Umění nechat být

Pokud jste smutní,

je v pořádku přiznat si smutek.

Pokud máte nějakou bolest,

se kterou si nevíte rady,

je v pořádku mluvit o své bolesti.

Důvodem, proč máme obtíže,

je to, že nedokážeme přijmout věci,

které není možné změnit.

nechte je být a uvidíte,

co se stane.

A co bychom měli dělat, pokud chceme něco nechat být? Odpověď zní: přijmout se takoví, jací jsme. Pokud přijmeme své já, které se potýká s obtížemi, naše duševní rozpoložení brzy projde změnou, ačkoliv tato změna bude zprvu jen nenápadná. Když na své nepříjemné emoce pohlížíme jako na problém a snažíme se je překonat, jen s nimi zápasíme ještě víc. Naproti tomu, když je přijmeme, naše mysl kupodivu zápasit přestane a náhle v ní zavládne klid. A když se to stane, začne být možné nechat své emoce za sebou a laskavě se na ně podívat zvenčí. Spíše než abyste se nepříjemné emoce snažili změnit nebo je ovládat zevnitř, nechte je, aby byly přítomné, a vaše mysl bude odpočívat. Když k tomu dojde, můžete se pak snáze odpoutat a hledět na své emoce klidně jako kdyby patřily někomu jinému.

Když je naše mysl klidná a my se na své emoce podíváme zvenčí, stane se něco nečekaného: Pocítíme láskyplnou přítomnost svého vnitřního ticha, které tyto emoce sleduje vyrovnaně. Pokud jste věřící, vnitřní ticho ve vás může vyvolávat pocit jako přítomnost Boha nebo jiné nadpozemské bytosti. Mysleli jsme, že bojujeme sami na celém světě, v tomto klidu však vycítíme „Toho“, kdo je vždy s námi, kdo na naši mysl pohlíží soucitně, kdo se na naše vnitřní zranění dívá s láskou. Když se tak stane, naše mysl si uvědomí, že nejsme tím zraněním, ale hlubokým tichem, které zranění zná.

Když dospějeme do tohoto bodu, vycítíme mezi svými nepříjemnými emocemi a sebou samými určitý odstup a už se s těmito emocemi neztotožňujeme. Pak je můžeme nechat existovat, protože nás tolik neobtěžují. Předtím nad námi měly vládu, protože jsme cítili, že zabírají všechen prostor ve stísněných hranicích naší mysli. Pak se ale zdi rozdrolí  a tytéž emoce jsou nyní v hřejivém, klidném, doširoka otevřeném prostoru, kde na ně dobře vidíme. Ačkoli emoce nezmizely, už nám nepřipadají jako tak velký problém. Nevyhnuli jsme se jim ani jsme je nezměnili, ale s jejich postupným přijetím přichází odpovídající klid.

Haemin Sunim, Láska k nedokonalým věcem