Myšlenka na dnešní den

Jeden súfický mystik jménem Abdulláh byl po celý svůj život stále šťastný – nikdo ho nikdy neviděl nešťastného. Pořád se jenom smál. Byl smíchem, celá jeho bytost byla vůní oslav života. Když byl starý, když umíral – na smrtelném loži, radoval se ze smrti a ohromně se smál – tak se ho jeden žák zeptal: “Jsme zmateni. Ty teď umíráš. Proč se směješ? Co je na tom tak legračního?

My cítíme smutek. Mockrát během tvého života jsme se tě chtěli zeptat, proč jsi nebyl nikdy smutný. Ale teď, tváří v tvář smrti, bys měl být smutný. A ty se stále směješ! Jak to dokážeš?” A ten starý muž řekl: “Je to velmi prosté. Zeptal jsem se svého mistra. Přišel jsem ke svému mistrovi, když jsem byl mladík; bylo mi tehdy pouhých sedmnáct a pořád jsem se cítil strašně. A můj mistr byl starý, seděl pod stromem a smál se, aniž by k tomu měl nějaký důvod. Nikdo jiný tam nebyl, nic se nedělo, nikdo neřekl žádný vtip. On se prostě jenom smál, až se za břicho popadal. A já se ho zeptal: “Co je to s tebou? Copak ses zbláznil?” Mistr řekl: “Kdysi jsem býval stejně smutný, jako jsi ty. Pak mi došlo, že je to moje volba, že je to můj život. A od té doby, každé ráno, když vstanu, dřív než otevřu oči, tak si prostě řeknu: “Abdulláhu – tak co chceš? Utrpení? Blaženost? Copak si dneska vybereš?” A já jsem si vždycky vybral blaženost.”

Je to otázka volby. Zkuste to. Hned v té první chvíli, když se ráno probudíte ze spánku, sami sobě řekněte: “Je tu další den! Jaká je má volba?”.

Vyberete si utrpení, nebo štěstí a blaženost?

Kdo by si volil utrpení? A proč? Není to přirozené.