Aktuálně…
Jsme kolektivně mentálně přehlcení, pokud se snažíme pořád hledat řešení, když máme jen být a přijímat bez boje to, co je. Když chceme nacházet ten “správný” názor a kde je pravda ze všech těch rozporuplných zdrojů plných teorií, příčin a otázek proč a jak se co děje včetně viníků a obětí.
Zkusme tomu dát STOP a na jeden, dva dny si dát půst a jen tak být a žít to, co je, co máme, kým jsme. Na to zaměřit se na sebe, na to, co nás povznáší a dělá z nás něco víc, než jen hlavu plnou názorů.
Určitě to známe všichni, když se snažíme něco vyřešit hlavou, omíláme si to pořád dokola, hledáme strategie, jak uniknout, jak se nezranit, jak neutrpět žádné ztráty a jak mít vše pod kontrolou. Trápíme se starostmi o budoucnost, která je pouhou představou a uniká nám to, co už žijeme. A pak nám dojde, že to hlavou nevyřešíme, že to jediné, co máme udělat, je stáhnout se na chvíli, a jen být a přijímat a dávat sobě. Čas na akci také přijde, ale někdy jsme zastaveni právě proto, že jsme až příliš spěchali a nikdy se s ničím nezastavili a neprocítili.
A co hlavně…. nepustili.
Neodevzdali se tomu.
Teprve, když pustíme všechny ty koncepty, řešení, omílání dokola stejného, co stejně zatím nemá čas k dokončení a vyřešení, teprve tehdy se vyjasní a všechno vidíme tak, jak to vidět potřebujeme – tedy úhlem pohledu, kde máme ten nejlepší pocit souladu.
Když to pustíme a přestaneme se držet křečovitě jedné jediné možnosti, ukáže se zpravidla okamžitě jiná, která nám okamžitě uleví.
Neodevzdáváme se něčemu tam venku, ale tomu, co je s námi v souladu a ví to lépe, než náš mentální bludný kruh. Ta úleva, když to pustíme, je ohromná.
Pustit se bádání jak vyřešit cokoli komplikovaného, znamená zjistit, že si to komplikujeme jen my sami, ve svém bádání. Přitom to skutečné a v souladu, je vždy naprosto jednoduché.
Každá mentální bublina je nebezpečná v tom, že nás utvrzuje, že stojíme správně jedině tehdy, když jsme aktivní, výkonní, řešící, produktivní… to je ale jen ta jedna část, ta mužská… zrovna tak je zapotřebí té přijímající, nabízející výživu po horečnaté aktivitě, uklidnění, neřešící a neproduktivní. Jenže “jen” přijímat a být, to není tak důležité zjevně, není to vidět, nedostává se za to žádné ocenění ani vyznamenání a přesto je to k našemu životu teď a tady tolik důležité. Stejně jako rovnováha mezi oběma principy.
Hlavou to ale nevymyslíme…
Jasná mysl přichází až když to pustíme.
K tomu se musíme nejdříve stáhnout a být.
Naučit se ocenit čas zastavení.
Dávat přijímáním.
Přijímat dáváním.
Rovnováha.
Přidat komentář