Modlitbička

… některé rány jsou prostě jako strmá jáma. Je zapotřebí pomoc. Někdo musí přinést žebřík. Nějaký hlas nás musí povzbuzovat, že to dokážeme. Někdo nám musí podat ruku. Potřebujeme člověka, kterého se zbožnost dotkla natolik, že nám na cestě zpět k „pravému Já“ dokáže zpívat Haleluja.
Následuje modlitbička – požehnání, které teď za vás odříkám, modlitbička, kterou jsem před lety vymyslela uprostřed asi nejdrsnějšího období života. Nabízím vám ji jako lék. Nezáleží na tom, jaké zdi vás nebo vaše drahé obklopují, co za hrůzy se vám stalo, do jakého vězení vás odvlekli, co se stalo s vašimi drahými. Na ničem nezáleží.

Tady je. Ráda bych vás vpletla do věnce Panny Marie ze zelených lístků a bílých květů, který obklopuje její neposkvrněné Srdce. Potom bych jen potichu pronesla tato slova nad vaším možná znaveným srdcem, urousaným duchem, ale nad upřímnou a zářivě neudolatelnou duší: Nezapomínejte, že ani sebevyšší a nejpevnější věž nás od zbožnosti nedokáže oddělit.

Jediné opravdové věci jsou ty,

které si pamatujeme

s Láskou.

Jediné opravdové činy jsou ty,

které si pamatujeme

s Láskou.

Jediné opravdové Duše jsou ty,

které si pamatujeme

s Láskou.

Cllarissa Pinkola Estés, PhD

úryvek z knihy Probuďte silnou ženu