K zamyšlení
„Proč čekat na to, co již je,“ říká Brunton… A dále říká: „Vědomí, které se objevuje jako člověk, hledá samo sebe. To je jeho hledání. Když se však dozví a pochopí, že ono samo, toto vědomí čili Nadjá, je objektem hledání, člověk přestane hledat nejen mimo sebe, ale přestane se i zabývat samotným hledáním. Od té chvíle se nechá unášet proudem Nadjá.“ Ztotožní se s ním…
Toto je tedy konečná Pravda, že ve své nejvnitřnější přirozenosti jsme zakotveni v Bohu, neoddělitelní od Boha, a odhalení této nebeské přirozenosti je nejvznešenějším účelem života. Již nyní, již dnes jsme stejně božští, jakými kdy vůbec můžeme být… tato pravda musí proniknout naše myšlení, naše cítění, naši víru i naši činnost, neboť – jsme-li božskými a bezčasými bytostmi již nyní, pak jsme jimi byli vždy…
Čím více člověk chápe fakt, že svaté Nadjá je přítomno v jeho mysli právě v tomto okamžiku, a upírá na něj pozornost, tím je schopnější pociťovat velký klid, který následuje za touto jeho realizací, tím se jeho myšlenky automaticky ztišují…
Božská přítomnost je už zde, proto je tu také její síla. Člověk z ní může mít užitek prostřednictvím milosti. Ať k ní tedy vzhlíží. Ale kde ji má spatřit? Na to dává Ježíš nejjasnější odpověď: „Království nebeské je ve vás.“ Naděje člověka na uskutečnění této pomoci může přijít pouze z jediného směru – z hlubší části vlastního Jáství. Z nitra…
To, co nikdy nebylo ztraceno, nemůže být nikdy nalezeno. Jestliže hledající nenalézá Nadjá, pak to není následkem chyb nebo slabostí v egu, ale proto, že on sám je tím, co hledá, že je svou vlastní duší. Není zde nic jiného k nalezení než pochopení tohoto faktu…
Přátelé! Bezpodmínečně věřte, že Božství je ve vás, vědoucí Božství, moudré a laskavé, a že když se s ním intuitivně uvedete v soulad, že to je Božství, které vás vede a povede…
Není žádné jiné cesty ven než zapomenout na sebe, to jest na ego, odvrátit se od ega a hledět upřeně a stále na Nadjá v Srdci… Musíme se oprostit od všeho egoistického duchovního snažení přenesením pozornosti k tomu, co je hluboko za egem. Musíme myslet jen na Nadjá, na jeho přirozenost a přívlastky, na jeho tiché projevy a emanaci jako znamení přítomnosti, na jeho skutečnost a na jeho věčnost. Musíme se otočit zády ke všem ego udržujícím postojům a přenášet své myšlenky, své sebe ztotožňování jen na … dokud nepocítíme jeho osvobozující vlastnosti a nerozšíříme se do jeho zářivé nádhery. Nejste tělo, nejste mysl, vy jste Nadjá! Čiré Jáství! Duch!
Eduard Tomáš, Nebeská stezka
Přidat komentář