTA, ALE JEDNO-DUŠE BUDEME ŽÍT.

R i s h i m a L e m u r i a

Ze španělského originálu přeložila: Lemiana Santiago