Aktuálně na nebi…

Pátek a sobota (15.a 16. 5)

Na nebi se dějí samé zajímavé věci. Tak zajímavé, že nedokážu odolat nudnému úvodnímu astrologickému odstavci, kdyžtak ho prosím přeskočte.

Venuše je od včerejška retrográdní v konjunkci s asteroidem Vestou a v kvadrátu na Neptun. Pluto, Saturna a Venuši následoval v otočce vzad i Jupiter.
Mars vstoupil do Ryb, kam za ním dnes k snídani hupsla i Luna a společně přátelsky zamávají Severnímu uzlu, který se zvolna přemísťuje z Raka do Blíženců.
Slunce je na konci Býka a víkend stráví v trigonu na ,kozorožský masakr‘.
Vyrovnáváme se se zásadní změnou směru toku energie – směrem zvenku dovnitř. Navíc, kde se díky vzdušnému živlu dalo při práci hezky klouzat po povrchu, je teď třeba hlubokého ponoru, místy do poněkud temných vod – a bez navigace.

Poslední Kozorožská otočka nakonec (s koncem léta, podzimem a zimou) uvolní poměrně zásadní karmické procesy. Současná doba je jedinečná tím, že můžeme najít cestu k opravdu účinnému rituálu smíření s minulostí, aby přibližující se budoucnost už neobsahovala její zbytečné chyby.

Jak ji hledat?

,Antroposoficky‘ řečeno, předobrazem naší hmotné reality je stav našeho astrálního těla. To je totiž obalem naší nesmrtelné duše a když je astrál zahnojený, duše z něj málem ani nevykukuje a svět podle toho vypadá.
S astrálním tělem lze jednoduše pracovat tak, že si všimneme, které obrazy se nám často vrací, kudy naše minulost ožívá, ačkoliv se už k ničemu nehodí. Například vzpomínáme na staré příběhy a někde v nich opakovaně stojíme, zažíváme znovu určité emoce…a nejde se hnout.

Tento víkend skýtá jedinečnou příležitost doplnit naše astrální mapy o poslední kamínky – jako by to byly mandaly – a vidět příběhy minulosti celistvé. Kdo takovou mandalu po dokončení rozfouká do ztracena, stane se z tvůrce příběhu jeho pozorovatelem a posléze už ani tím. Tak se hnojík v astrálu promění v mír a svobodu a pokud v tom novém postoji dokážemě vytrvat, navzdory různým pokušením zvenku, změní se pomalu i hmotný svět, podle nového vzoru.

Průvodním jevem této krásné mystické příležitosti je, že náš všechno štve, dojímá, bolí, ožívají vzpomínky i různá zranění, tělo je vyčerpané, zkrátka něco uvnitř se snaží dát najevo, že je potřeba obrátit k tomu pozornost, nově to pochopit a propustit.

Připomínám v tom kontextu Sabiánské symboly, které provázejí tuto lunární fázi až do novu:

Žena vyklepává sáček z okna-Cesta lesem prozářená mnoha barvami.

Při vyklepávání sáčků a rozfoukávání mandal může nastat okamžik až panického strachu, hrůzy. Co bude, když své astrální smetí – ty poklady iluzí a křivd, na které jsme si zvykli – ztratíme? Je to opravdu zbytečný strach otroků, kterým je třeba projít jako ošklivým místem, nic víc. Nepřijdeme o nic, protože nikdo tu beztak nic doopravdy nevlastní.
Na konci tunelu je vždycky světlo a světlo je jednoznačně konstruktivnější materiál, než smetí. Například, prozařuje naši cestu mnoha barvami.

Přeju krásný pátek a sobotu

V

Zdroj: Juliina Astro